Arabština – Wikipedie
Přeskočit na obsah
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Arabština
(العربية, Al-ʕarabijja)
Mapa rozšíření jazyka
Rozšíření
Alžírsko
Bahrajn
Čad
Džibutsko
Egypt
Eritrea
Irák
Írán
Izrael
Jemen
Jordánsko
Kamerun
Katar
Keňa
Komory
Kuvajt
Kypr
Libanon
Libye
Mali
Maroko
Mauritánie
Niger
Nigérie
Omán
Palestina
Saúdská Arábie
Senegal
Somálsko
SAE
Súdán
Sýrie
Tanzanie
Tunisko
Turecko
Počet
mluvčích
250 miliónů
jako
liturgický jazyk
více než 1 miliarda
Klasifikace
Afroasijské jazyky
Semitské jazyky
Vývoj
Prasemitština
Praarabština
Stará arabština
Písmo
Arabské písmo
Postavení
Regulátor
jazyk
Koránu
Úřední
jazyk
Alžírsko
Bahrajn
Čad
Džibutsko
Egypt
Eritrea
Irák
Izrael
Jemen
Jordánsko
Katar
Komory
Kuvajt
Libanon
Libye
Mali
Maroko
Mauritánie
Omán
Palestina
Saúdská Arábie
Somálsko
SAE
Súdán
Sýrie
Tunisko
Kódy
ISO
639-1
ar
ISO
639-2
ara (B)
ara (T)
ISO
639-3
ara
Ethnologue
různé
Wikipedie
ar.wikipedia.org
Některá data mohou pocházet z
datové položky
Arabština
arabsky
اللُّغَة الْعَرَبِيَّة
al-luɣa al-ʕarabijja
, spisovněji اللُّغَةُ الْعَرَبِيَّةُ
al-luɣatu l-ʕarabijjatu
) je
semitský
jazyk
. Existují značné rozdíly mezi spisovnou arabštinou a regionálními hovorovými jazyky (např. egyptskou, syrskou, iráckou, marockou hovorovou arabštinou). Spisovná arabština se jen málo liší od jazyka
Koránu
, ale aktivně ji ovládají pouze vzdělanci. V
jednotlivých hovorových jazycích se objevují podobné odstředivé tendence, jaké odpoutaly
románské jazyky
od kdysi jednotné
latiny
. Na rozdíl od románských jazyků se však rozdíly jen v
malé míře projevují v
psané formě jazyka, a to přestože někteří spisovatelé píší v
regionálních variantách. Důvodů je několik – arabské písmo nezachytí změny v
krátkých samohláskách, pozměněné souhlásky si zase ponechávají původní zápis (např. znak ج, běžně přepisovaný a čtený jako [dž], se v
Egyptě
vyslovuje [g], ale píše se pořád stejně).
Z arabštiny bylo převzato mnoho slov do češtiny i dalších evropských jazyků – namátkou alkohol, algebra, algoritmus, admirál, arzenál, baldachýn, elixír, estragon, jasmín, havárie, káva, magazín, matrace, sofa, sirup, šafrán, šach, vezír, zenit či žirafa.
Historie
editovat
editovat zdroj
Nejstarší nápisy pocházejí ze
4. století
Klasická arabština
je dochována ve staroarabské poezii (6.–7. století) a v
Koránu
(7. století). Od 8. století dochází k
upevnění gramatických pravidel. Stala se úředním a literárním jazykem na celém Araby dobytém území, používali ji i
příslušníci jiných národů, kteří od Arabů přejali
islám
Turci
Peršané
aj.). Kromě poezie zahrnuje
klasická arabská literatura
také řadu děl naučných (historických, geografických, lékařských, filozofických aj.). Díky arabským překladům přežilo evropský středověk nejedno dílo antických autorů. Od 19. století se modernizuje slovní zásoba, zjednodušuje se styl i
skladba a vzniká moderní spisovná arabština. Rozdíly oproti arabštině klasické však nejsou příliš velké.
Mluvnice
editovat
editovat zdroj
Podstatná jména
editovat
editovat zdroj
Arabština je
flektivní jazyk
, což znamená, že ohýbá slova pomocí předpon, přípon a zejména změnami uvnitř kmene, v
indoevropských jazycích nepříliš obvyklými. Podstatná a přídavná jména rozlišují tři pády: nominativ (pro podmět), genitiv (pro všechny předložky a přivlastňování) a akuzativ (pro předmět). Dále jsou v arabštině dva rody –
mužský
ženský
– a tři čísla –
singulár
duál
plurál
(někdy i
paukál
).
Skloňování se liší podle toho, zda je podstatné jméno neurčité (beze členu), určité (se členem al) nebo tvárné (konstruktivní), tato forma se používá například při připojení přivlastňovacího zájmena, například.: bajt-un – (nějaký) dům; al-bajtu – (ten dům); bajtu-há – (její dům) nebo bajtu radžulin – dům muže atd. Určitý člen je al- před slovem začínajícím na tzv. lunární písmena se čte normálně l (např. al-qamaru – Měsíc), ale před tzv. solárními písmeny (tato písmena se vyslovují většinou špičkou jazyka) se namísto písmene l dané počáteční písmeno (např. aš-šamsu – Slunce).
Existuje několik vzorů pro skloňování v jednotném a množném čísle (podle toho, jakou mají koncovku).
Ve dvojném čísle končí slovo vždy v nominativu -áni a v akuzativu nebo genitivu -ajni, v tvárné podobě pak -á a -aj.
V singuláru nebo plurálu může slovo končit -un, pak je v akuzativu -an a v genitivu -in. S určitým členem zmizí -n a v tvárné podobě zmizí -n také.
V singuláru i v plurálu najdeme slova, která již v nominativu v neurčité podobě končí jen -u, pak je akuzativ i genitiv -a. V určité podobě i tvárné se chová jako předchozí vzor a končí v nominativu -u, v akuzativu -a a v genitivu -i.
Najdeme v singuláru i v plurálu slova končící v nominativu, neurčité podobě na -an. Taková pak v určité a tvárné podobě mají koncovku -á a jinak se v pádech nemění.
Co se týče podstatných jmen s koncovkou v neurčité podobě, nominativu -in (například qāḍin). Tato pak mají v určité a tvárné podobě koncovku -í (qāḍí). V neurčitém akuzativu mají -ijan (qāḍijan) a v tvárném akuzativu -ija (qāḍija), jinak se nemění.
Pouze v mužském plurálu se setkáme se speciální koncovkou -úna v nominativu (v neurčité i určité podobě). Tato slova pak končí v akuzativu i genitivu -ína (v neurčité i určité podobě). A v tvárné podobě zbudou pak koncovky -ú (nominativ) a -í (akuzativ a genitiv).
Spousta plurálů v ženském rodě končí koncovkou -átun v nominativu, pak je koncovka v genitivu i v akuzativu -átin. V určité a tvárné podobě -átu a -áti.
V tabulkách vidíte příklady skloňování.
Skloňování كِتَاب (kitáb) – kniha
Jednotné číslo (singulár)
Neurčitý
Určitý
Tvárný
Nominativ
كِتَابٌ
(kitábun)
الْكِتَابُ
(al-kitábu)
كِتَابُ
(kitábu)
Akuzativ
كِتَابًا
(kitában)
الْكِتَابَ
(al-kitába)
كِتَابَ
(kitába)
Genitiv
كِتَابٍ
(kitábin)
الْكِتَابِ
(al-kitábi)
كِتَابِ
(kitábi)
Dvojné číslo (duál)
Neurčitý
Určitý
Tvárný
Nominativ
كِتَابَانِ
(kitábáni)
الْكِتَابَانِ
(al-kitábáni)
كِتَابَا
(kitábá)
Akuzativ
كِتَابَيْنِ
(kitábajni)
الْكِتَابَيْنِ
(al-kitábajni)
كِتَابَيْ
(kitábaj)
Genitiv
كِتَابَيْنِ
(kitábajni)
الْكِتَابَيْنِ
(al-kitábajni)
كِتَابَيْ
(kitábaj)
Množné číslo (plurál)
Neurčitý
Určitý
Tvárný
Nominativ
كُتُبٌ
(kutubun)
الْكُتُبُ
(al-kutubu)
كُتُبُ
(kutubu)
Akuzativ
كُتُبًا
(kutuban)
الْكُتُبَ
(al-kutuba)
كُتُبَ
(kutuba)
Genitiv
كُتُبٍ
(kutubin)
الْكُتُبِ
(al-kutubi)
كُتُبِ
(kutubi)
U jednoho druhu podstatných jmen se lze setkat i s dalším číslem, tzv.
paukálem
, a to u
podstatných jmen hromadných
. Například slovo meloun je v arabštině hromadné a má rovnou 5 čísel.
Meloun (baṭṭīḵ) – čísla
Číslo
Vznik
V arabštině
Význam
hromadné
Základní forma
بِطِّيخٌ (baṭṭíḵ-un)
Melouny hromadně
singulár
baṭṭíḵ + at
بِطِّيخَةٌ (baṭṭíḵat-un)
1 meloun
duál
baṭṭíḵat + āni
بِطِّيخَتَانِ (baṭṭíḵatáni)
2 melouny
paukál
at – át (jako plurál ženského rodu s at)
بَطِّيخَاتٌ (baṭṭíḵát-un)
Malý počet melounů (3–10)
plurál
Plurál vzniklý změnami samohlásek
بَطَاطِيخُ (baṭáṭíḵ-u)
Více melounů
Přídavná jména
editovat
editovat zdroj
Podle stejných vzorů jako podstatná jména se dají zařadit a skloňovat i přídavná jména. Přídavná jména stojí vždy za podstatným jménem a přizpůsobují se mu rodem, číslem i členem. Většina přídavných jmen vytváří mužský plurál buďto nepravidelně, nebo koncovkou v nominativu -úna. Ženský rod se tvoří většinou koncovkou v nominativu -atun (neformálně bez koncovky též -ah) a ženský plurál koncovkou -átun. Například velká budova, kde budova je arabsky v ženském rodě, by byla arabsky بِنَايَةٌ كَبِيرَةٌ – binájatun kabíratun. Ale například modrý (ʔazraq-u) je podle jednoho vzoru, kde ženský rod (modrá) je زَرْقَاءُ (zarqáʔ-u) a množné číslo je زُرْقٌ (zurq-un). Například modrá obloha, kde obloha je arabsky v ženském rodě, bude arabsky السَّمَاءُ الزَّرْقَاءُ – as-samáʔu (a)z-zarqáʔu. Podle tohoto vzoru se tvoří většina barev (ʔaḥmar-u, ḥamráʔ-u, ḥumr-un atd.). Nutno zmínit, že to, co se nazývá plurál u přídavných jmen, se používá pouze pro popsání lidí (například ʕāmilúna džududun – noví pracovníci), při popisování neživého podstatného jména nebo zvířete v plurálu se používá u přídavných jmen ženský rod (například ʔqlámun džadídatun – nové propisky). Někdy bývá plurál stejný v mužském i ženském rodě, např. džadíd (mužský rod), džadídah (ženský rod), džudud (plurál v obou rodech)
Skloňování جَدِيد (džadíd) – nový
Jednotné číslo (singulár)
Mužský rod
Ženský rod
Neurčitý
Určitý
Neurčitý
Určitý
Nominativ
جَدِيدٌ
(džadídun)
الْجَدِيدُ
(al-džadídu)
جَدِيدَةٌ
(džadídatun)
الْجَدِيدَةُ
(al-džadídatu)
Akuzativ
جَدِيدًا
(džadídan)
الْجَدِيدَ
(al-džadída)
جَدِيدَةً
(džadídatan)
الْجَدِيدَةَ
(al-džadídata)
Genitiv
جَدِيدٍ
(džadídin)
الْجَدِيدِ
(al-džadídi)
جَدِيدَةٍ
(džadídatin)
الْجَدِيدَةِ
(al-džadídati)
Dvojné číslo (duál)
Mužský rod
Ženský rod
Neurčitý
Určitý
Neurčitý
Určitý
Nominativ
جَدِيدَانِ
(džadídáni)
الْجَدِيدَانِ
(al-džadídáni)
جَدِيدَتَانِ
(džadídatáni)
الْجَدِيدَتَانِ
(al-džadídatáni)
Akuzativ
جَدِيدَيْنِ
(džadídajni)
الْجَدِيدَيْنِ
(al-džadídajni)
جَدِيدَتَيْنِ
(džadídatajni)
الْجَدِيدَتَيْنِ
(al-džadídatajni)
Genitiv
جَدِيدَيْنِ
(džadídajni)
الْجَدِيدَيْنِ
(al-džadídajni)
جَدِيدَتَيْنِ
(džadídatajni)
الْجَدِيدَتَيْنِ
(al-džadídatajni)
Množné číslo (plurál)
Mužský rod
Ženský rod
Neurčitý
Určitý
Neurčitý
Určitý
Nominativ
جُدُدٌ
(džududun)
الْجُدُدُ
(al-džududu)
جُدُدٌ
(džududun)
الْجُدُدُ
(al-džududu)
Akuzativ
جُدُدًا
(džududan)
الْجُدُدَ
(al-džududa)
جُدُدًا
(džududan)
الْجُدُدَ
(al-džududa)
Genitiv
جُدُدٍ
(džududin)
الْجُدُدِ
(al-džududi)
جُدُدٍ
(džududin)
الْجُدُدِ
(al-džududi)
Skloňování أَزْرَق (ʔazraq) – modrý
Jednotné číslo (singulár)
Mužský rod
Ženský rod
Neurčitý
Určitý
Neurčitý
Určitý
Nominativ
أَزْرَقُ
(ʔazraqu)
الْأَزْرَقُ
(al-ʔazraqu)
زَرْقَاءُ
(zarqáʔu)
الزَّرْقَاءُ
(az-zarqáʔu)
Akuzativ
أَزْرَقَ
(ʔazraqa)
الْأَزْرَقَ
(al-ʔazraqa)
زَرْقَاءَ
(zarqáʔa)
الزَّرْقَاءَ
(az-zarqáʔa)
Genitiv
أَزْرَقَ
(ʔazraqa)
الْأَزْرَقِ
(al-ʔazraqi)
زَرْقَاءَ
(zarqáʔa)
الزَّرْقَاءِ
(az-zarqáʔi)
Dvojné číslo (duál)
Mužský rod
Ženský rod
Neurčitý
Určitý
Neurčitý
Určitý
Nominativ
أَزْرَقَانِ
(ʔazraqáni)
الْكِتَابَانِ
(al-ʔazraqáni)
زَرْقَاوَانِ
(zarqáwáni)
الزَّرْقَاوَانِ
(az-zarqáwáni)
Akuzativ
كِتَابَيْنِ
(ʔazraqajni)
الْكِتَابَيْنِ
(al-ʔazraqajni)
زَرْقَاوَيْنِ
(zarqáwajni)
الزَّرْقَاوَيْنِ
(az-zarqáwajni)
Genitiv
كِتَابَيْنِ
(ʔazraqajni)
الْكِتَابَيْنِ
(al-ʔazraqajni)
زَرْقَاوَيْنِ
(zarqáwajni)
الزَّرْقَاوَيْنِ
(az-zarqáwajni)
Množné číslo (plurál)
Mužský rod
Ženský rod
Neurčitý
Určitý
Neurčitý
Určitý
Nominativ
زُرْقٌ
(zurqun)
الزُّرْقُ
(az-zurqu)
زُرْقٌ
(zurqun)
الزُّرْقُ
(az-zurqu)
Akuzativ
زُرْقًا
(zurqan)
الزُّرْقَ
(az-zurqa)
زُرْقًا
(zurqan)
الزُّرْقَ
(az-zurqa)
Genitiv
زُرْقٍ
(zurqin)
الزُّرْقِ
(az-zurqi)
زُرْقٍ
(zurqin)
الزُّرْقِ
(az-zurqi)
Zájmena
editovat
editovat zdroj
Osobní
editovat
editovat zdroj
Osobní zájmena mohou stát před slovesem, kde jsou podmětem, nebo mohou stát před dalšími slovesnými druhy, což se většinou překládá se slovesem být: ʔaná ṭabíbun (Já jsem doktor.; dosl. já doktor), hija máhiratun (Ona je chytrá.; dosl. ona chytrá), huwa fí bajti-hi (On je ve svém domě.; dosl. on v domě jeho).
Osobní zájmena v MSA
1. sg.
2. sg.
3. sg.
2. du.
3. du.
1. pl.
2. pl.
3. pl.
Mužský rod
أَنَا
(ʔaná)
أَنْتَ
(ʔanta)
هُوَ
(huwa)
أَنْتُمَا
(ʔantumá)
هُمَا
(humá)
نَحْنُ
(naḥnu)
أَنْتُمْ
(ʔantum)
هُمْ
(hum)
Ženský rod
أَنْتِ (ʔanti)
هِيَ
(hija)
أَنْتُنَّ
(ʔantunna)
هُنَّ
(hunna)
Přivlastňovací
editovat
editovat zdroj
Přivlastňovací zájmena se musejí vždy napojit za nějaké slovo, buďto za podstatné jméno v jeho tvárné podobě, kde označují vlastnictví (jadá-hu – jeho ruce), nebo sloveso, kde označují předmět (ʔuḥibbu-ka/-ki – Miluji tě), nebo předložku (la-hum – k nim). Přivlastňovací zájmena ve třetí osobě (-hu, -hum, -hunna, -humá) kromě -há mají ještě jednu formu: -hi, -him, -hinna, -himá. Tato forma se používá, pokud slovo, za které se napojují, končí na samohlásku i/í nebo souhlásku j (například fí-himá – v nich dvou). Přivlastňovací zájmeno v první osobě jednotného čísla (-í) může mít ještě jednu podobu, pokud je napojeno za sloveso, a tou formou je ـنِي (-ní).
Přivlastňovací zájmena v MSA
1. sg.
2. sg.
3. sg.
2. du.
3. du.
1. pl.
2. pl.
3. pl.
Mužský rod
ـي
(-í)
ـكَ
(-ka)
ـهُ
(-hu)
ـكُمَا
(-kumá)
ـهُمَا
(-humá)
ـنَا
(-ná)
ـكُم
(-kum)
ـهُم
(-hum)
Ženský rod
ـكِ
(-ki)
ـهَا
(-há)
ـكُنَّ
(-kunna)
ـهُنَّ
(-hunna)
Číslovky
editovat
editovat zdroj
nula = صفر = ٠
jeden = واحد = ١
dva = اثنين = ٢
tři = ثلاثة = ٣
čtyři = أربعة = ٤
pět = خمسة = ٥
šest = ستة = ٦
sedm = سبعة = ٧
osm = ثمانية = ٨
devět = تسع = ٩
deset = عشرة = ١٠
Slovesa
editovat
editovat zdroj
Arabština má 15 slovesných tříd, z nichž každá upřesňuje význam daného kořene. Tento význam lze podle kořene a třídy někdy odhadnout, existují ale výjimky. Například kořen ك ت ب (k t b), související se psaním, může tvořit slovesa:
كَتَبَ / يَكْتُبُ (kataba / jaktubu) – psát (I)
كَتَّبَ / يُكَتِّبُ (kattaba / jukattibu) – přimět k psaní (jednopřechodné) (II)
كَاتَبَ / يُكَاتِبُ (kátaba / jukátibu) – písemně oslovovat (III)
أَكْتَبَ / يُكْتِبُ (ʔaktaba / juktibu) – přimět napsat (dvoupřechodné) (IV)
تَكَاتَبَ / يَتَكَاتَبُ (takátaba / jatakátabu) – dopisovat si (nepřechodné) (VI)
اِنْكَتَبَ / يَنْكَتِبُ (inkataba / jankatibu) – odebírat (VII)
اِكْتَتَبَ / يَكْتَتِبُ (iktataba / jaktatibu) – přepsat (VIII)
اِسْتَكْتَبَ / يَسْتَكْتِبُ (istaktaba / jastaktibu) – přimět napsat (dvoupřechodné) (X)
Každé sloveso může tvořit dva rody (činný a trpný). V každém z obou rodů pak rozlišuje tři základní časy (minulý a přítomný, někdy nazývané dokonavý a nedokonavý, a imperativ). Minulý tvoří pouze jeden způsob –
indikativ
(oznamovací způsob). Přítomný tvoří v činném rodě tři způsoby –
indikativ
(oznamovací),
subjunktiv
jusiv
(neboli apokopát). Imperativ má jen jeden způsob, nelze jej tvořit v trpném rodě a vyskytuje se jen ve druhé osobě. Někdy se slovesné způsoby v arabštině nazývají pády, jelikož indikativ mívá koncovku typickou pro nominativ podstatných jmen (-u) a subjunktiv pak pro akuzativ (-a). V arabské terminologii je dokonce název nominativu totožný s názvem indikativu (المرفوع) a název akuzativu s názvem subjunktivu (المنصوب). Všechny způsoby rozlišují tři osoby, tři čísla a dva rody. Jediný imperativ je pouze ve druhé osobě. Subjunktiv a jusiv nemohou být použity samotné, nýbrž se musejí pojit s různými částicemi. Subjunktiv, mající obecně význam něčeho neskutečného, se pojí např. s li (účel, „aby“), ʔan („že“, „aby“), lan (záporný budoucí čas) a jinými. Jusiv, mající obecně význam jakéhosi rozkazu, s li (přání, nepřímý příkaz), lá (záporný rozkaz) či lam (záporný minulý čas) a jinými.
كَتَبَ (kataba) = napsal (minulý, indikativ)
يَكْتُبُ (jaktubu) = píše (přítomný, indikativ)
أَنْ يَكْتُبَ (ʔan jaktuba) = aby psal (přítomný, subjunktiv)
لِيَكْتُبْ (li-jaktub) = ať píše (přítomný, jusiv)
اُكْتُبْ (uktub) = piš (imperativ)
Někdy bývá za další ze způsobů považován tzv.
energikus
. Bývá tvořen jak od přítomného tvaru, tak od rozkazovacího, a tedy bývá považován spíše jen za důraznou koncovku (podobně jako české -ť a -ž). U většiny osob může mít dvě podoby. Delší (-nna) bývá důraznější. Přítomný tvar se většinou používá s la (budoucnost) či lá (záporný rozkaz), ale i jinými.
لَيَكْتُبَنْ / لَيَكْتُبَنَّ (la-jaktuban / la-jaktubanna) = napíšeť (přítomný, energický indikativ)
اُكْتُبَنْ / اُكْتُبَنَّ (uktuban / uktubanna) = píšiž (energický imperativ)
Z jednoduchých časů lze ještě skládat složené.
كَانَ (قَدْ) كَتَبَ (kána (qad) kataba) = byl psal (předminulý, indikativ)
كَانَ يَكْتُبُ (kána jaktubu) = psal (minulý průběhový, indikativ)
كَانَ سَيَكْتُبُ (kána sajaktubu) = býval by psal (minulý podmiňovací)
سَوْفَ يَكْتُبُ / سَيَكْتُبُ (sawfa jaktubu / sajaktubu) = napíše (budoucí, indikativ)
سَيَكُونُ (قَدْ) كَتَبَ (sajakúnu (qad) kataba) = bude mít napsáno (předbudoucí, indikativ)
سَيَكُونُ يَكْتُبُ (sajakúnu jaktubu) = bude psát (budoucí průběhový, indikativ)
Jako základní podoba slovesa se běžně udává 3. osoba singuláru v perfektu. Imperfektum se pak tvoří na základě typu slovesa.
Minulý – indikativ
1. sg.
2. sg.
3. sg.
2. du.
3. du.
1. pl.
2. pl.
3. pl.
Mužský rod
كَتَبْتُ (katabtu)
كَتَبْتَ (katabta)
كَتَبَ (kataba)
كَتَبْتُمَا (katabtumá)
كَتَبَا (sakaná)
كَتَبْنَا (katabá)
كَتَبْتُمْ (katabtum)
كَتَبُوْا (katabú)
Ženský rod
كَتَبْتِ (katabti)
كَتَبَتْ (katabat)
كَتَبَتَا (katabatá)
كَتَبْتُنَّ (katabtunna)
كَتَبْنَ (katabna)
Přítomný – indikativ
1. sg.
2. sg.
3. sg.
2. du.
3. du.
1. pl.
2. pl.
3. pl.
Mužský rod
أَكْتُبُ (ʔaktubu)
تَكْتُبُ (taktubu)
يَكْتُبُ (jaktubu)
تَكْتُبَانِ (taktubáni)
يَكْتُبَانِ (jaktubáni)
نَكْتُبُ (naktubu)
تَكْتُبُونَ (taktubúna)
يَكْتُبُونَ (jaktubúna)
Ženský rod
تَكْتُبِينَ (taktubína)
تَكْتُبُ (taktubu)
تَكْتُبَانِ (taktubáni)
تَكْتُبْنَ (taktubna)
يَكْتُبْنَ (jaktubna)
Přítomný – subjunktiv
1. sg.
2. sg.
3. sg.
2. du.
3. du.
1. pl.
2. pl.
3. pl.
Mužský rod
أَكْتُبَ (ʔaktuba)
تَكْتُبَ (taktuba)
يَكْتُبَ (jaktuba)
تَكْتُبَا (taktubá)
يَكْتُبَا (jaktubá)
نَكْتُبَ (naktuba)
تَكْتُبُوْا (taktubú)
يَكْتُبُوْا (jaktubú)
Ženský rod
تَكْتُبِي (taktubí)
تَكْتُبَ (taktuba)
تَكْتُبَا (taktubá)
تَكْتُبْنَ (taktubna)
يَكْتُبْنَ (jaktubna)
Přítomný – jusiv
1. sg.
2. sg.
3. sg.
2. du.
3. du.
1. pl.
2. pl.
3. pl.
Mužský rod
أَكْتُبْ (ʔaktub)
تَكْتُبْ (taktub)
يَكْتُبْ (jaktub)
تَكْتُبَا (taktubá)
يَكْتُبَا (jaktubá)
نَكْتُبْ (naktub)
تَكْتُبُوْا (taktubú)
يَكْتُبُوْا (jaktubú)
Ženský rod
تَكْتُبِي (taktubí)
تَكْتُبْ (taktub)
تَكْتُبَا (taktubá)
تَكْتُبْنَ (taktubna)
يَكْتُبْنَ (jaktubna)
Přítomný – energikus
1. sg.
2. sg.
3. sg.
2. du.
3. du.
1. pl.
2. pl.
3. pl.
Mužský rod
أَكْتُبَنْ / أَكْتُبَنَّ (ʔaktuban / ʔaktubanna)
تَكْتُبَنْ / تَكْتُبَنَّ (taktuban / taktubanna)
يَكْتُبَنْ / يَكْتُبَنَّ (jaktuban / jaktubanna)
تَكْتُبَانِّ (taktubánni)
يَكْتُبَانِّ (jaktubánni)
نَكْتُبَنْ / نَكْتُبَنَّ (naktuban / naktubanna)
تَكْتُبُنْ / تَكْتُبُنَّ (taktubun / taktubunna)
يَكْتُبُنْ / يَكْتُبُنَّ (jaktubun / jaktubunna)
Ženský rod
تَكْتُبِنْ / تَكْتُبِنَّ (taktubin / taktubinna)
تَكْتُبَنْ / تَكْتُبِنَّ (taktuban / taktubanna)
تَكْتُبَانِّ (taktubánni)
تَكْتُبْنَانِّ (taktubnánni)
يَكْتُبْنَانِّ (jaktubnánni)
Imperativ
2. sg.
2. du.
2. pl.
Mužský rod
اُكْتُبْ (uktub)
اُكْتُبَا (uktubá)
اُكْتُبُوْا (uktubú)
Ženský rod
اُكْتُبِي (uktubí)
اُكْتُبْنَ (uktubna)
Imperativ – energikus
2. sg.
2. du.
2. pl.
Mužský rod
اُكْتُبَنْ / اُكْتُبَنَّ (uktuban / uktubanna)
اُكْتُبَانِّ (uktubánni)
اُكْتُبُنْ / اُكْتُبُنَّ (uktubun / uktubunna)
Ženský rod
اُكْتُبِنْ / اُكْتُبِنَّ (uktubin / uktubinna)
اُكْتُبْنَانِّ (uktubnánni)
Abeceda a výslovnost
editovat
editovat zdroj
Hlavní článek:
Arabské písmo
Ukázka
arabského písma
Vlajka
Saúdské Arábie
Arabština používá řadu hlásek, které se v
češtině, ani žádném jiném evropském jazyce nevyskytují. Používá např.
emfatické souhlásky
t, d, z, s (které mají i
svůj neemfatický protějšek). Tyto souhlásky se vyslovují s
tzv. emfatickým důrazem – jazyk je při nich lžícovitě prohnut směrem dolů, podobně jako při ruském tvrdém „l“.
zdroj?
Dále má například souhlásku „ʕajn“ – ع, které je asi nejobtížnějším zvukem v
arabštině. Vyslovuje se v
zadní části dutiny ústní, někdy až v
hrdle. Jedná se o
znělou farynglální frikativu
. Jeho neznělý protějšek je „ħaːʔ“ – ح,
neznělá farynglální frikativa
. Zvláštností ve výslovnosti je určitě také „
hamza
“, neboli hlasový ráz, který se může vyskytovat jak na začátku či uprostřed slova, tak na jeho konci. V arabštině je vnímán jako běžná souhláska a také zapisován.
Arabské písmo vychází z
nabatejské
varianty
kurzívy
aramejského
písma. Arabské písmo je tedy kurzivní, tzn. že nerozlišuje tiskací či psací písmo, a dokonce, jako je tomu ve starých písmech zvykem, ani malá a velká písmena. Ačkoli tedy vychází z
původního starosemitského –
fénického písma
(stejně jako
hebrejština
či řecká
alfabeta
či
latinka
), není vůbec podobné evropským písmům (určité podobnosti se ale vyskytují mezi arabským písmem a hebrejskou kurzívou). Píše se zprava doleva a zpravidla se nepíší znaky pro krátké samohlásky.
Podoba písmen se liší dle jejich postavení ve slově. Každý znak má svou podobu samostatnou, na začátku slova, uprostřed a na konci. Je šest písmen (ا, د, ذ, ر, ز, و), které se neváží, tzn. že sama se dají připojit k
předchozímu písmenu, ale nemůže se za ně připojit další písmeno, takže tvoří pouze koncovou a samostatnou formu (např. rá (ر) ve slově noha رجل). Další zvláštností na písmu jsou tzv. ligatury (znaky usnadňující psaní určitých skladeb znaků, v
arabštině existuje jediná povinná ligatura, a to lám + alif (lá) – لا) a zvláštní psaní některých vazeb znaků.
Souhlásky
editovat
editovat zdroj
Souhlásky v
moderní standardní arabštině
(MSA)
Labiála
Dentála
Alveolára
Postalalveolára
Palatála
Velára
Uvulára
Faryngála
Glotála
prosté
emfatické
Nazála
Ploziva
Neznělé
tˤ
Znělé
dˤ
Frikativa
Neznělé
sˤ
Znělé
ðˤ
Afrikáta
Znělé
d͡ʒ
Approximanta
Vibranta
Samohlásky
editovat
editovat zdroj
Samohlásky v MSA
Krátké
Dlouhé
Přední
Zadní
Přední
Zadní
Uzavřené
/i/
/u/
/iː/
/uː/
Otevřené
/a/
/aː/
Dvojhlásky
/aw/
/aj/
Rozšíření a nářečí
editovat
editovat zdroj
Úřední jazyk
editovat
editovat zdroj
Arabština je úředním jazykem 24 členských států OSN, tří států s částečným či žádným mezinárodním uznáním a jedné administrativní jednotky.
Státy OSN:
Neúplné mezinárodní uznání:
Administrativní jednotka:
Alžírsko
Palestina
Zanzibar
Bahrajn
Saharská arabská demokratická republika
Čad
Somaliland
Džibutsko
Egypt
Eritrea
Irák
Jemen
Jordánsko
Katar
Komory
Kuvajt
Libanon
Libye
Mali
Maroko
Mauritánie
Omán
Saúdská Arábie
Somálsko
SAE
Súdán
Sýrie
Tunisko
Nářečí
editovat
editovat zdroj
Arabština se dělí na mnoho dialektů, které jsou vůči sobě různě srozumitelné:
1:
hasaníja
2:
marocká
arabština
(daríja)
3:
saharská arabština
(tamanraset)
4:
alžírská arabština
(darja)
5:
tuniská arabština
6:
libyjská arabština
7:
egyptská arabština
(masrí)
8:
bedaví
9:
sajdí
10:
čadská arabština
11:
súdánská arabština
12:
džubská arabština
13:
nadždí
14:
levantská arabština
15:
severomezopotámská arabština
(moslaví)
16:
mezopotámská arabština
17:
arabština Zálivu
(chalídží)
18:
bahrajnská arabština
19:
hidžází
20:
šihhí
21:
ománská arabština
22:
dhófarí
23:
sanání
24:
tajzí-adení
25:
hadramí
26/27:
středoasijská arabština
(džugarí)
28:
kyperská arabština
29:
maltština
30:
núbí
řídce osídlené oblasti / žádní domorodí arabsky mluvící obyvatelé
Užitečné fráze
editovat
editovat zdroj
Arabsky
Česky
Marhaban! / As-salaamu 'Alaykum!
Ahoj!
Sabaahul Al-khayr!
Dobré ráno!
Masaa'ul Al-khayr!
Dobrý večer!
Tosbehu Ala Khayr!
Dobrou noc! (do mužství)
Tosbehina Ala Khayr!
Dobrou noc! (do ženství)
Tosbehouna Ala Khayr
Dobrou noc! (do skupiny)
Kayfa Haluka?
Jak se máš? (do mužství)
Kayfa Haluky?
Jak se máš? (do ženství)
Kayfa Halukom?
Jak se máš? (do skupiny)
Bekhayr
Dobrý (do mužství)
Al-hamdullah
Díky bohu
Shokran
Děkuji
Afwan
Nemáš zač
Asef
(do mužství),
Asefah
(do ženství),
Asefoon
(do skupiny)
Promiň
Salam
(mír),
Maa Salamah
(s mírem)
Sbohem
Vzorový text
editovat
editovat zdroj
Otče náš (modlitba Páně)
editovat
editovat zdroj
arabsky
أَبَانَا ٱلَّذِي فِي ٱلسَّمَوَاتِ
لِيَتَقَدَّسِ ٱسْمُكَ
لِيَأْتِ مَلَكُوتُكَ
لِتَكُنْ مَشِيئَتُكَ
كَمَا فِي ٱلسَّمَاءِ كَذٰلِكَ عَلَى ٱلْأَرْضِ
خُبْزَنَا كِفَافَنَا اُعْطِنَا ٱلْيَوْمَ
وَٱغْفِرْ لَنَا ذُنُوبَنَا وَخَطَايَانَا
كَمَا نَحْنُ نَغْفِرُ أَيْضًا لَمَنْ أَخْطَأَ وَأَسَاءَ إِلَيْنَا
وَلَا تُدْخِلْنَا فِي ٱلتَّجْرِبَةِ
وَلٰكِنْ نَجِّنَا مِنَ ٱلشَّرِيرِ
لِأَنَّ لَكَ ٱلْمُلْكَ وَٱلْقُدْرَةَ وَٱلْمَجْدَ إِلَى أَبَدِ ٱلدُّهُورِ
آمِينَ
přepis
ʔabānā llaḏī fī s-samawāti
li-yataqaddasi smuka
li-yaʔti malakūtuka
li-takun mašīʔatuka
kamā fī s-samāʔi kaḏālika fī l-ʔarḍi
ḵubzanā kafāfanā ʔaʕṭinā l-yawma
wa-ġfir lanā ḏunūbanā kamā naġfiru naḥnu ʔayḍan la-man ʔaḵṭaʕa wa-ʔasāʔa ʔilaynā
wa-lā tudḵilnā fī tajribatin
lākin najjinā mina š-šarīri
li-ʔanna laka l-mulka wa-l-qudrata wa-l-majda ʔilā ʔabadi d-duhūri
ʔāmīna
Všeobecná deklarace lidských práv
editovat zdroj
arabsky
يُولَدُ جَمِيعُ النَّاسِ أَحْرَارًا وَمُتَسَاوِينَ فِي الْكَرَامَةِ وَالْحُقُوقِ. وَقَدْ وُهِبُوْا عَقْلًا وَضَمِيرًا وَعَلَيْهِمْ أَنْ يُعَامِلَ بَعْضُهُمْ بَعْضًا بِرُوحِ الْإِخَاءِ.
přepis
jūladu jamīʕu n-nāsi ʔaḥrāran wa-mutasāwīna fī l-karāmati wa-l-ḥuqūqi. wa-qad wuhibū ʕaqlan wa-ḍamíran wa-ʕalayhim ʔan juʕāmila baʕḍuhum baʕḍan bi-rūḥi l-iḵāʔi.
doslovně
يولد = jūladu = rodí se
جَمِيع النّاسِ = jamīʕu n-nāsi = všichni lidé
أحرارًا = ʔaḥrāran = svobodní
متساوين = matasāwīna = rovní
في = fī = ve
كَرَامَة = karāma = čest, úcta
حُقُوق = ḥuqūq = práva
وَقَدَ = wa qad = a tak
وُهِبُوا = wuhibū = dostali, obdrželi
عَقْل = ʕaql = intelekt, rozum
ضَمِير = ḍamīr = svědomí
عَلَيْهِمْ = ʕalayhim = a je na nich
أَنْ يُعَامِلَ = ʔan juʕāmila = aby se chovali
بَعْضُهُمْ بَعْضًا = baʕḍuhum baʕḍan = mezi sebou
رُوح = rūḥ = duch
إِخَاء = ʔiḵāʔ = bratrství
česky
Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v
duchu bratrství.
Literatura
editovat
editovat zdroj
SEDLÁČEK, Jaroslav
Al-Kitâbu: mluvnice arabského jazyka obsahující mluvnici spisovného arabského jazyka, četná cvičení, sbírku nejobyčejnějších slov, Zuhairovu báseň a knihu Al-ažurrumíjje v původním znění i v překladu = Al-Kitāb fī naḥw al-Lughat al-ʻArabīyah wa-Ṣarfihā wa-Shiʻrihā
. V Praze: J. Sedláček, 1898.
online
ZEMÁNEK, P.
Vývoj arabštiny
. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2007.
ISBN
978-80-7308-201-7
Islámská čítanka. Studijní antologie arabského islámského písemnictví.
Editoři: Ondřej Beránek, Bronislav Ostřanský, Pavel Ťupek. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2020, 327 s.
ISBN
978-80-7308-982-5
(print),
ISBN
978-80-7308-983-2
(online: pdf)
Související články
editovat
editovat zdroj
Seznam zemí, ve kterých je arabština úřední jazyk
Lingvistika
Arabské písmo
Arabská Wikipedie
Wiki: Doporučení pro transkripci arabštiny
Externí odkazy
editovat
editovat zdroj
Wikipedie
Arabská verze
Wikipedie
, svobodné encyklopedie
Obrázky, zvuky či videa k tématu
arabština
na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo
arabština
ve Wikislovníku
Kategorie
Arabština
ve Wikislovníku
Semitské jazyky
Západosemitské
Severozápadní
kenaanské
féničtina
† –
punština
†)
amonitština
moabština
edomitština
hebrejština
aramejština
aramejština
východní
syrština
senajština
hertevinština
turojština
mandejština
aramejština
západní
ostatní
amuritština
ugaritština
Arabština
fusha
maltština
judeo-arabština
Jihosemitské
Jihozápadní
staré
jihoarabské
sabejština
minejština
qatabanština
hadhramautština
etiopské
etiopské
severní
ge'ez
tigrajština
tigré
dahlik
etiopské
jižní
amharština
argobbština
hararština
gurage
východní
gurage
západní
gafatština
soddština
goggotština
mesmeština
muherština
Jihovýchodní
batharština
harsuština
hobyotština
džibbalština
mehri
suqutri
Východosemitské
akkadština
babylónština
asyrština
ostatní
eblaitština
poznámka: † vymřelý jazyk
Autoritní data
NKC
ph118564
PSH
6780
BNE
XX528287
BNF
cb11930928b
(data)
GND
4241223-7
LCCN
sh85006306
NDL
00560295
NLI
987007294709605171
SUDOC
027219623
TDVİA
arapca
Citováno z „
Kategorie
Arabština
Arabské jazyky
Jazyky OSN
Západosemitské jazyky
Živé jazyky
Jazyky Afriky
Jazyky Asie
Jazyky Filipín
Jazyky Iráku
Jazyky Izraele
Jazyky Ománu
Jazyky Sýrie
Jazyky Somálska
Jazyky Bahrajnu
Jazyky Kuvajtu
Jazyky Libanonu
Jazyky Libye
Jazyky Maroka
Jazyky Kataru
Jazyky Saúdské Arábie
Jazyky Tuniska
Jazyky Spojených arabských emirátů
Jazyky Jemenu
Jazyky Západní Sahary
Jazyky Palestiny
Jazyky Gibraltaru
Skryté kategorie:
Údržba:Wikidata mají jiný štítek
Údržba:Články obsahující nedoložená tvrzení
Monitoring:Články s identifikátorem NKC
Monitoring:Články s identifikátorem PSH
Monitoring:Články s identifikátorem BNE
Monitoring:Články s identifikátorem BNF
Monitoring:Články s identifikátorem GND
Monitoring:Články s identifikátorem LCCN
Monitoring:Články s identifikátorem NDL
Monitoring:Články s identifikátorem NLI
Monitoring:Články s identifikátorem SUDOC
Monitoring:Články s identifikátorem TDVİA
Monitoring:1000 nejdůležitějších článků/dlouhé
Arabština
Přidat téma
US