Bakterie – Wikipedie

Bakterie – Wikipedie
Přeskočit na obsah
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Na tento článek je
přesměrováno
heslo
bacteria
rodu
strašilek
pojednává článek
bacteria (rod)
Bakterie
Bakterie
Escherichia coli
rastrovací elektronový mikroskop
Tyčinkovité bakterie
Bacillus anthracis
původce onemocnění
anthrax
, mezi buňkami
mozkomíšního moku
světelný mikroskop
Vědecká klasifikace
Doména
bakterie
(Bacteria)
Haeckel
, 1894)
Woese
Kandler Wheelis, 1990
kmeny
Acidobacteria
Actinobacteria
– aktinobakterie
Aquificae
Bacteroidetes
Chlamydiae
– chlamydie
Chlorobi
Chloroflexi
Chrysiogenetes
Cyanobacteria
– sinice
Deferribacteres
Deinococcus-Thermus
Dictyoglomi
Fibrobacteres
Firmicutes
Fusobacteria
Gemmatimonadetes
Nitrospirae
Planctomycetes
Proteobacteria
– proteobakterie
Spirochaetes
– spirochety
Thermodesulfobacteria
Thermotogae
Verrucomicrobia
Sesterská skupina
Neomura
Některá data mohou pocházet z
datové položky
Bakterie
(Bacteria, dříve též Bacteriophyta či Schizomycetes) nebo také
eubakterie
(Eubacteria) je
doména
jednobuněčných
prokaryotických
organismů
. Mívají
kokovitý
či
tyčinkovitý
tvar a zpravidla dosahují velikosti v
řádu několika mikrometrů. Studiem bakterií se zabývá
bakteriologie
, významně tuto vědu rozvinuli
Robert Koch
Louis Pasteur
Typickou součástí bakteriálních buněk je
peptidoglykanová
buněčná stěna
, jaderná oblast (
nukleoid
),
DNA
bez
intronů
plazmidy
a prokaryotický typ
ribozomů
. U bakterií se nevyskytuje
pohlavní rozmnožování
, namísto toho se nejčastěji dělí
binárně
. Bakterie jsou nejrozšířenější skupinou organismů na světě. Dříve se druhy bakterií klasifikovaly podle vnějšího vzhledu, dnes jsou moderní zejména
genetické
metody. Díky nim se dnes rozlišuje asi 25 základních
kmenů
bakterií.
Bakterie mají velký význam v
planetárním oběhu živin
a mnohdy vstupují do oboustranně prospěšných svazků s
jinými organismy. Mnohé patří mezi
komenzální
druhy, které žijí například v
lidské
trávicí soustavě
a některé mohou být dokonce symbiotické. Na druhou stranu je známo i mnoho
patogenních bakterií
, tedy druhů, které způsobují
infekce
. I člověk mnohé z
bakterií využívá, například v
potravinářském, lékařském a chemickém průmyslu. Vědci využívají bakterie ve výzkumu a samotné bakterie jsou předmětem bádání
bakteriologie
Historie výzkumu
editovat
editovat zdroj
Antoni van Leeuwenhoek
byl první člověk, který pozoroval bakterie
Bakterie poprvé pozoroval roku
1676
nizozemský přírodovědec
Antoni van Leeuwenhoek
, a to
mikroskopem
vlastní výroby.
Jméno
bacterium
zavedl až
Christian Gottfried Ehrenberg
roce
1828
pozn. 1
. Pojem pochází z
řeckého slova
bacterion
, které znamená malý klacek či tyčka (první pozorované bakterie byly
tyčinky
).
roce 1859
Louis Pasteur
dokázal, že
kvašení
způsobují bakterie, a že tyto bakterie nevznikají spontánně z
neživé hmoty. Pasteur také prosazoval názor, že mikroorganismy včetně bakterií způsobují nemoci.
Robert Koch
byl průkopníkem v
oblasti lékařské mikrobiologie a studoval původce
cholery
TBC
anthrax
. Při výzkumu TBC s
konečnou platností dokázal, že bakterie jsou původci této nemoci, za což dostal v
roce 1905
Nobelovu cenu
Takzvané
Kochovy postuláty
jsou výčtem čtyř kritérií, která jsou nutná k
tomu, aby byl daný patogen uznán za původce určité nemoci.
devatenáctém století již bylo známo, že jsou mnohé bakterie patogenní, ale nebyly známy účinné antibakteriální léky.
roce 1910 však
Paul Ehrlich
vyvinul první
chemoterapeutikum
proti bakterii
Treponema pallidum
(původce
syfilis
), a to díky záměně běžně používaných laboratorních barviv za sloučeninu, která selektivně zabíjela bakterie.
Tradičně se však za první systémově použitelné
antibiotikum
uvádí
penicilin
, jehož účinků si všiml v
roce
1928
Alexander Fleming
Gramovo barvení
, metoda k
rychlé klasifikaci bakterií do několika skupin, bylo vyvinuto v
roce 1884
Hansem Christianem Gramem
Spolu s
vývojem
bakteriologie
se vyvíjelo i studium systematiky bakterií. Ve starším pojetí zahrnovala říše bakterie (
Monera
) všechny
prokaryotní
organismy. V
roce 1977
Carl Woese
zjistil, že
Archaea
mají vlastní vývojovou linii, odlišnou od linie bakterií.
10
toho vyplývající taxonomie byla založená na sekvenaci určitého úseku
rRNA
, a rozdělila prokaryotické organismy na dvě samostatné domény.
11
Výskyt a životní nároky
editovat
editovat zdroj
Bakterie jsou nejrozšířenější skupinou organismů na světě.
12
Celkově se odhaduje, že na Zemi žije asi 5×10
30
(jedinců) bakterií. Celkový počet
druhů
se dá jen tušit, odhady sahají od 10
10
druhů.
13
14
Bakterie je možné nalézt v
půdě
(jsou součástí
edafonu
a nejvíce osidlují
rhizosféru
), ve
vodě
, v
ovzduší
i jakožto
symbionty
uvnitř a na povrchu
mnohobuněčných organismů
. V
jednom gramu půdy žije asi 40
miliónů bakterií, v
jednom
mililitru
sladké vody je jich přibližně milion.
15
Jsou však známy i druhy, které se specializují na prostředí, kde by ostatní organismy mohly přežívat jen stěží (
vroucí
voda v
sopečných jezerech
, nejvyšší vrstvy
atmosféry
a podobně). Některé druhy bakterií jsou dle výzkumů schopny přežít i ve
vesmíru
, tedy ve
vakuu
a o teplotě −270
°C
16
Bakterie však mají různé požadavky na prostředí v
němž žijí, významným hlediskem je
teplota
kyselost
a množství
kyslíku
. Podle teplotního optima se bakterie dělí na
psychrofilní
(do 20
°C),
mezofilní
(20–40
°C),
termofilní
(40
°C a více) a případně též
hypertermofilní
optimem kolem 80
°C.
Na základě kyselosti rozlišujeme
alkalofilní
(v
zásaditém prostředí),
neutrofilní
(v
± neutrálním prostředí s
pH 6–8
) či
acidofilní
(v
kyselém prostředí). Dalším významným hlediskem je vztah ke kyslíku.
Aerobní
bakterie (př.
Mycobacterium
) vyžadují kyslík v
atmosférické koncentraci,
mikroaerofilní
Lactobacillus
) v
koncentraci velmi nízké (cca 2
%), většina bakterií však patří mezi fakultativně
anaerobní
, které rostou lépe v
přítomnosti kyslíku, ale dokážou růst i bez něho. Na okraji tohoto spektra jsou striktně anaerobní druhy, které žijí jen v
prostředí bez kyslíku (většina druhů rodu
Clostridium
).
dalších limitujících činitelů je možno zmínit
vlhkost
(většina je vlhkomilných, suchomilné jsou
nokardie
či
aktinomycety
),
hydrostatický tlak
(z
hlubokých moří známe i
barofilní
bakterie),
osmotický tlak
(především v
závislosti na množství
solí
) a podobně.
Tvar a velikost
editovat
editovat zdroj
Základní tvary bakterií
Navenek je nejnápadnějším rysem bakterií tvar bakteriálních buněk a jejich
kolonií
. U bakterií se rozlišují následující typy buněk dle tvaru:
17
kulovitý
koky
) – pokud vytvářejí kolonie, dělí se dále na diplokoky (kolonie tvořené dvěma buňkami), tetrakoky (čtyři buňky v
kolonii), streptokoky (řetízkovité kolonie), stafylokoky (hroznovité kolonie) a sarciny (balíčkovité kolonie)
tyčinkovitý
tyčinky
čili bacily) – mohou se sdružovat v
koloniích po dvou (diplobacily) či v
řetízcích (streptobacily), případně tvoří palisády;
zakřivený
– takto tvarované bakterie nevytvářejí kolonie a patří mezi ně vibria (krátké lehce zakřivené tyčinky), spirily (lehce zvlněné tyčinky) či spirochéty (tyčinky šroubovitého tvaru);
vláknitý
– vláknité kolonie;
větvený
– vytvářejí buďto náznaky větvení nebo větvení úplné. Druhá skupina může vytvářet bakteriální mycelia.
Některé bakterie vytvářejí kolonie podobné tělu jednoduchých
mnohobuněčných
eukaryot
. Patří k
nim některé
sinice
(např.
Anabaena
),
myxobakterie
(Myxococcales) a mnohé další skupiny. Druhé jmenované bakterie dokonce tvoří za určitých podmínek makroskopické
plodničky
se
sporami
uvnitř.
18
Také o dobře známých bakteriích, které napadají lidské tělo, se ukazuje, že dokážou díky molekulárním signálům synchronizovat své chování a „táhnout za jeden provaz“.
19
20
21
Rozměry bakterií
editovat
editovat zdroj
Velikost bakterií je velice rozmanitá, obvykle se ale pohybuje mezi desetinami a desítkami mikrometrů. Například
Escherichia coli
dosahuje délky 2–3
μm a šířky 0,6
μm.
22
Je však známo mnoho v
tomto směru extrémních bakterií.
Dříve se mělo za to, že prokaryotická buňka nemůže být větší než řádově desítky mikrometrů vzhledem k
omezeným možnostem
difuze
, která hraje hlavní úlohu při transportu látek buňkou. Mezi bakterie, které jsou zřejmě výjimkou z
tohoto pravidla, patří například
Epulopiscium fishelsoni
, jejíž 0,2–0,7
mm dlouhé buňky jsou větší než buňky většiny
prvoků
23
Do roku 2021 byla za největší známou bakterii považována
Thiomargarita namibiensis
(0,75
mm).
24
V r. 2022 však byla popsána její příbuzná
Thiomargarita magnifica
žijící v
karibských
mangrovech
, která je o řád větší – dorůstá velikosti až 2
cm
a v optimálních podmínkách by mohla být i větší. Navíc je zajímavá tím, že její genom je v bakteriální buňce obklopen membránovou strukturou.
25
26
Naopak nejmenší jsou bakterie rodu
Mycoplasma
(a příbuzný
Ureaplasma
) s
průměrem buňky jen asi 0,1–0,3
μm. Nemají
buněčnou stěnu
, a proto byly dříve považovány za
viry
27
Malé jsou i
rickettsie
chlamydie
. Ještě mnohem menší jsou však kontroverzní nálezy, označované jako
nanobakterie
, které dosahují velikosti jen 50–200
nanometrů
(0,05–0,2
μm),
28
29
podle nejnovějších výzkumů se však nejedná o živé organismy, ale o krystaly
uhličitanu vápenatého
krevním séru
30
Stavba buněk
editovat
editovat zdroj
Související informace naleznete také v článku
prokaryotická buňka
Schéma bakteriální buňky:
A –
pilus
, B –
ribozom
, C –
kapsula
, D –
buněčná stěna
, E –
bičík
, F –
cytoplazma
, G –
vakuola
, H –
plazmid
, I –
nukleoid
, J –
cytoplazmatická membrána
Bakteriální buňka je buňkou
prokaryotní
. Přestože existují značné rozdíly mezi stavbou buněk různých skupin bakterií, lze vystopovat určité společné rysy. Známe nejen mnohé struktury na povrchu buněk (
membrána
buněčná stěna
pilusy
bičíky
), ale i vnitrobuněčné struktury (souhrnně
protoplast
).
Struktury na povrchu buněk
editovat
editovat zdroj
Na povrchu bakteriálních buněk je
cytoplazmatická membrána
podobná membráně
eukaryot
, ale s
tím rozdílem, že většinou neobsahuje žádné
steroidy
. Důležitou funkcí membrány bakterií je tvorba
ATP
díky vytváření
protonového gradientu
(H
iontů
).
27
Většina bakterií má na povrchu buňky
buněčnou stěnu
peptidoglykanu
(murein), jenž obsahuje
kyselinu muramovou
jako jednu z
hlavních složek. Peptidoglykan tvoří kolem buněk pevnou síť vyplněnou
peptidy
17
Buněčná stěna bakterií je však velmi proměnlivá a je mimo jiné důležitým znakem při rozlišování bakterií na
grampozitivní
gramnegativní
27
Grampozitivní mají totiž v
buněčné stěně více peptidoglykanu, který zachycuje více
krystalové violeti
31
Výjimku tvoří bakterie třídy
Mollicutes
(např. rod
Mycoplasma
), které nesyntetizují peptidoglykan a tudíž jim chybí buněčná stěna. Jejich tvar tak drží pouze třívrstevná membrána, do níž ukládají steroidy. Díky této zvláštnosti mají tyto baktérie velkou plasticitu a mohou měnit svůj tvar.
27
32
Pilusy
bakterie
E. coli
slouží
k připevnění k podkladu
Mnoho bakterií má na povrchu ještě další
polysacharidovou
či
proteinovou
ochrannou vrstvu, tzv.
kapsulu
(pouzdro). Její funkcí je dále zpevňovat povrch bakterií (bakterie s
kapsulou jsou díky tomu více
patogenní
) a navíc se lépe přichytit k
substrátu. Někdy se díky
slizovitým
, méně soudržným kapsulám (zvaným
slizová vrstva
) vážou jednotlivé buňky v
bakteriálních koloniích.
27
31
Dohromady se kapsule a slizové vrstvě také říká
glykokalyx
27
Vyjma plošných útvarů, které kryjí buňku, se vyskytuje na povrchu ještě řada jiných struktur, jako jsou například
bičíky
pilusy
(rovněž zvané fimbrie
33
). Bičíky jsou vlasovité (asi 20
nm silné, 20
µm dlouhé
) struktury ukotvené v
membráně, tvořené
helikálně
složeným proteinem
flagelinem
a sloužící k
pohybu.
27
Bakterie mohou mít žádný, jeden (monotricha), více na jedné straně (lofotricha), dva uspořádané proti sobě (amfitricha) či velký počet bičíků rozložených po celém povrchu bakterie (peritricha).
34
Bičíky bakterií se stavbou značně liší od bičíků
eukaryot
Pilus
čili fimbrie je druhým charakteristickým vlasovitým útvarem, ale kratší, tužší a užší v
průměru.
33
Pilusy bakterie využívají k
přichycení na podklad (adheze), ale specializované
sexuální pilusy
(F
pilusy) slouží k
přenosu
DNA
(sexualita bakterií).
31
Protoplast
editovat
editovat zdroj
Uvnitř bakteriální buňky se nachází
protoplast
, tedy množství různých struktur rozptýlených v
cytosolu
. Mezi nejvýznamnější vnitrobuněčné struktury u bakterií patří
nukleoid
(jaderné oblasti),
ribozomy
inkluze
cytoskelet
. V
cytosolu však jsou rozptýleny i jiné struktury, například množství
proteinů
mRNA
a bakteriální
metabolity
Nukleoid (bakteriální chromozom, genofor) je jaderná oblast bakterií, tedy jediný obvykle kruhový řetězec tvořený dvěma vlákny
deoxyribonukleové kyseliny
(DNA). Vzácně je však DNA bakterií i lineární
35
nebo rozdělená do více chromozomů.
36
Nejsou přítomny
histony
a netvoří se ani
nukleozomy
, celá oblast ani zpravidla není obklopena žádnou membránou.
27
Opět však existuje výjimka a např. u
planktomycet
poribakterií
byly nalezeny membránové struktury, které připomínají eukaryotické
buněčné jádro
(u rodu
Gemmata
má dokonce toto jádro dvojitou membránu a póry).
37
38
39
cytoplazmě jsou pak roztroušeny
plazmidy
, malé úseky DNA.
Ribozomy
jsou prokaryotického typu; jsou charakterizovány zkratkou 30
+50S, která vyjadřuje velikost a strukturu ribozomálních podjednotek. Ribozomy bakterií jsou odlišné od eukaryotických nejen délkou proteinů, ale i jejich typem, čímž se logicky stávají častým cílem antibiotik.
27
Inkluze jsou váčky či zrna, zpravidla sloužící jako zásobní struktury. Mohou skladovat
glykogen
fosfáty
, elementární
síru
, někdy však i
barviva
či
enzymy
33
Vznik a vývoj
editovat
editovat zdroj
Bakterie patří k
nejstarším organismům nalézaných ve formě
fosilií
. První bakterie jsou známy z
archaika
, nalézány jsou
stromatolity
, tedy horniny obsahující fosilie bakterií, zvláště
sinic
40
Poslední společný předek bakterií ale může být starší než 4 miliardy let.
41
Předkem dnešních bakterií byly jednobuněčné organismy, jež se vyvinuly na Zemi před čtyřmi miliardami let a patřily k
vůbec prvním formám
života
. Další tři miliardy let všechny organismy na Zemi byly mikroskopické, přičemž po celou dobu dominovaly bakterie spolu s
archea
42
43
Přestože byly objeveny fosilie bakterií (např.
stromatolity
), nedostatek zjistitelných znaků znemožňuje jejich určení a hlubší studium. Srozumitelné údaje se zjišťují pomocí
sekvenace
genomu recentních bakterií. Díky této technice vědci částečně rekonstruovali bakteriální
strom života
a zdá se, že bakterie jsou postranní větví linie, z
níž se vyvinuly archea a
eukaryota
44
Posledním společným předkem
bakterií a archeí byl pravděpodobně
hypertermofil
, který žil před 2,5–3,2 miliardami let.
45
46
Bakterie se rovněž zúčastnily vzniku
eukaryot
(viz
níže
).
Klasifikace
editovat
editovat zdroj
Chlorobacteria (
Chloroflexi
Hadobacteria (
Deinococcus-Thermus
Cyanobacteria
(sinice)
Gracilicutes (
Proteobacteria
Chlamydiae
Planctomycetes
Chlorobi
Bacteroidetes
Spirochaetae
Eurybacteria (
Selenobacteria
Fusobacteria
Thermotogae
Endobacteria (
Firmicutes
Actinobacteria
Neomura
Archaea
Eukarya
Klasifikace bakteriálních kmenů podle
Cavalier-Smithe
(zachycena myšlenka, že se z
jedné bakteriální větve
vyvinula
Eukarya
Archaea
47
48
Znázornění obrovské bohatosti bakteriální domény (šedomodře), ve srovnání eukaryotickými organismy
(červeně) a doménou Archaea (zeleně)
Dnes se taxon bakterie (Bacteria) považuje za samostatnou
doménu
, která je striktně oddělena od ostatních (doména
Archaea
i všechny
eukaryotické
říše). Důvodem k
tomuto rozdělení je skutečnost, že Archaea a Bacteria jsou velmi nepříbuzné skupiny lišící se velkým množstvím genetických i morfologických znaků.
Existuje více způsobů klasifikace bakterií. Zpočátku se klasifikovaly především podle vzhledu (
fenotypu
), dnes se však mimoto používají též analytické (podle chemických vlastností) a velmi často též genetické (podle
genotypu
) metody.
27
Stejně jako u jiných organizmů se používá
binomické názvosloví
(jako je například
Escherichia coli
) a základním
taxonem
je
druh
. Nižšími taxony pak jsou
poddruh
, velmi často i
morfovar
patovar
serovar
Určování
editovat
editovat zdroj
Určování (determinace, identifikace) bakterií má velký význam v
medicíně, kde je správným stanovením původce dané
bakteriální infekce
podmíněna následující léčba. Proto byla potřeba identifikovat tyto bakterie hlavním impulsem k
vyvinutí determinačních technik. Mikroskopickým pozorováním tělních tekutin se bakterie určují jen zřídka, častěji jsou preparáty barveny.
Známým typem barvení je
Gramovo barvení
, které umožňuje rozlišovat bakterie
grampozitivní
(G+),
gramnegativní
(G−) a
bez buněčné stěny
(Mollicutes). Pro
mykobakterie
(Mycobacteria) a
nokardie
(Nocardia) se zase používá
Ziehlovo–Neelsenovo barvení
49
Často však nestačí ani barvit vzorek, ale přistupuje se ke kultivaci (viz
níže
). Při identifikaci bakterií také čím dál více používá také genetických metod, jako je
polymerázová řetězová reakce
. Jejich výhodou je jejich přesnost a rychlost v
porovnání s
kultivačními metodami.
50
Systematika
editovat
editovat zdroj
Systematika se zabývá pojmenováváním bakteriálních
taxonů
a jejich seskupováním podle příbuznosti. Klasifikace bakterií je průběžně vydávána v
International Journal of Systematic and Evolutionary Microbiology
(Mezinárodní ročenka systematické a evoluční mikrobiologie) a
Bergey's Manual of Systematic Bacteriology
(Bergeyho manuál systematické bakteriologie).
Dříve byla systematika založena především na základě morfologických a analytických metod, které však dnes vytlačují genetické metody (podobně jako v
případě jejich určování). K
používaným metodám patřilo i
Gramovo barvení
. Dalšími možnostmi bylo dělení na základě rozdílů v
buněčném
metabolismu
, stavbě základních buněčných komponent (
DNA
mastných kyselin
antigenů
apod.).
51
Tyto metody však nezaručují přirozenost taxonů, které byly na základě nich vytvořeny.
Dnešní bakteriální klasifikační metody se soustředí především na molekulární systematiku. Z
genetických metod se využívá
sekvenace
dlouhodoběji stabilních částí DNA, jako je
rRNA
nebo je měřen
obsah GC
(množství
guaninu
cytosinu
rámci DNA).
52
Na základě zmíněných genetických metod je v
rámci domény bakterie identifikováno poměrně velké množství
kmenů
. Jejich celkový počet stále přibývá; k březnu 2024 bylo platně popsáno 42 bakteriálních kmenů s kultivovanými vzorky a navíc 145 kmenů typu
Candidatus
, tedy bez úplného popisu kvůli neexistenci kultivovaných vzorků.
53
54
55
Příbuzné kmeny se seskupují do vývojových linií (
kladů
), jedním ze známějších systémů je ten
Cavalier-Smithův
56
57
Od konce roku 2023 je pro vyšší seskupení kmenů bakterií (i archeí) po vzoru eukaryot oficiálně zavedena taxonomická kategorie
říše
angl
kingdom,
lat
regnum).
58
Navrženy jsou zatím čtyři bakteriální říše:
59
pozn. 2
Bacillati
Oren and Göker 2024
(dříve uváděná jako oddělení
Firmicutes
Tenericutes
, resp. skupina
Terrabacteria
, resp. říše
Terrabacterida
), zahrnující kmeny
Actinomycetota
Armatimonadota
Bacillota
(syn.
Thermodesulfobiota
),
Cyanobacteriota
Chloroflexota
Minisyncoccota
Mycoplasmatota
Fusobacteriati
Battistuzzi and Hedges 2024
(dříve uváděná jako
Fusobacterida
), zahrnující kmen
Fusobacteriota
Pseudomonadati
(Gibbons and Murray) Oren and Göker 2024
(dříve uváděná jako oddělení
Gracilicutes
, říše
Hydrobacteria
resp.
Hydrobacterida
vč.
Aquificida
, resp. podříše
Negibacteria
), zahrnující kmeny
Abditibacteriota
Acidobacteriota
Aquificota
(syn.
Thermosulfidibacterota
),
Atribacterota
Bacteroidota
(syn.
Ignavibacteriota
),
Balneolota
Caldisericota
Calditrichota
Chlamydiota
Chlorobiota
Chrysiogenota
Coprothermobacterota
Deferribacterota
Dictyoglomerota
Elusimicrobiota
Fibrobacterota
Gemmatimonadota
Kiritimatiellota
Lentisphaerota
Nitrospinota
Nitrospirota
Planctomycetota
Pseudomonadota
(syn.
Bdellovibrionota
Campylobacterota
Desulfobacterota
Myxococcota
),
Rhodothermota
Spirochaetota
Thermodesulfobacteriota
Thermomicrobiota
Verrucomicrobiota
Thermotogati
Battistuzzi and Hedges 2024
(dříve uváděná jako
Thermotogida
), zahrnující kmeny
Deinococcota
Synergistota
Thermotogota
Podrobnější informace naleznete v článku
Klasifikace bakterií
Růst a množení
editovat
editovat zdroj
Související informace naleznete také v článku
růst bakteriální populace
Bakterie v prostředí, které jim zajišťuje pro ně vhodné chemické i fyzikální podmínky, zpravidla
rostou
množí se
. Mechanismem růstu je u bakterií
syntéza
všech komponent těla, čímž se zvyšuje
hmotnost
objem
jedince. Po dosažení určitých rozměrů se bakterie rozdělí metodou
binárního dělení
, což je typ
nepohlavního rozmnožování
. Doba mezi dvěma děleními se označuje jako
generační doba
. Při dostatečném počtu bakterií v
dané populaci lze mluvit o
kolonii
, doba potřebná k
zdvojnásobení počtu buněk v
kolonii se nazývá
doba zdvojení
60
Nepohlavní rozmnožování
editovat
editovat zdroj
Bakterie se rozmnožují nejčastěji binárním dělením, je známo však několik případů odlišného typu nepohlavního množení (např.
pučení
, tvorba
hormogonií
baeocyty
a podobně).
Při binárním dělení se buňka nejprve prodlouží na dvojnásobnou délku a replikuje svou DNA, načež se uprostřed začne vytvářet
septum
(přehrádka složená ze dvou
membrán
a základu buněčné stěny). Septum vždy vzniká růstem dvou přepážek od protilehlých stran buňky do jejího centra, kde se obě části spojí. Při tomto procesu se uplatňují různé enzymy (např.
transpeptidázy
). Běžně z
každé mateřské buňky vznikne jedna sesterská buňka, při nedokončeném dělení septa však může dojít ke vzniku shluků bakterií (viz článek
koky
).
27
streptokoků
jsou místa růstu vzájemně orientovaná pod úhlem 180°, čímž vznikají řetězce. U
stafylokoků
je tento úhel 90°, což má za následek vznik shluků.
Vyjma příčného dělení je známo ještě mnoho jiných alternativních způsobů nepohlavního rozmnožování. Zvláštním způsobem je například vytváření více než jedné
spory
, čímž se ze sporulace stává de facto rozmnožování. Takto se může za určitých podmínek dělit
Anaerobacter
(vzniká najednou až sedm spor). Další možností je mnohonásobné dělení jedné buňky na mnoho dílčích
baeocytů
u sinic řádu
Pleurocapsales
. Mateřská buňka obsahuje mnoho kopií DNA a v
určitém okamžiku proběhne v
rychlém sledu mnohonásobné dělení a z
popraskané mateřské buňky se uvolní nové buňky. Naopak pučení, které se vyskytuje například u
sinic
nebo u
Planctomycetes
, probíhá tak, že zralá buňka začne na svém povrchu vytvářet zcela novou buňku. Pokud dceřiná buňka doroste do dostatečné velikosti, je do ní vpuštěna DNA a buňka (obvykle podstatně menší než mateřská) je odpojena. Postupem času doroste a může se začít sama rozmnožovat. I zde předchází pučení
replikace DNA
61
Některé přisedlé bakterie (např. sinice) se množí pomocí
hormogonií
, krátkých vláken, která se oddělí od mateřského řetězce a dorůstají v
nový.
62
Sporulace
editovat
editovat zdroj
Související informace naleznete také v článku
spora (bakterie)
Vznik
endospor
u bakterií rodu
Bacillus
; na této fotografii jsou spory obarveny zeleně, zatímco vegetativní buňky kolem nich jsou červené
světelný mikroskop
Některé bakterie vytvářejí
spory
, tedy zvláštní buňky, které slouží k
dlouhodobému přežití nepříznivých podmínek. Takové bakterie nazýváme
sporulující
. Spory tvoří zejména některé
grampozitivní bakterie
bakterie ze skupiny
Firmicutes
(modelové rody
Clostridium
či
Bacillus
). Jejich spory nazýváme
endospory
, protože vznikají uvnitř buňky mateřské, a to vždy jen jedna v
každé buňce, zatímco okolní buňka mateřská se posléze rozpustí.
60
Jejich schopnost vydržet nehostinné podmínky se označuje jako
kryptobióza
. V
praxi mohou spory přežít extrémně vysoké
teploty
(někdy vydrží až několik hodin
varu
),
radiaci
kyselost
prostředí, dezinfekční látky v
prostředí a podobně. Tím se bakteriální spory pravděpodobně stávají nejodolnějšími známými buňkami v
přírodě. Endospory se za příznivějších okolností opět změní ve vegetativní buňky.
33
Spory odlišného typu vytváří jiné, také grampozitivní bakterie, konkrétně
aktinomycety
. Ty vznikají na konci vlákna aktinomycet, a proto se nejedná o endospory, a navíc mají mírně odlišné vlastnosti.
Třetí skupinou, jež sporuluje, jsou bakterie rodu
Azotobacter
, v
tomto případě se však odolné útvary spíše nazývají
cysty
. Cysty mají zpomalený
metabolismus
a ztloustlou buněčnou stěnu.
60
Kultivace
editovat
editovat zdroj
Související informace naleznete také v článku
živná půda
Petriho misky
krevním agarem
laboratoři
se mnohdy z
různých důvodů bakterie kultivují v
umělém prostředí (
médiu
). Toto prostředí musí mít vhodné chemické a fyzikální vlastnosti, zpravidla charakteristické pro určitý typ bakterií. Médium musí proto obsahovat všechny nezbytné
živiny
nutné pro život a růst bakterií. Každá bakterie požaduje určité
minerální látky
, ty se nejčastěji přidávají ve formě různých sloučenin.
63
Kultivační média prošla od dob
Pasteura
značným vývojem, jako živná půda pro mikroorganismy se používaly vývary z
kvasnic
komorová voda
očí, později
agar
polysacharid
ruduch
). V
klinické
bakteriologii
je dnes základem většiny živných médií
krevní agar
připravovaný smíšením
ovčí
krve
agaru
. Může být dále upravován pro určité skupiny bakterií (např.
čokoládový agar
pro
meningokoky
Šulova půda
pro
mykobakterie
). Takzvaná
selektivní média
se používají v
případě, kdy je potřeba získat
čistou kulturu
určitých bakterií – například po přidání 10% roztoku
chloridu sodného
vypěstujeme kulturu
stafylokoků
Diagnostické médium
umožňuje diagnostikovat určitý druh bakterií, např. podle jejich
metabolického produktu
64
Genetika
editovat
editovat zdroj
Většina bakterií obsahuje jediný
nukleoid
(tzv. bakteriální
chromozom
), obvykle kruhovou molekulu
DNA
, která se skládá z
nukleových bází
. Výjimkou jsou např.
spirochéty
rodu
Borrelia
mající nukleoid lineárního (nikoliv kruhového) tvaru.
35
65
Počet bází sahá od 112
000
komplementárních párů
bází (u
Nasuia deltocephalinicola
66
až k
16
040
000 párům u myxobakterie
Minicystis rosea
67
Geny
jsou většinou po celé délce DNA, přestože i u některých bakterií existují
introny
nepřekládané
části genů).
68
Dále bakterie obsahují
plazmidy
, izolované části DNA, obsahující vždy jen několik málo
genů
. Bakterie se bez nich sice zpravidla obejdou, plazmidy však slouží bakteriím například pro rezistenci k
antibiotikům
, k
fixaci vzdušného
dusíku
a k
jiným specializovaným účelům, čímž svým hostitelům poskytují selekční výhodu. Plazmidy se mohou mezi bakteriemi horizontálně přenášet procesy
transformací
konjugací
transdukcí
31
Geny jsou v
procesu
transkripce
přepisovány do jednotlivých typů
RNA
, jako je
mRNA
rRNA
či
tRNA
. Z
mRNA se pak syntetizují proteiny v
procesu
translace
. Bakterie se rozmnožují nepohlavně, a proto
dědí
identické kopie genomů svých rodičů (jsou to
klony
). Přesto se DNA může vyvíjet díky
rekombinaci
či
mutacím
. Mutace jsou způsobeny chybami při
replikaci DNA
a vystavením různým
mutagenům
. Mezi bakteriemi dochází k
výměně genetického materiálu
horizontálním přenosem
Výměna DNA
editovat
editovat zdroj
Související informace naleznete také v článcích
konjugace (biologie)
transdukce (genetika)
transformace (genetika)
Bakterie nemají systém pohlaví podobný
eukaryotickým organismům
, nicméně mohou si navzájem vyměňovat část svojí genetické informace. Tento proces se označuje jako
konjugace
. Přenos probíhá jedním směrem: jedna z bakterií je dárce čili donor DNA (nesprávně také „samčí buňka“), druhý je příjemce čili recipient („samičí buňka“). Výměna DNA se děje spojením buněk přes
sexuální pilusy
, vláknité duté útvary. Schopnost tvořit sexuální pilusy je umožněna specifickými sekvencemi DNA, jež se souhrnně označují jako
F-faktor
. V
praxi může být F-faktor jak část
bakteriálního chromozomu
, tak
plazmid
. Dárce genetické informace musí mít F-faktor, proto je zván F
31
Konjugací se zvyšuje genetická diverzita bakterií.
Bakterie mohou genetický materiál přijímat i z
okolního prostředí, např. z
mrtvých bakterií. Tento proces se označuje jako
transformace
. Proces
transdukce
zase v
praxi znamená přenos genetického materiálu bakteriálními
viry
bakteriofágy
).
31
Metabolismus
editovat
editovat zdroj
Vlákna sinic obsahují
fotosyntetická barviva
a probíhá
u nich oxygenní
fotosyntéza
světelný mikroskop
U bakterií je známo velké množství různých
metabolických
procesů, pravděpodobně mnohem víc než u
eukaryotických
organismů.
69
Tradičně byl typ metabolismu jedním ze základních znaků pro taxonomii bakterií, ale dnes se ví, že taxonomie založená na těchto znacích často neodpovídá skutečnému
fylogenetickému vývoji
70
Metabolická aktivita je samozřejmě podmíněná obsahem biogenních prvků v
substrátu (uhlík, dusík, síra, fosfor) a vhodného zdroje
energie
biosyntetickým
procesům.
Auxotrofní
druhy, tedy bakterie, které si neumí určitou sloučeninu syntetizovat, vyžadují též některé
růstové faktory
vitamíny
aminokyseliny
purinové
pyrimidinové
báze).
71
Bakteriální metabolismus můžeme rozdělit podle tří kritérií: druh užívané
energie
, zdroj
uhlíku
donor
elektronů
72
Dle druhu užívané energie se rozlišují bakterie
fototrofní
chemotrofní
, podle zdroje uhlíku na
autotrofní
heterotrofní
a dle donorů elektronů na
litotrofní
organotrofní
. Tyto termíny jsou vzájemně kombinovatelné, proto například
cyanobakterie
jsou
fotoautotrofní
fototrofním bakteriím patří především již zmíněné
cyanobakterie
(sinice), dále
zelené sirné bakterie
zelené nesirné bakterie
heliobacterie
purpurové bakterie
73
a v
r. 2007 popsané
chloracidobakterie
74
Většina se označuje za
fotoautotrofy
, protože zpravidla získávají uhlík z
anorganických zdrojů (
oxid uhličitý
). U těchto bakterií probíhá
fotosyntéza
, proces, který pohání energie ze slunečního světla a jeho výsledkem je fixace uhlíku v
organických sloučeninách za pomoci
Calvinova cyklu
. Donorem elektronů pro redukci
NADP
je buď
voda
(tzv. oxygenní fotosyntéza, uvolní se
kyslík
), nebo jiné látky (
vodík
síra
thiosulfát
sirovodík
), při nichž se kyslík neuvolňuje. Sinice využívají při fotosyntéze barviva
chlorofylu
a dalších pigmentů. Mimo fotoautotrofy existuje i několik
fotoheterotrofů
, které sice také fotosyntetizují, ale jako zdroje uhlíku užívají organických sloučenin (
acetát
pyruvát
).
71
Chemotrofní bakterie, tedy bakterie využívající energie z
vhodných chemických reakcí, mohou být rovněž dvojího typu. Takzvané
chemoautotrofní
získávají uhlík z
anorganických sloučenin, typicky oxidu uhličitého a
chemoheterotrofní
organických sloučenin. K
chemoheterotrofním bakteriím řadíme například
rozkladače
půdě (v
podstatě
saprofyty
) nebo bakterie podílející se na
kvasných
procesech. Známe však rovněž mnoho chemoautotrofních skupin, například bakterie
vodíkové
sirné
, bakterie oxidující
železo
či síru,
nitrifikační
a další.
71
Bakterie díky svým unikátním metabolickým pochodům hrají významnou roli v
koloběhu látek, a to zejména v
koloběhu
uhlíku
dusíku
síry
. Tím, že se podílejí na
rozkladu
organických látek, vrací do atmosféry
oxid uhličitý
. Některé bakterie dokážou z
atmosféry
fixovat vzdušný dusík
, jako například
Rhizobium
, či sinice
Anabaena
Nostoc
. Některé z
těchto bakterií jsou rovněž obsaženy v
hlízkách
bobovitých
rostlin. Významné jsou i bakterie, zapojené v
přeměně dusíkatých látek na
dusitany
dusičnany
, případně zpět na vzdušný dusík.
75
Ekologické vztahy
editovat
editovat zdroj
Mitochondrie
vznikly pravděpodobně z
endosymbiotických
bakterií
transmisní elektronový mikroskop
Bakterie jsou v
přírodě nezastupitelné ve svém významu pro
koloběh látek
, jako symbiotické
oboustranně prospěšné
organismy či jako výrobní prostředek v
biotechnologiích
. Dále jsou tu také bakterie způsobující choroby a bakterie podílející se na rozkladu mrtvé organické hmoty (
destruenti
). Hydrolytické bakterie jsou zodpovědné za
hydrolýzu
organických látek.
Velmi významně se v
historii bakterie zapojily do vzniku
eukaryotických buněk
. Bakterie mají i své patogeny, a to především
viry
, které se nazývají
bakteriofágy
Endosymbiotická teorie
editovat
editovat zdroj
Související informace naleznete také v článku
endosymbiotická teorie
Podle endosymbiotické teorie se dávné bakterie podílely na vzniku
eukaryotické buňky
primitivních buněk, které mohly být příbuzné dnešním archeím.
76
77
Alfaproteobakterie
byly pohlceny proto
eukaryotickými buňkami
za vzniku
mitochondrií
či
hydrogenozomů
. Tyto
organely
se stále nachází u všech známých eukaryot (někdy v
redukované podobě). Později vedlo pohlcení dalších endosymbiontů, tentokrát bakterií příbuzných
sinicím
, ke vzniku
chloroplastů
řas
rostlin
78
79
Mutualisté
editovat
editovat zdroj
Je známo velké množství
mutualistických
(oboustranně prospěšných) symbiotických vztahů bakterií. Velmi často se v
symbiotických svazcích účastní
sinice
. Ty vstupují jak svazků s
houbami
(tzv.
cyanolišejníky
), ale velmi často též tvoří symbiotické vztahy s
vyššími rostlinami
(sinice jako
fixátoři dusíku
). Symbiotické sinice vegetující v
tělech
živočichů
se nazývají
zoocyanely
a mají je například
pláštěnci
(Tunicata).
80
Mimo sinic je známo i mnoho heterotrofních bakterií, které se účastní symbiotických svazků. Významné jsou především
hlízkové bakterie
(např.
Rhizobium
) a také množství bakterií v
tělních dutinách živočichů (například jako součást
střevní mikroflóry
). Známy jsou však i symbiotické
bioluminiscenční
bakterie, bakterie
trávící celulózu
a mnohé jiné.
80
Komenzálové
editovat
editovat zdroj
Bacteroides
je nejčastější lidská
střevní bakterie
81
světelný mikroskop
Na povrchu i uvnitř těl organismů žije poměrně značné množství bakterií, které nazýváme
komenzální
, pokud svému
hostiteli
výrazně neškodí, ale ani výrazně neprospívají. V
lidském těle se vyskytuje
mikrobiom
na
kůži
, v
celé
trávicí soustavě
(zejména v
tlustém střevě
), v
horních
dýchacích cestách
, v
uchu
oku
močové trubici
vagíně
vaginální flóra
).
27
Takzvaná
střevní mikroflóra
mnoha obratlovců včetně člověka je převážně tvořená právě komenzálními bakteriemi, které jsou v
tlustém střevě
přítomny v
obrovských počtech. Množství bakterií v
gramu střevní
tráveniny
se odhaduje na 10
12
a předpokládá se, že celkové množství střevních bakterií dosahuje počtu lidských
buněk
daného jedince či ho dokonce převyšuje.
82
83
Někdy komenzální bakterie přechází v
patogeny
, nebo se naopak stávají
mutualisty
84
Množství bakterií vytváří
mikrobiální
povlak i na lidské
kůži
. Přestože je lidská
pokožka
suchá, slaná a
kyselá
, roste na ní velké množství bakterií, jako
Corynebacterium
Staphylococcus
Micrococcus
a mnohé další. Většinou kožní bakterie žijí v
blízkosti
potních žláz
a u kořene
vlasů
. Bakterie jsou i důvodem, proč lidé páchnou, když se
potí
85
Patogenní bakterie
editovat
editovat zdroj
Související informace naleznete také v článku
bakteriální infekce
Některé bakterie způsobují
choroby
, někdy souhrnně zvané
bakteriózy
či bakteriální infekce. Ty se neomezují na člověka, naopak různé bakterie napadají široké spektrum hostitelských druhů včetně
hub
rostlin
prvoků
. Přestože některé bakterie mohou být patogeny i na samotném povrchu těla daného organismu, značné množství jich vstupuje dovnitř různými tělními otvory, například u rostlin
průduchy
, skrz
sliznice
živočichů,
ranami
, případně přes
kůži
. V
místě, kde se usídlí, mohou způsobit
hnisání
, ničit tkáň či pletiva (např.
nekróza
) či škodit svými vlastními
toxiny
Názvy bakteriálních nemocí se často tvoří přidáním koncovky -óza k názvu dané patogenní bakterie. Mezi nejběžnější lidské bakteriální nemoci patří například
zubní kaz
, z
vážnějších nemocí je ve světě velmi častá
tuberkulóza
, v
roce 2002 jí byly podle
WHO
infikovány dvě miliardy lidí a ročně na ní umíraly dva miliony lidí.
27
Existují různé možnosti nákazy. S
potravou (alimentárně) se do těla dostává například
Salmonella
salmonelóza
),
Shigella
spp. (
shigelóza
provázená
průjmy
) nebo
Listeria
spp. (původce
listeriózy
), vzdušnou cestou například
Mycobacterium
spp. (
TBC
lepra
) nebo
Chlamydophila psittaci
(původce jedné z
chlamydióz
). Ranami se do těla dostane například původce
tetanu
Clostridium tetani
. Speciální případ jsou přenosy přes
členovce
, vyskytující se například u bakterií
Borrelia
spp. (jeden druh původcem
boreliózy
),
Rickettsia
spp. (
tyfus
a jiné), a u mnohých dalších. Přes urogenitální trakt se bakterie mohou dostat do těla
pohlavním stykem
, jako například
Neisseria gonorrhoeae
kapavka
) či
Treponema pallidum
syfilis
).
27
Lidské tělo bojuje s
bakteriemi pomocí některých složek imunitního systému. Proti extracelulárním bakteriím (žijícím mimo lidské buňky, obvyklé infekce) v
těle bojují hlavně buňky
neutrofily
– k
tomu jim však pomáhá i tzv.
komplement
a různé
protilátky
. Vnitrobuněčné bakterie jsou cílem aktivovaných
makrofágů
-lymfocytů
86
Časopis
Journal of Clinical Microbiology
publikuje pravidelné aktualizace názvosloví a taxonomie pro bakteriální izoláty odvozené z lidských klinických vzorků. Tyto seznamy zahrnují jak nové bakteriální
taxony
s platnou publikací, tak revize taxonomie u dříve publikovaných.
87
88
89
90
Do roku 2020 publikoval seznamy s názvoslovím a taxonomickými změnami u bakterií lékařského významu časopis
Diagnostic Microbiology and Infectious Disease
91
Podobné přehledy publikuje
Journal of Clinical Microbiology
i pro bakteriální izoláty z domácích zvířat, důležité pro veterinární medicínu.
92
93
Význam pro člověka
editovat
editovat zdroj
Člověk sám má v
sobě i na sobě různé druhy bakterií, bez kterých by se často neobešel (
symbióza
).
94
Tyto jsou nazývány souhrnně jako lidský
mikrobiom
. Diverzita
patogenů
je větší u domorodců,
95
kteří nepřišli do styku s
moderní léčbou (která způsobuje stavy jako je
antibiotická rezistence
).
Využití v průmyslu
editovat
editovat zdroj
Bakterie, jako
Lactobacillus
, se (společně s
kvasinkami
plísněmi
) často již tisíce let používají k
přípravě
fermentovaných
(kvašených) potravin, jako je
sýr
sójová omáčka
, nakládaná
zelenina
kyselé zelí
ocet
víno
jogurt
96
97
Jogurt a kefír se vyrábí kvašením mléka za přítomnosti bakterií; mléko díky tomuto procesu dostává jiné příchuti.
17
Mléčných bakterií se využívá při průmyslové produkci
kyseliny mléčné
. Ta totiž vzniká kvašením
sacharidů
. Fermentací sacharidů za přítomnosti máselných bakterií se zase využívá k
produkci
kyseliny octové
máselné
, kvašením vzniklé kyseliny máselné se průmyslově vyrábí
butanol
aceton
17
Dalšími látkami, jež jsou produkovány bakteriemi, jsou
xanthan
(používá se jako mazivo, přísada do potravin, při výrobě nátěrových hmot, keramiky a různých dalších prostředků) a
kurdlany
(potenciální uplatnění v
potravinářství).
98
průmyslu se též uplatňují
enzymy
získané z
bakterií. Některé
proteázy
se přidávají do některých
pracích prášků
, ke štěpení škrobu se užívá
amyláz
, v
medicíně našly uplatnění
streptokinázy
Mnohdy se v
biotechnologii přistupuje k
cílenému šlechtění bakterií za účelem zlepšení jejich vlastností. V
praxi to znamená hledat v
kultuře náhodné
mutanty
, bakterie s, nebo bez určitého
plazmidu
, nebo je cíleně
rekombinovat
a mutovat. Uvažuje se například o šlechtění bakterií
fixujících dusík
99
Využití v ochraně životního prostředí
editovat
editovat zdroj
Schopnost bakterií rozkládat mnohé látky se využívá především v
zpracovávání (např. toxického)
odpadu
i jiných způsobech
bioremediace
. V
čistírnách odpadních vod
je velmi často podporován růst
aerobních
rozkladných bakterií tím, že je odpadní voda promíchávána kyslíkem za vzniku tzv.
aktivovaného kalu
100
rozkladných bakterií se však na podobném principu využívá i v
různých domácích
septicích
101
Bakterie schopné trávit
uhlovodíky
ropě
jsou využívány při čištění
ropných skvrn
,>
102
na pláže se někdy přidává hnojivo, aby se růst bakterií podpořil (např. po havárii tankeru
Exxon Valdez
). V
chemickém průmyslu se bakterie používají k
produkci nejrůznějších
chemických látek
, případně
léků
či
agrochemikálií
103
Bakterie se rovněž používají namísto
pesticidů
biologickém boji
proti
škůdcům
. V
tomto ohledu je známá půdní bakterie
Bacillus thuringiensis
(BT).
104
Pomocí
geneticky upravených
bakterií se také vyrábí
inzulin
a další
hormony
enzymy
růstové faktory
či
protilátky
105
106
Využití ve výzkumu
editovat
editovat zdroj
Ve výzkumu se bakterií využívá kvůli rychlému růstu a poměrně snadné manipulaci s
nimi. Bakterie jsou modelové organismy pro
molekulární biologii
genetiku
biochemii
. Vědci například cíleně
mutují
DNA bakterií a následné
fenotypy
zkoumají – tímto způsobem se zjišťuje funkce
genů
enzymů
metabolických cest
, jejich značná část se dá později aplikovat i na komplexnější organismy.
107
Modelovým organismem je zejména bakterie
Escherichia coli
108
Schopnosti některých patogenních bakterií inkorporovat plazmidy do DNA hostitele se využívá v
genetickém inženýrství: zejména
Agrobacterium tumefaciens
je používaná při cílené přípravě
geneticky modifikovaných plodin
109
Pro velice důležitou výzkumnou a diagnostickou metodu
PCR
je nutná termostabilní
DNA polymeráza
. Nejčastěji využívané polymerázy pro PCR jsou odvozeny z polymerázy termofilní bakterie
Thermus aquaticus
110
Bakteriálního původu je též systém
CRISPR-Cas
široce využívaný pro editaci DNA.
111
Odkazy
editovat
editovat zdroj
Poznámky
editovat
editovat zdroj
jako
rodové
jméno ve své ústní přednášce, tiskem publikované až v r. 1830; nominativ plurálu
Bacteria
byl poprvé použit až v r. 1845
U navržených říší jsou v zahrnutých kmenech uváděny jen kmeny s platně publikovanými názvy, nikoli kmeny typu
Candidatus
a jiné dosud neplatně popsané kmeny, ač by do říší z fylogenetického hlediska pravděpodobně spadaly
Reference
editovat
editovat zdroj
PORTER, J R. Antony van Leeuwenhoek: tercentenary of his discovery of bacteria.. S.
260–269.
Bacteriological Reviews
[online]. 1976-06 [cit. 2021-01-06]. Roč. 40, čís. 2, s. 260–269.
Dostupné online
PMID
786250
. (anglicky)
SHƗSHKIN-SKARÐ, Yegor. When and how did the names Bacteria and Eubacteria originate: Resurrected facts.
Microbiological Research
[online]. G. Fischer in Elsevier GmbH., 2024-06 [cit. 2024-04-11]. Roč. 283: 127676.
Dostupné online
ISSN
1618-0623
doi
10.1016/j.micres.2024.127676
PMID
38503219
. (anglicky)
Online Etymology dictionary.
Etymology of the word "bacteria"
[online].
Dostupné online
. (anglicky)
Pasteur's Papers on the Germ Theory
[online]. LSU Law Center's Medical and Public Health Law Site, Historic Public Health Articles.
Dostupné online
The Nobel Prize in Physiology or Medicine 1905
[online]. Nobelprize.org.
Dostupné online
. (anglicky)
THURSTON, Alan J. Of Blood, Inflammation and Gunshot Wounds: The History of the Control of Sepsis. S.
855–861.
ANZ Journal of Surgery
[online]. 2000-12-05 [cit. 2021-01-06]. Roč. 70, čís. 12, s. 855–861.
Dostupné online
ISSN
0004-8682
doi
10.1046/j.1440-1622.2000.01983.x
. (anglicky)
SCHWARTZ, Robert S. Paul Ehrlich's Magic Bullets. S.
1079–1080.
New England Journal of Medicine
[online]. 2004-03-11 [cit. 2021-01-06]. Roč. 350, čís. 11, s. 1079–1080.
Dostupné online
doi
10.1056/NEJMp048021
. (anglicky)
KLABAN, Vladimír.
Svět mikrobů; ilustrovaný lexikon mikrobiologie životního prostředí
. Hradec Králové: Gaudeamus, 2001.
ISBN
80-7041-687-4
. S.
416.
VOTAVA, Miroslav.
Lékařská mikrobiologie obecná
. [s.l.]: Neptun, 2001.
WOESE, C. R.; FOX, G. E. Phylogenetic structure of the prokaryotic domain: The primary kingdoms. S.
5088–5090.
Proceedings of the National Academy of Sciences
[online]. 1977-11-01 [cit. 2021-01-06]. Roč. 74, čís. 11, s. 5088–5090.
Dostupné online
doi
10.1073/pnas.74.11.5088
PMID
270744
. (anglicky)
WOESE, Carl R.; KANDLER, Otto; WHEELIS, Mark L. Towards a natural system of organisms: proposal for the domains Archaea, Bacteria, and Eucarya.. S.
4576–4579.
Proceedings of the National Academy of Sciences
[online]. 1990-06-01 [cit. 2021-01-06]. Roč. 87, čís. 12, s. 4576–4579.
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
dne
2008-06-27.
doi
10.1073/pnas.87.12.4576
PMID
2112744
. (anglicky)
LAWTON, Wendy
Y.
Researchers Break New Ground in Their Study of Bacteria
[online]. Inside Brown [cit. 2008-04-22].
Dostupné v
archivu
pořízeném dne
06-04-2008. (anglicky)
CURTIS, Thomas P.; SLOAN, William T.; SCANNELL, Jack W. Estimating prokaryotic diversity and its limits. S.
10494–10499.
Proceedings of the National Academy of Sciences
[online]. 2002-08-06 [cit. 2021-01-06]. Roč. 99, čís. 16, s. 10494–10499.
Dostupné online
doi
10.1073/pnas.142680199
PMID
12097644
. (anglicky)
SCHLOSS, Patrick D.; HANDELSMAN, Jo. Status of the Microbial Census. S.
686–691.
Microbiology and Molecular Biology Reviews
[online]. 2004-12 [cit. 2021-01-06]. Roč. 68, čís. 4, s. 686–691.
Dostupné online
doi
10.1128/MMBR.68.4.686-691.2004
PMID
15590780
. (anglicky)
WHITMAN, William B.; COLEMAN, David C.; WIEBE, William J. Prokaryotes: The unseen majority. S.
6578–6583.
Proceedings of the National Academy of Sciences
[online]. 1998-06-09 [cit. 2021-01-06]. Roč. 95, čís. 12, s. 6578–6583.
Dostupné online
doi
10.1073/pnas.95.12.6578
PMID
9618454
. (anglicky)
KLOTZ, Irene Mona.
Lichen love space
[online]. 2005.
Dostupné online
. (anglicky)
ROSYPAL, Stanislav.
Bakteriologie a virologie
. Praha: Scientia, 1994.
Moran, Laurence
A.
Sandwalk: Multicellular Bacteria
[online]. 2008.
Dostupné online
BASSLER, Bonnie
L.; LOSICK. Bacterially speaking.
Cell
. 2006-04-21, roč. 125, čís. 2, s. 237–246.
Dostupné online
ISSN
0092-8674
doi
10.1016/j.cell.2006.04.001
FALCÃO, Juliana
P., Faith Sharp, Vanessa Sperandio. Cell-to-cell signaling in intestinal pathogens.
Current Issues in Intestinal Microbiology
. 2004-03, roč. 5, čís. 1.
Dostupné online
ISSN
1466-531X
BASSLER, Bonnie.
The secret, social lives of bacteria
[online]. TEDtalksDirector (Přispěvatel), 2009-04-08.
Dostupné online
KYSILKA, Jiří; KRMENČÍK, Pavel.
Toxicon – Escherichia coli
[online].
Dostupné online
ANGERT, Esther R.; CLEMENTS, Kendall D.; PACE, Norman R. The largest bacterium. S.
239–241.
Nature
[online]. 1993-03 [cit. 2021-01-06]. Roč. 362, čís. 6417, s. 239–241.
Dostupné online
doi
10.1038/362239a0
. (anglicky)
WUETHRICH, Bernice. Giant Sulfur-Eating Microbe Found. S.
415–415.
Science
[online]. 1999-04-16 [cit. 2021-01-06]. Roč. 284, čís. 5413, s. 415–415.
Dostupné online
ISSN
1095-9203
doi
10.1126/science.284.5413.415
PMID
10232982
. (anglicky)
PENNISI, Elizabeth. Largest bacterium ever discovered has an unexpectedly complex cell.
Science
[online]. American Association for the Advancement of Science, 2022-02-23 [cit. 2022-02-28].
Dostupné online
ISSN
1095-9203
doi
10.1126/science.ada1620
. (anglicky)
VOLLAND, Jean-Marie, et al. A centimeter-long bacterium with DNA compartmentalized in membrane-bound organelles.
BioRχiv
[online]. Cold Spring Harbor Laboratory, 2022-02-18 [cit. 2022-02-28]. Preprint.
Dostupné online
doi
10.1101/2022.02.16.480423
. (anglicky)
10
11
12
13
14
MURRAY, Patrick
R.; ROSENTHAL, Ken
S.; PFALLER, Michael
A.
Medical Microbiology, Fifth edition
. [s.l.]: Elsevier, 2005. (anglicky)
FOLK, Robert.
Nanobacteria: surely not figments, but what under heaven are they?
[online]. 1997.
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
. (anglicky)
HART, Stephen.
Small World
[online]. 2003.
Dostupné online
. (anglicky)
PETR, Jaroslav.
Nanobakterie jsou neživé
[online]. Osel.cz, 2008.
Dostupné online
CAMPBELL, N.
A.; REECE, J.
B.
Biologie
. [s.l.]: Computer press, 2006.
ČÍŽEK, Alois.
Praktika z
veterinární bakteriologie a mykologie
. Brno: VFU Brno, 1999.
TODAR, Kenneth.
Textbook of Bacteriology
[online]. 2008 [cit. 2008-04-30].
Dostupné v
archivu
pořízeném dne
2008-09-13. (anglicky)
ČEPIČKA, Ivan, et al.
Pohyb
. Praha: Ústřední komise biologický olympiády, NIDM ČR, 2005.
Dostupné online
CASJENS, Sherwood, Wai Mun Huang. Linear chromosomal physical and genetic map of
Borrelia burgdorferi
, the Lyme disease agent.
Molecular Microbiology
. 1993, roč. 8, čís. 5, s. 967–980.
Dostupné online
doi
10.1111/j.1365-2958.1993.tb01641.x
SLATER, Steven C.; GOLDMAN, Barry S.; GOODNER, Brad; SETUBAL, João C.; FARRAND, Stephen K.; NESTER, Eugene W.; BURR, Thomas J. Genome Sequences of Three Agrobacterium Biovars Help Elucidate the Evolution of Multichromosome Genomes in Bacteria. S.
2501–2511.
Journal of Bacteriology
[online]. 2009-04-15 [cit. 2021-01-06]. Roč. 191, čís. 8, s. 2501–2511.
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
dne
2018-06-02.
doi
10.1128/JB.01779-08
. (anglicky)
FUERST, John
A. Intracellular Compartmentation in Planctomycetes.
Annual Review of Microbiology
. 2005-05-23, roč. 59, s. 299–328.
Dostupné v
archivu
pořízeném dne
2020-05-30.
doi
10.1146/annurev.micro.59.030804.121258
LINDSAY, Margaret R., Richard
I. Webb, Marc Strous, Mike
S. Jetten, Margaret
K. Butler, Rebecca
J. Forde, John
A. Fuerst. Cell compartmentalisation in planctomycetes: novel types of structural organisation for the bacterial cell.
Archives of Microbiology
. 2004-02-19, roč. 175, čís. 6, s. 413–429.
Dostupné online
doi
10.1007/s002030100280
SANTARELLA-MELLWIG, Rachel; FRANKE, Josef; JAEDICKE, Andreas, Matyas Gorjanacz, Ulrike Bauer, Aidan Budd, Iain
W. Mattaj, Damien
P. Devos. The Compartmentalized Bacteria of the Planctomycetes-Verrucomicrobia-Chlamydiae Superphylum Have Membrane Coat-Like Proteins. S.
e1000281.
PLoS Biology
[online]. 19. leden 2010 [cit. 2010-01-21]. Svazek 8, čís. 1, s. e1000281.
Dostupné online
. Také
PDF
ISSN
1545-7885
doi
10.1371/journal.pbio.1000281
. (anglicky)
Introduction to the Archaean
[online]. University of California [cit. 2008-04-23].
Dostupné v
archivu
pořízeném dne
2008-05-01. (anglicky)
Looking for the last universal common ancestor of all living organisms.
phys.org
[online]. [cit. 2023-11-21].
Dostupné online
SCHOPF, J. William. Disparate rates, differing fates: tempo and mode of evolution changed from the Precambrian to the Phanerozoic. S.
6735–6742.
Proceedings of the National Academy of Sciences
[online]. 1994-07-19 [cit. 2021-01-06]. Roč. 91, čís. 15, s. 6735–6742.
Dostupné online
doi
10.1073/pnas.91.15.6735
. (anglicky)
DELONG, Edward F.; PACE, Norman R. Environmental Diversity of Bacteria and Archaea. S.
470–478.
Systematic Biology
[online]. 2001-08-01 [cit. 2021-01-06]. Roč. 50, čís. 4, s. 470–478.
Dostupné online
doi
10.1080/10635150118513
. (anglicky)
BROWN, James R.; DOOLITTLE, W. Ford. Archaea and the prokaryote-to-eukaryote transition.. S.
456–502.
Microbiology and Molecular Biology Reviews
[online]. 1997-12 [cit. 2021-01-06]. Roč. 61, čís. 4, s. 456–502.
Dostupné online
ISSN
1092-2172
PMID
9409149
. (anglicky)
DI GIULIO, Massimo. The Universal Ancestor and the Ancestor of Bacteria Were Hyperthermophiles. S.
721–730.
Journal of Molecular Evolution
[online]. 2003-12 [cit. 2021-01-06]. Roč. 57, čís. 6, s. 721–730.
Dostupné online
doi
10.1007/s00239-003-2522-6
. (anglicky)
BATTISTUZZI, Fabia U; FEIJAO, Andreia; HEDGES, S Blair. A genomic timescale of prokaryote evolution: insights into the origin of methanogenesis, phototrophy, and the colonization of land. S.
44.
BMC Evolutionary Biology
[online]. 2004 [cit. 2021-01-06]. Roč. 4, čís. 1, s. 44.
Dostupné online
doi
10.1186/1471-2148-4-44
PMID
15535883
. (anglicky)
CAVALIER-SMITH, Thomas. Cell evolution and Earth history: stasis and revolution. S.
969–1006.
Philosophical Transactions of the Royal Society B: Biological Sciences
[online]. 2006-06-29 [cit. 2021-01-06]. Roč. 361, čís. 1470, s. 969–1006.
Dostupné online
doi
10.1098/rstb.2006.1842
PMID
16754610
. (anglicky)
CAVALIER-SMITH, Thomas. Rooting the tree of life by transition analyses. S.
19.
Biology Direct
[online]. 2006 [cit. 2021-01-06]. Roč. 1, čís. 1, s. 19.
Dostupné online
doi
10.1186/1745-6150-1-19
PMID
16834776
. (anglicky)
WOODS, Gail L.; WALKER, David H. Detection of infection or infectious agents by use of cytologic and histologic stains.. S.
382–404.
Clinical Microbiology Reviews
[online]. 1996-07-01 [cit. 2021-01-07]. Roč. 9, čís. 3, s. 382–404.
Dostupné online
doi
10.1128/CMR.9.3.382
PMID
8809467
. (anglicky)
LOUIE, Marie; LOUIE, Lisa; SIMOR, Andrew E. The role of DNA amplification technology in the diagnosis of infectious diseases. S.
301–309.
CMAJ
[online]. 2000-08-08 [cit. 2021-01-06]. Roč. 163, čís. 3, s. 301–309.
Dostupné online
ISSN
0820-3946
. (anglicky)
Thomson R., Bertram H. Laboratory diagnosis of central nervous system infections.
Infect Dis Clin North Am
. 2001, roč. 15, čís. 4, s. 1047–71.
Dostupné online
. (anglicky)
OLSEN, Gary J.; WOESE, Carl R.; OVERBEEK, Ross A. The winds of (evolutionary) change: Breathing new life into microbiology. S.
MCS––P402-1293, 205047.
Journal of Bacteriology
[online]. 1996-03-01 [cit. 2021-01-06]. S. MCS––P402-1293, 205047.
Dostupné online
doi
10.2172/205047
PMID
8282683
. (anglicky)
OREN, Aharon; GARRITY, George M. Valid publication of the names of forty-two phyla of prokaryotes.
International Journal of Systematic and Evolutionary Microbiology
[online]. 2021-10-20 [cit. 2024-03-25]. Roč. 71, čís. 10.
doi
10.1099/ijsem.0.005056
PMID
34694987
. (anglicky)
OREN, Aharon; GÖKER, Markus. Candidatus List. Lists of names of prokaryotic Candidatus phyla.
International Journal of Systematic and Evolutionary Microbiology
[online]. 2023-05-09. Roč. 73, čís. 5.
doi
10.1099/ijsem.0.005821
PMID
37159402
. (anglicky)
LPSN. Domain
Bacteria
Dostupné online
(anglicky)
RUGGIERO, Michael A.; GORDON, Dennis P.; ORRELL, Thomas M., BAILLY, Nicolas; BOURGOIN, Thierry; BRUSCA, Richard C.;
CAVALIER-SMITH, Thomas
; GUIRY, Michael D.; KIRK, Paul M. A Higher Level Classification of All Living Organisms.
PLoS ONE
[online]. 29. duben 2015. Svazek 10, čís. 4: e0119248.
Dostupné online
. Také
PPT
PNG
ISSN
1932-6203
doi
10.1371/journal.pone.0130114
PMID
25923521
. (anglicky)
RUGGIERO, Michael A.; GORDON, Dennis P.; ORRELL, Thomas M., BAILLY, Nicolas; BOURGOIN, Thierry; BRUSCA, Richard C.;
CAVALIER-SMITH, Thomas
; GUIRY, Michael D.; KIRK, Paul M. Correction: A Higher Level Classification of All Living Organisms.
PLoS ONE
[online]. 11. červen 2015. Svazek 10, čís. 6: e0130114.
Dostupné online
. Také
PPT
PNG
ISSN
1932-6203
doi
10.1371/journal.pone.0130114
PMID
26068874
. (anglicky)
OREN, Aharon. Emendation of Principle 8, Rules 5b, 8, 15, 33a, and Appendix 7 of the International Code of Nomenclature of Prokaryotes to include the categories of kingdom and domain.
International Journal of Systematic and Evolutionary Microbiology
[online]. Microbiology Society, 2023-11-01 [cit. 2024-05-28]. Roč. 73, čís. 11.
ISSN
1466-5034
doi
10.1099/ijsem.0.006123
PMID
37909283
. (anglicky)
GÖKER, Markus; OREN, Aharon. Valid publication of names of two domains and seven kingdoms of prokaryotes.
International Journal of Systematic and Evolutionary Microbiology
[online]. Microbiology Society, 2024-01-22 [cit. 2024-05-28]. Roč. 74, čís. 1.
doi
10.1099/ijsem.0.006242
. (anglicky)
KAPRÁLEK, František.
Fyziologie baktérií
. [s.l.]: Státní pedagogické nakladatelství, 1986. S.
603.
ANGERT, Esther R. Alternatives to binary fission in bacteria. S.
214–224.
Nature Reviews Microbiology
[online]. 2005-03 [cit. 2021-01-07]. Roč. 3, čís. 3, s. 214–224.
Dostupné online
doi
10.1038/nrmicro1096
. (anglicky)
ŘÍHOVÁ AMBROŽOVÁ, J.
Sinice, třída Cyanophyceae, oddělení Cyanophyta
[online]. VŠCHT Praha [cit. 2008-04-23].
Dostupné v
archivu
pořízeném dne
2009-01-13.
LINDQUIST, John.
Nutrition and Cultivation of Bacteria – Page
[online]. University of Wisconsin [cit. 2008-05-15].
Dostupné v
archivu
pořízeném dne
09-05-2008. (anglicky)
Ústav biochemie a mikrobiologie VŠCHT Praha.
Kultivace mikroorganismů
[online]. Vysoká škola chemicko-technologická v
Praze.
Dostupné online
nedostupný zdroj
HINNEBUSCH, Joe; TILLY, Kit. Linear plasmids and chromosomes in bacteria. S.
917–922.
Molecular Microbiology
[online]. 1993-12 [cit. 2021-01-06]. Roč. 10, čís. 5, s. 917–922.
Dostupné online
doi
10.1111/j.1365-2958.1993.tb00963.x
PMID
7934868
. (anglicky)
BENNETT, G.
M.; MORAN, N.
A. Small, smaller, smallest: the origins and evolution of ancient dual symbioses in a Phloem-feeding insect.
Genome Biol Evol
. 2013, roč. 5, čís. 9, s.
1675
–88.
Dostupné online
doi
10.1093/gbe/evt118
PMID
23918810
PAL, Shilpee; SHARMA, Gaurav; SUBRAMANIAN, Srikrishna. Complete genome sequence and identification of polyunsaturated fatty acid biosynthesis genes of the myxobacterium Minicystis rosea DSM 24000T.
BMC Genomics
. 2021-12, roč. 22, čís. 1.
Dostupné online
[cit. 2025-08-21].
ISSN
1471-2164
doi
10.1186/s12864-021-07955-x
. (anglicky)
BELFORT, M; REABAN, M E; COETZEE, T; DALGAARD, J Z. Prokaryotic introns and inteins: a panoply of form and function.. S.
3897–3903.
Journal of bacteriology
[online]. 1995 [cit. 2021-01-06]. Roč. 177, čís. 14, s. 3897–3903.
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
dne
2020-12-01.
doi
10.1128/jb.177.14.3897-3903.1995
. (anglicky)
NEALSON, K. Post-Viking microbiology: new approaches, new data, new insights.
Orig Life Evol Biosph
. 1999, roč. 29, čís. 1, s. 73–93. (anglicky)
XU, Jianping. Microbial ecology in the age of genomics and metagenomics: concepts, tools, and recent advances. S.
1713–1731.
Molecular Ecology
[online]. 2006 [cit. 2021-01-07]. Roč. 15, čís. 7, s. 1713–1731.
Dostupné online
doi
10.1111/j.1365-294X.2006.02882.x
. (anglicky)
ROSYPAL, Stanislav
Nový přehled biologie
. [s.l.]: Scientia, 2003. S.
797.
ZILLIG, Wolfram. Comparative biochemistry of Archaea and Bacteria. S.
544–551.
Current Opinion in Genetics & Development
[online]. 1991-12 [cit. 2021-01-07]. Roč. 1, čís. 4, s. 544–551.
Dostupné online
doi
10.1016/S0959-437X(05)80206-0
. (anglicky)
HELLINGWERF, K. J.; CRIELAARD, W.; HOFF, W. D.; MATTHIJS, H. C. P.; MUR, L. R.; VAN ROTTERDAM, B. J. Photobiology of Bacteria. S.
331–347.
Antonie van Leeuwenhoek
[online]. 1994-12 [cit. 2021-01-06]. Roč. 65, čís. 4, s. 331–347.
Dostupné online
doi
10.1007/BF00872217
PMID
7832590
. (anglicky)
BRYANT, Donald A.; COSTAS, Amaya M. Garcia; MARESCA, Julia A.; CHEW, Aline Gomez Maqueo; KLATT, Christian G.; BATESON, Mary M.; TALLON, Luke J. Candidatus Chloracidobacterium thermophilum: An Aerobic Phototrophic Acidobacterium. S.
523–526.
Science
[online]. 2007-07-27 [cit. 2021-01-06]. Roč. 317, čís. 5837, s. 523–526.
Dostupné online
doi
10.1126/science.1143236
. (anglicky)
University of California – Museum of Paleontology.
Bacteria: Life History and Ecology
[online]. [cit. 2008-04-25].
Dostupné v
archivu
pořízeném dne
2008-05-08. (anglicky)
POOLE, Anthony M.; PENNY, David. Evaluating hypotheses for the origin of eukaryotes. S.
74–84.
BioEssays
[online]. 2007-01 [cit. 2021-01-05]. Roč. 29, čís. 1, s. 74–84.
Dostupné online
doi
10.1002/bies.20516
PMID
17187354
. (anglicky)
DYALL, S. D. Ancient Invasions: From Endosymbionts to Organelles. S.
253–257.
Science
[online]. 2004-04-09 [cit. 2021-01-05]. Roč. 304, čís. 5668, s. 253–257.
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
dne
2021-08-30.
doi
10.1126/science.1094884
. (anglicky)
LANG, B. Franz; GRAY, Michael W.; BURGER, Gertraud. Mitochondrial Genome Evolution and the Origin of Eukaryotes. S.
351–397.
Annual Review of Genetics
[online]. 1999-12 [cit. 2021-01-05]. Roč. 33, čís. 1, s. 351–397.
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
dne
2021-03-30.
doi
10.1146/annurev.genet.33.1.351
. (anglicky)
MCFADDEN, Geoffrey Ian. Endosymbiosis and evolution of the plant cell. S.
513–519.
Current Opinion in Plant Biology
[online]. 1999-12 [cit. 2021-01-06]. Roč. 2, čís. 6, s. 513–519.
Dostupné online
doi
10.1016/S1369-5266(99)00025-4
. (anglicky)
ČEPIČKA, Ivan; KOLÁŘ, Filip; SYNEK, Petr.
Mutualismus, vzájemně prospěšná symbióza; Přípravný text – biologická olympiáda 2007–2008
. Praha: NIDM ČR, 2007. S.
87.
RIGOTTIER-GOIS, Lionel; ROCHET, Violaine; GARREC, Nathalie; SUAU, Antonia; DORÉ, Joël. Enumeration of Bacteroides Species in Human Faeces by Fluorescent in situ Hybridisation Combined with Flow Cytometry Using 16S rRNA Probes. S.
110–118.
Systematic and Applied Microbiology
[online]. 2003-01 [cit. 2021-01-06]. Roč. 26, čís. 1, s. 110–118.
Dostupné online
doi
10.1078/072320203322337399
PMID
12747418
. (anglicky)
SENDER, Ron; FUCHS, Shai; MILO, Ron. Are We Really Vastly Outnumbered? Revisiting the Ratio of Bacterial to Host Cells in Humans.
Cell
. 2016-01-28, roč. 164, čís. 3, s. 337–340.
PMID
26824647
Dostupné online
[cit. 2016-02-12].
ISSN
1097-4172
doi
10.1016/j.cell.2016.01.013
PMID
26824647
GUARNER, Francisco; MALAGELADA, Juan-R. Gut flora in health and disease.
Lancet (London, England)
. 2003-02-08, roč. 361, čís. 9356, s. 512–519.
PMID
12583961
Dostupné online
[cit. 2016-02-12].
ISSN
0140-6736
doi
10.1016/S0140-6736(03)12489-0
PMID
12583961
MUELLER, C; MACPHERSON, A.
J. Layers of mutualism with commensal bacteria protect us from intestinal inflammation.
Gut
. Únor 2006, roč. 55(2), s. 276–284.
Dostupné online
. (anglicky)
Anonym.
Microbial Flora of Skin
[online]. [cit. 2008-04-24].
Dostupné v
archivu
pořízeném dne
25-02-2008. (anglicky)
FERENČÍK, M.; ROVENSKÝ, J.; SHOENFELD, Y; MAŤHA, V.
Imunitní systém; informace pro každého
. 1. české. vyd. Praha: Grada Publishing, 2005.
MUNSON, Erik; CARROLL, Karen C. Summary of Novel Bacterial Isolates Derived from Human Clinical Specimens and Nomenclature Revisions Published in 2018 and 2019.
Journal of Clinical Microbiology
[online]. 2021-01-21. Roč. 59, čís. 2.
doi
10.1128/JCM.01309-20
PMID
32967902
. (anglicky)
MUNSON, Erik; CARROLL, Karen C. Update on Accepted Novel Bacterial Isolates Derived from Human Clinical Specimens and Taxonomic Revisions Published in 2020 and 2021.
Journal of Clinical Microbiology
[online]. 2023-01-26. Roč. 61, čís. 1.
doi
10.1128/jcm.00282-22
PMID
36533910
. (anglicky)
MUNSON, Erik; CARELLA, Arianna; CARROLL, Karen C. Valid and accepted novel bacterial taxa derived from human clinical specimens and taxonomic revisions published in 2022.
Journal of Clinical Microbiology
[online]. 2023-11-21. Roč. 61, čís. 11.
doi
10.1128/jcm.00838-23
PMID
37889007
. (anglicky)
CARELLA, Arianna; CARROLL, Karen C.; MUNSON, Erik. Update on novel validly published and included bacterial taxa derived from human clinical specimens and taxonomic revisions published in 2023.
Journal of Clinical Microbiology
[online]. 2024-12-11. Roč. 62, čís. 12.
doi
10.1128/jcm.01004-24
PMID
39495305
. (anglicky)
JANDA, J. Michael. Proposed nomenclature or classification changes for bacteria of medical importance: taxonomic update 5. S.
115047.
Diagnostic Microbiology and Infectious Disease
[online]. 2020-07. Roč. 97, čís. 3, s. 115047.
doi
10.1016/j.diagmicrobio.2020.115047
PMID
32321664
. (anglicky)
LAWHON, Sara D.; BURBICK, Claire R.; MUNSON, Erik; THELEN, Elizabeth; ZAPP, Amanda; WILSON, Anastasia. Update on novel validly published taxa of bacteria isolated from domestic animals described in 2022.
Journal of Clinical Microbiology
[online]. 2023-12-19. Roč. 61, čís. 12.
doi
10.1128/jcm.00839-23
PMID
37889054
. (anglicky)
LAWHON, Sara D.; BURBICK, Claire R.; KRUEGER, Trinity; RUIZ-REYES, Elena; MUNSON, Erik. An update on novel taxa and revised taxonomic status of bacteria isolated from domestic companion and agricultural animals described in 2023.
Journal of Clinical Microbiology
[online]. 2024-12-11. Roč. 62, čís. 12.
doi
10.1128/jcm.01041-24
PMID
39495011
. (anglicky)
Člověk jako ekosystém.
ekonom.cz
[online]. 2012-10-11 [cit. 2021-01-05].
Dostupné online
– Unprecedented germ diversity found in remote Amazonian tribe – neplatný odkaz
JOHNSON, M.E.; LUCEY, J.A. Major Technological Advances and Trends in Cheese. S.
1174–1178.
Journal of Dairy Science
[online]. 2006-04 [cit. 2021-01-07]. Roč. 89, čís. 4, s. 1174–1178.
Dostupné online
doi
10.3168/jds.S0022-0302(06)72186-5
PMID
16537950
. (anglicky)
HAGEDORN, Scott; KAPHAMMER, Bryan. Microbial Biocatalysis in the Generation of Flavor and Fragrance Chemicals. S.
773–800.
Annual Review of Microbiology
[online]. 1994-10 [cit. 2021-01-06]. Roč. 48, čís. 1, s. 773–800.
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
dne
2021-03-08.
doi
10.1146/annurev.mi.48.100194.004013
. (anglicky)
KŮDELA, Václav; NOVACKY, Anton; FUCIKOVSKY, Leopold.
Rostlinolékařská bakteriologie
. [s.l.]: Academia, 2002. S.
346.
BALL, Christopher.
Genetics and Breeding of Industrial Microorganisms
. [s.l.]: CRC Press, 1984.
Dostupné online
ISBN
0849356725
. S.
203 ♀4 url =
Beychok, Milton R. Performance on surface-aerated basins.
Chemical Engineering Progress, Symposium series
. 1971, roč. 67, čís. 107, s. 322–339.
Dostupné v
archivu
pořízeném dne
14-11-2007. (anglicky)
Archivováno
14. 11. 2007 na
Wayback Machine
– neplatný odkaz
Septic Systems for Waste Water Disposal, on-line version of American Ground Water Trust's
Consumer Awareness Information Pamphlet
[online]. [cit. 2008-05-20].
Dostupné v
archivu
pořízeném dne
17-05-2008. (anglicky)
COHEN, Yehuda. Bioremediation of oil by marine microbial mats. S.
189–193.
International Microbiology
[online]. 2002-12-01 [cit. 2021-01-06]. Roč. 5, čís. 4, s. 189–193.
Dostupné online
doi
10.1007/s10123-002-0089-5
PMID
12497184
. (anglicky)
LIESE, Andreas; VILLELA FILHO, Murillo. Production of fine chemicals using biocatalysis. S.
595–603.
Current Opinion in Biotechnology
[online]. 1999-12-01 [cit. 2021-01-06]. Roč. 10, čís. 6, s. 595–603.
Dostupné online
doi
10.1016/S0958-1669(99)00040-3
. (anglicky)
ARONSON, Arthur I.; SHAI, Yechiel. Why Bacillus thuringiensis insecticidal toxins are so effective: unique features of their mode of action. S.
1–8.
FEMS Microbiology Letters
[online]. 2001-02 [cit. 2021-01-06]. Roč. 195, čís. 1, s. 1–8.
Dostupné online
doi
10.1111/j.1574-6968.2001.tb10489.x
PMID
11166987
. (anglicky)
WALSH, Gary. Therapeutic insulins and their large-scale manufacture. S.
151–159.
Applied Microbiology and Biotechnology
[online]. 2005-04 [cit. 2021-01-06]. Roč. 67, čís. 2, s. 151–159.
Dostupné online
doi
10.1007/s00253-004-1809-x
PMID
15580495
. (anglicky)
GRAUMANN, Klaus; PREMSTALLER, Andreas. Manufacturing of recombinant therapeutic proteins in microbial systems. S.
164–186.
Biotechnology Journal
[online]. 2006-02 [cit. 2021-01-06]. Roč. 1, čís. 2, s. 164–186.
Dostupné online
doi
10.1002/biot.200500051
PMID
16892246
. (anglicky)
SERRES, Margrethe H; GOPAL, Shuba; NAHUM, Laila A; LIANG, Ping; GAASTERLAND, Terry; RILEY, Monica. A functional update of the Escherichia coli K-12 genome. S.
research0035.1.
Genome Biology
[online]. 2001 [cit. 2021-01-06]. Roč. 2, čís. 9, s. research0035.1.
Dostupné online
doi
10.1186/gb-2001-2-9-research0035
PMID
11574054
. (anglicky)
ALMAAS, E.; KOVÁCS, B.; VICSEK, T.; OLTVAI, Z. N.; BARABÁSI, A.-L. Global organization of metabolic fluxes in the bacterium Escherichia coli. S.
839–843.
Nature
[online]. 2004-02 [cit. 2021-01-06]. Roč. 427, čís. 6977, s. 839–843.
Dostupné online
doi
10.1038/nature02289
. (anglicky)
HIEI, Yukoh; KOMARI, Toshihiko. Agrobacterium-mediated transformation of rice using immature embryos or calli induced from mature seed. S.
824–834.
Nature Protocols
[online]. 2008-05 [cit. 2021-01-06]. Roč. 3, čís. 5, s. 824–834.
Dostupné online
doi
10.1038/nprot.2008.46
PMID
18451790
. (anglicky)
PRESCOTT, Lansing M.
Microbiology
. 5. vyd. Boston: McGraw-Hill
Dostupné online
ISBN
0-07-232041-9
ISBN
978-0-07-232041-1
OCLC
46319741
S.
326.
PETR, Jaroslav. CRISPR: přesná střelba na genetické cíle.
Vesmír
. 2015.
Dostupné online
Literatura
editovat
editovat zdroj
BEDNÁŘ, Marek, et al.
Lékařská mikrobiologie
: bakteriologie, virologie, parazitologie
. Praha: Triton, 1996. 560
s.
ISBN
80-2380-297-6
VOTAVA, Miroslav.
Lékařská mikrobiologie obecná
. Brno: Neptun, 2001. 247
s.
ISBN
80-902896-2-2
VOTAVA, Miroslav.
Lékařská mikrobiologie speciální
. Brno: Neptun, 2003. 495
s.
ISBN
80-902896-6-5
KLABAN, Vladimír.
Svět mikrobů; ilustrovaný lexikon mikrobiologie životního prostředí
. Hradec Králové: Gaudeamus, 2001. 416
s.
ISBN
80-7041-687-4
KAPRÁLEK, František.
Základy bakteriologie
. Praha: Karolinum, 2000. 241
s.
ISBN
80-7184-811-5
KAPRÁLEK, František.
Fyziologie baktérií
. [s.l.]: Státní pedagogické nakladatelství, 1986. 603
s.
LHOTSKÝ, Josef.
Úvod do studia symbiotických interakcí mikroorganismů. Nový pohled na viry a bakterie
. Praha, Academia, 2015, 208 s.
KŮDELA, Václav; NOVACKY, Anton; FUCIKOVSKY, Leopold.
Rostlinolékařská bakteriologie
. Praha: Academia, 2002. 346
s.
ISBN
80-200-0899-3
ROSYPAL, Stanislav
Bakteriologie a virologie
. Praha: Scientia, 1994. 67
s.
ISBN
80-85827-16-6
ROSYPAL, Stanislav
Nový přehled biologie
. Praha: Scientia, 2003. 797
s.
ISBN
80-7183-268-5
Externí odkazy
editovat
editovat zdroj
Obrázky, zvuky či videa k tématu
bakterie
na Wikimedia Commons
Téma
Bakterie
ve Wikicitátech
Slovníkové heslo
bakterie
ve Wikislovníku
Taxon
Bacteria
ve Wikidruzích
(česky)
Medmicro – informace a fotografie medicínsky významných bakterií
(česky)
Nejvýznamnější patogenní bakterie a jejich popis
Archivováno
12. 3. 2008 na
Wayback Machine
(anglicky)
Seznam volně dostupných google knih na téma „bacteria“
(česky)
Prezentace .ppt na téma bakteriologie, zejména o buňce a systematice
nedostupný zdroj
(anglicky)
Bakteriální nomenklatura z
DSMZ (přes 1
700 taxonů)
Archivováno
29. 9. 2007 na
Wayback Machine
(anglicky)
Strom života bakterií
Archivováno
21. 10. 2014 na
Wayback Machine
Identifikátory taxonu
Wikidata
Q10876
Wikidruhy
Bacteria
BioLib:
14778
EoL
288
EPPO
1BACTK
GBIF
iNaturalist
67333
ITIS
50
LPSN
bacteria
MycoBank
562108
NCBI
NZOR:
50966b34-a83a-4324-9136-d64696ca3d52
PPE:
bacteria
Tree of Life
Bacteria
WoRMS
Autoritní data
NKC
ph114113
PSH
836
BNE
XX525557
GND
4004296-0
LCCN
sh85010813
NDL
00570000
NLI
987007284499305171
Portály
Biologie
Citováno z „
Kategorie
Wikipedie:Nejlepší články
Bakterie
Prokaryota
Bakteriologie
Skryté kategorie:
Údržba:Články obsahující odkazy na nedostupné zdroje
Monitoring:Wikidruhy odpovídají Wikidatům
Monitoring:Články s identifikátorem NKC
Monitoring:Články s identifikátorem PSH
Monitoring:Články s identifikátorem BNE
Monitoring:Články s identifikátorem GND
Monitoring:Články s identifikátorem LCCN
Monitoring:Články s identifikátorem NDL
Monitoring:Články s identifikátorem NLI
Portál Biologie/Zapojené články
Monitoring:1000 nejdůležitějších článků/dlouhé
Bakterie
Přidat téma