Francie – Wikipedie

Francie – Wikipedie
Přeskočit na obsah
Souřadnice:
47° s. š.
2° v. d.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Francouzská republika
République française
Vlajka
Znak
Hymna
Marseillaise
Motto
Liberté, égalité, fraternité
Svoboda, rovnost, bratrství
Geografie
Poloha Francie
Hlavní město
Paříž
Rozloha
643
801 km² (
42.
na
světě
z toho 0,86
% vodní plochy
Nejvyšší bod
Mont Blanc
(4
810
n.
m.)
Časové pásmo
Metropolitní Francie:
UTC+1
SEČ
UTC+2
SELČ
letní čas
zámořská území:
od
UTC−10
do
UTC+12
Poloha
47° s. š.
2° v. d.
Geodata
OSM
OSM
WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel
68
605
616 (
20.
na
světě
, 2025)
Hustota
zalidnění
121
obyv./km² (
89.
na
světě
HDI
0,903 (velmi vysoký) (
28.
na
světě
, 2021)
Jazyk
francouzština
(úřední),
bretonština
korsičtina
baskičtina
Národnostní
složení
Francouzi
Portugalci
Italové
Španělé
, aj.
Náboženství
údaje z roku 2021:
50
římskokatolické
33
bez vyznání
islámské
buddhismus
% ostatní
% bez odpovědi
Státní útvar
Státní zřízení
poloprezidentská republika
Vznik
4. září
1870
(vyhlášení
Třetí republiky
Prezident
Emmanuel Macron
Předseda vlády
Sébastien Lecornu
Měna
euro
p. 1
(EUR)
HDP
/obyv. (
PPP
66
061
USD
26.
na
světě
, 2025)
Giniho koeficient
29,3 (2020)
Mezinárodní identifikace
ISO
3166-1
250 FRA
FR
MPZ
Telefonní
předvolba
+33
p. 2
Národní TLD
.fr
p. 3
multimediální obsah na
Commons
Některá data mohou pocházet z
datové položky
Francie
francouzsky
France
[fʀɑ̃s]
), plným názvem
Francouzská republika
francouzsky
République française
[ʀepyblik fʀɑ̃sɛːz]
), je
stát
nacházející se především v
západní Evropě
. Mezi její
zámořské oblasti a území
patří
Francouzská Guyana
Jižní Americe
Saint Pierre a Miquelon
severním Atlantiku,
Francouzské Antily
a mnoho ostrovů v
Oceánii
Indickém oceánu
p. 4
což vytváří jednu z největších nesouvislých
výlučných ekonomických zón
na světě.
Metropolitní Francie
sousedí na severu s
Belgií
Lucemburskem
, na severovýchodě s
Německem
, na východě se
Švýcarskem
, na jihovýchodě s
Itálií
Monakem
, na jihu s
Andorrou
Španělskem
a na severozápadě má námořní hranici se
Spojeným královstvím
. Většina území je tvořena rovinami nebo mírně zvlněnými pahorkatinami, vysoké hory se tyčí na
jihu
a na
jihozápadě
země, leží v
mírném pásmu
s teplými léty a mírně chladnými zimami. Francie se dělí na
osmnáct integrálních regionů
, na ploše asi 644
000
km² žije 68,6
milionů obyvatel.
Hlavním a největším městem je
Paříž
, mezi další
významné městské oblasti
patří
Lyon
Marseille
Lille
Toulouse
. Drtivou většinu obyvatel země tvoří
Francouzi
, úředním jazykem je
francouzština
Metropolitní Francii osídlily v
době železné
keltské
kmeny známé jako
Galové
, než
Starověký Řím
roce 51 př.
n.
l. oblast anektoval, což vedlo ke vzniku svébytné
galsko-římské kultury
. V
raném středověku
vytvořili
germánští
Frankové
Franskou říši
, která se stala jádrem
karolinské říše
Verdunská smlouva
z roku 843 rozdělila říši a
Západofranská říše
se v roce 987 stala
Francouzským královstvím
. Ve
vrcholném středověku
byla Francie mocným, ale
decentralizovaným
feudálním
královstvím, od poloviny 14. do poloviny 15.
století však byla ponořena do dynastického konfliktu s
Anglií
známého jako
stoletá válka
. V 16.
století v období
francouzské renesance
došlo k rozkvětu kultury a vzestupu
francouzské koloniální říše
Vnitřně Francii dominoval konflikt s
habsburským rodem
francouzské náboženské války
mezi
katolíky
hugenoty
. Francie byla úspěšná ve
třicetileté válce
a za vlády
Ludvíka XIV.
dále posílila svůj vliv.
Francouzská revoluce
v roce 1789 svrhla
starý režim
a přijala
Deklaraci práv člověka
, která dodnes vyjadřuje její národní ideály. Francie dosáhla svého politického a vojenského vrcholu na počátku 19. století za
Napoleona Bonaparta
, který si podmanil část kontinentální Evropy a založil
První francouzské císařství
Francouzské revoluční války
napoleonské války
významně ovlivnily běh evropských dějin. Rozpad císařství zahájil období relativního úpadku, v
němž Francie prožila bouřlivé střídání vlád až do vzniku
Třetí republiky
během
prusko-francouzské války
v roce 1870. V následujících desetiletích nastalo období hospodářské prosperity a kulturního a vědeckého rozkvětu známé jako
Belle Époque
. Francie byla jedním z hlavních účastníků
první světové války
, z
níž
vyšla vítězně
za cenu velkých lidských a hospodářských ztrát. Ve
druhé světové válce
patřila mezi
spojenecké mocnosti
, ale v roce 1940 kapitulovala a
byla okupována
Osou
. Po jejím osvobození v roce 1944 vznikla krátce trvající
Čtvrtá republika
, která později zanikla v důsledku porážky v
alžírské válce
. Současnou
Pátou republiku
založil v roce 1958
Charles de Gaulle
Alžírsko
a většina
francouzských kolonií
se v 60.
letech 20.
století osamostatnily, přičemž většina z nich si zachovala úzké hospodářské a vojenské vazby na Francii.
Francie je
unitární
poloprezidentská republika
prezidentem
jako
hlavou státu
zákonodárným orgánem
je
dvoukomorový
parlament
. Je
vyspělou zemí
s celosvětově vysokým nominálním příjmem na obyvatele a její
vyspělá ekonomika
patří k největším na světě. Francie si po staletí udržuje status světového centra umění, vědy a filozofie. Nachází se zde třetí největší počet památek
světového dědictví UNESCO
a je přední světovou
turistickou
destinací, kterou v roce 2018 navštívilo více než 89 milionů zahraničních návštěvníků.
Je
velmocí
ve světovém dění,
patří mezi pět stálých členů
Rady bezpečnosti OSN
a je oficiálním státem disponujícím
jadernými zbraněmi
. Francie je zakládajícím a vedoucím členem
Evropské unie
eurozóny
a také klíčovým členem skupiny
G7
Severoatlantické aliance
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj
Frankofonie
Původ francouzského národa
editovat
editovat zdroj
Alegorická postava
Marianne
, jednoho ze
symbolů francouzského národa
Eugène Delacroix
– La liberté guidant le peuple, Svoboda vedoucí lid, symbol Francouzské revoluce
Ačkoliv je Francie obvykle vnímána jako jednolitý národní stát
, při pohledu na rané dějiny Francie je patrné, že – slovy
André Mauroise
– „jakási francouzská rasa nikdy neexistovala“.
Francouzi
se vyznačují značně různorodým etnickým původem, který je stejně jako francouzské dějiny výsledkem mnoha vlivů. V průběhu svých dějin zažila Francie množství přistěhovaleckých vln (což je příznačné i pro současnou Francii). Vyplývá to z
geografické polohy Francie
na západním okraji evropského kontinentu. Jejím vlivem byla Francie místem, kde se zastavovaly invaze a usazovali se vetřelci.
Navíc, přestože dnešní Francie má přirozené hranice, z historického hlediska nebyla nijak uzavřeným celkem. Na jejím území se tak od počátku dějin setkávají nejrozličnější národy –
Keltové
Řekové
Římané
Germáni
Frankové
Normané
Židé
Španělé
Portugalci
Italové
Alžířané
a mnoho dalších.
Nejvýznamnější stopy v dějinách Francie zanechali Galové (což byla ta část Keltů, která se usadila ve Francii), Římané a Frankové, přičemž Galové a Římané na přelomu prvního a druhého tisíciletí splynuli dohromady a Frankové dali Francii jméno. Přístup k
imigrantům
byl na území Francie téměř výhradně asimilační
10
, což znamená, že kultura, jazyk a genetické dispozice nově příchozích se rozpouštěly mezi zde již dříve usazeným obyvatelstvem, přičemž je samozřejmě do jisté míry i obohacovaly. Z hlediska civilizačního byl nejzásadnější vliv galorománské kultury, což se odráží i na dnešní podobě
francouzštiny
, kterou řadíme mezi
románské jazyky
. Výskyt mnoha oblastních jazyků, které většinou nemají s latinským jazykem příliš společného (
bretonština
baskičtina
korsičtina
vlámština
nebo alsaské nářečí němčiny), však velmi názorně dokládá, že utváření francouzského národa bylo mnohem složitější a nejednoznačnější. Ještě v
první polovině 20. století byla každodenním jazykem většiny venkovského obyvatelstva v jižní třetině Francie románská
okcitánština
11
která má blízko ke
katalánštině
. „Ačkoliv staletí trvající centralizační tlaky stmelily Francouze do jediného národa se silným citem pro národní identitu“
12
, byl tento národ utvářen množstvím rozdílných etnik. A právě z této historické rozmanitosti pochází kulturní a jazykové bohatství dnešní Francie.
13
Dějiny
editovat
editovat zdroj
Podrobnější informace naleznete v článku
Dějiny Francie
Megalitické řady v
Carnacu
Prehistorie
editovat
editovat zdroj
Jeskynní malba v
Lascaux
Nejstarší stopy lidského osídlení na území dnešní Francie pocházejí z doby 1,8
milionu let př. n. l. Francie má velké množství památek z
paleolitu
, včetně jeskynních maleb, z nichž nejznámější jsou ty v
Lascaux
, jež vznikly asi 18
000 let př. n.
l.
14
Na konci posledního ledovcového období (10 000 př. n. l.) se klima stalo mírnější a kolem roku 7 000 př. n. l. tato část Evropy vstoupila do
neolitu
a její obyvatelé začali žít usedlým stylem života, tedy osvojili si
zemědělství
. Na konci 3. tisíciletí př. n. l. se objevila
metalurgie
, zpracovávalo se
zlato
měď
bronz
, později i
železo
. Na území Francie se nacházejí též četná naleziště
megalitů
, nejznámější je oblast
Carnac
. Série
menhirů
zde byly vztyčeny okolo roku 3300 př. n. l.
15
Galie
editovat
editovat zdroj
Vercingetorix
na galské minci
V 6. století př. n. l. založili
jónští
Řekové
na pobřeží
Středozemního moře
, v dnešní jižní Francii, osadu Massalia. Na jejích základech vzniklo město
Marseille
, které je tak nejstarším francouzským městem. Mezi 5. a 3. stoletím př. n. l. pronikly na francouzské území
keltské
kmeny, kterým později Římané říkali
Galové
16
Ti se rozšířili na velmi širokém území, takže hranice současné Francie zhruba odpovídají hranicím
starověké
Galie
. Zejména na jihu byli Keltové od počátku silně ovlivňováni
antickou
kulturou. Galové činili výpady na území
Římské říše
, například
Brennus
roku 390 př. n. l. oblehl Řím.
Nakonec si ale
Římané
podrobili Galii. Roku 125 př. n. l. dobyli její jih. Dali mu jméno
Provincia Nostra
, z čehož se posléze vyvinul název
Provence
. Plně si Galii podrobil v 1.
století př. n.
l.
Julius Caesar
svým
známým tažením
. Sám je zachytil v literární památce
Zápisky o válce galské
, jež je cenným zdrojem informací o keltské kultuře. Galové žili s Římany po nějaký čas v míru a Galie byla prosperující součástí Římského impéria, ale přecházeli také pravidelně do povstání. Hrdiny protiřímského galského odboje byli
Vercingetorix
nebo
Ambiorix
. Římané založili významná města, především Nemausus (dnešní
Nîmes
) či
Lugdunum
Lyon
). Galové přijali římský jazyk (
latinu
) a jejím smísením s
keltským základem vznikla
francouzština
. S
romanizací území souvisí i časné šíření
křesťanství
od 2. a 3. století, klíčovou roli v
christianizačním
procesu sehrál
Irenej z Lyonu
Galské východní hranice byly ve 4. století prolomeny invazí
germánských kmenů
, zejména
Burgundů
Vizigótů
a hlavně
Franků
, kteří později dali zemi její dnešní jméno. Vznikla řada menších
germánských království
, zejména na severu dnešní Francie –
galo-římský
charakter udržela jen
Syagriova říše
17
Keltové byli Germány zatlačeni, na druhou stranu přišli noví Keltové z
Británie
, kteří se usadili v
Bretani
, kde do značné míry keltskou kulturu obnovili – a její duch je zde poznat dodnes.
18
Franská říše
editovat
editovat zdroj
Hrob
Chlodvíka I.
Největší roli sehrál kmen Franků a v něm pak
Chlodvík I.
, který sjednotil všechny Franky pod svou vládu, porazil ostatní germánské kmeny (zejm.
Vizigóty
), ovládl většinu bývalého římsko-galského území a založil
Franskou říši
a její první královskou dynastii –
Merovejce
. Roku 508 se nechal Chlodvík
pokřtít
jako první germánský král, a Francie tak získala přízvisko „nejstarší dcera církve“.
19
Po Chlodvíkově konverzi se franská říše přeměnila z
volené monarchie
na dědičnou. Chlodvík ovládl i území současného Německa, nicméně za své sídlo si zvolil
Paříž
. Frankové zemi přejmenovali na Francia („Země Franků“). Ztratili ovšem svůj germánský jazyk a jazykově se
romanizovali
Bitva u Tours
Karel Veliký
a jeho syn
Ludvík I. Pobožný
Po Chlodvíkově smrti se království rozpadlo a jeho dědici ztratili vliv. Moc na sebe pak strhl jeden z jejich
majordomů
Karel Martel
. Ten 25. října 732 zastavil v
bitvě u Tours
(někdy je nazývána též bitva u Poitiers) útok
muslimů
. Bitva byla klíčová pro celou Evropu. Frankové vedení Karlem v ní zastavili islámskou expanzi do Evropy.
20
Díky této bitvě dostal Karel svou přezdívku Martel (Kladivo). V
roce 737 vytěsnil při vojenském tažení
Araby
až za
Pyreneje
. Karel se sám neprohlásil za krále, ale jeho syn
Pipin III. Krátký
tak již učinil a založil tak novou královskou dynastii
Karlovců
Papež
jej korunoval odměnou za jeho pomoc proti
Langobardům
. Pipinův syn
Karel Veliký
pak vybudoval rozsáhlou říši napříč celou západní Evropou, která zasahovala i do Evropy střední. Karel se nechal prohlásit „římským císařem“ a kulturní rozmach za jeho vlády se nazývá
karolínská renesance
21
Karlův syn
Ludvík I. Pobožný
udržel rozsáhlou říši ještě pohromadě, ale jeho tři synové
Ludvík II. Němec
Lothar I. Franský
Karel II. Holý
ji rozdělili do tří částí, které se už pak nikdy znovu nespojily: Ludvíkova
Východofranská říše
Francia orientalis
) se stala základem dnešního Německa, Lotharova
Středofranská říše
Lotharingia
) zahrnula východ dnešní Francie a sever dnešní
Itálie
a Karlova
Západofranská říše
Francia occidentalis
) ležela celá na území dnešní Francie.
22
Proto také rok jejího vzniku, 843, považují Francouzi většinou za datum vzniku Francie.
Středověk
editovat
editovat zdroj
Stoletá válka
bitva u Kresčaku
Jana z Arku
Během 9. a 10. století, mj. v důsledku řady
vikinských
invazí, se Francie stala velmi decentralizovaným státem. Moc krále byla spíše symbolická. Takto francouzští králové také ztratili kontrolu nad dobytou
Anglií
, když se
Vilém Dobyvatel
prohlásil za jejího krále. Napětí z toho plynoucí však trvalo další staletí.
Potomci
Karla Velikého
vládli Francii až do roku 987, kdy byl korunován králem
Hugo Kapet
. Jeho potomci,
Kapetovci
a jejich vedlejší větve z
Valois
Bourboni
postupně pomocí série válek a dědictví sjednotili území pod centrální panovnickou moc. Vzniklo takto
Francouzské království
. Do 15. století ovládlo více než polovinu území současné Francie.
Francouzská šlechta se stala rozhodující silou při
křížových výpravách
do
Svaté země
(proto také Arabové všechny křižáky nazývali
Franj
). Francouzština se stala základem
lingua franca
křižáckých států
. S křížovými výpravami souvisel vznik často velmi vlivných
rytířských řádů
Maltézský řád
Řád templářů
). Templáři dosáhli takové moci, že ohrožovali i královskou autoritu a francouzský král se rozhodl řád rozprášit.
23
Kontakt s kolébkou křesťanství dal také vzniknout křesťanským
herezím
, založeným většinou na
gnózi
. Na jihu Francie se velmi významným jevem stalo hnutí
katarů
. Zasahovala proti nim
albigenská křížová výprava
24
Porážka katarů znamenala pohlcení
Toulouského hrabství
Francií a další centralizaci moci.
Od 12. století angličtí králové z rodu
Plantagenetů
ovládali rozsáhlá území západní Francie. K vyhnání Angličanů z Francie došlo teprve na konci
stoleté války
(1337–1453), jež mezi Anglií a Francií vypukla. K hrdinům stoleté války patřila
Jana z Arku
, jež se stala jedním z velkých francouzských symbolů.
25
Středověk byl ve Francii, jako i jinde v Evropě, též ve znamení
morových
ran, v jisté chvíli na mor zemřela polovina ze 17 milionů obyvatel Francouzského království.
26
Raný novověk
editovat
editovat zdroj
Bartolomějská noc
Objevitelé jako
Jacques Cartier
Samuel de Champlain
, kteří v 16. století pronikli do
Severní Ameriky
, položili základy
francouzské koloniální říše
27
Habsburky
svedli Kapetovci (přesněji větev
Valois
) v 16. století boj o evropskou hegemonii v tzv.
italských válkách
(1494–1559). Francouzština se v té době stala jazykem evropské
aristokracie
Ve druhé polovině 16. století však Francii zasáhly
náboženské války
mezi
hugenoty
katolíky
. Neblaze proslulou se stala tzv.
bartolomějská noc
(1572), během níž bylo zmasakrováno několik tisíc
protestantů
28
Smír sjednal až
Edikt nantský
, kterým
Jindřich IV.
hugenotům přiznal práva (1598). Roku 1597 začal mocenský konflikt se Španělskem, který vyvrcholil
francouzsko-španělskou válkou
, trval až do poloviny 17. století a stál Francii 300 000 životů. Jeho výsledkem nicméně byla francouzská hegemonie v kontinentální evropské politice.
Ludvík XIV.
Za
Ludvíka XIII.
(vládl 1610–1643), s pomocí jeho proslulé pravé ruky,
kardinála Richelieu
, Francie zahájila mohutnou centralizaci moci.
29
K dokonalosti
absolutismus
dovedl
Ludvík XIV.
(vládl 1643–1715, období je nazýváno
Velké století
) a po matce zděděný
kardinál Mazarin
. Za jeho vlády monarchie dosáhla své největší moci. Královské moci se snažilo čelit šlechtické povstání zvané
fronda
, avšak marně.
30
V té době měla Francie velký vliv na evropskou politiku, ekonomii a kulturu. Francouzština se stala nejpoužívanějším jazykem v
diplomacii
a vědě. Francie byla nejlidnatějším státem v Evropě a třetím na světě po
Číně
Indii
. Ludvík XIV. také zrušil Edikt nantský a vyhnal protestanty do exilu. Francie se tím stala nadlouho katolickou zemí, katolicismus se ovšem zároveň stal symbolem tuhého absolutismu, což posléze dráždilo francouzské
osvícence
, kteří si osvojili silně
protiklerikální
postoj.
Ve
válce o španělské dědictví
Francie dosáhla dosazení
Bourbonů
na španělský trůn, zároveň se však postupně propadala do rekordní zadluženosti a ekonomického úpadku a v
sedmileté válce
v důsledku porážky od Británie přišla o svou koloniální říši v
Indii
Kanadě
(k tomu viz
francouzsko-indiánská válka
).
31
Na oplátku Francouzi podporovali
protibritskou vzpouru amerických kolonistů
32
Francouzská revoluce a Napoleon
editovat
editovat zdroj
Dobytí Bastily
Úpadek říše se za následníků
Ludvíka XIV.
prohluboval a byl jednou z příčin
francouzské revoluce
, která propukla v roce
1789
útokem na věznici Bastila
33
Za nejvýznamnější duchovní dědictví revoluce je považována
Deklarace práv člověka a občana
přijatá 26. srpna 1789. V praxi vedla revoluce k nahrazení absolutistické monarchie
monarchií konstituční
3. září
1791
) a nakonec k úplnému svržení monarchie, nastolení
první republiky
popravě krále
Ludvíka XVI.
Následná intervence ze zahraničí a vlastenecky motivovaná obrana proti ní (viz též
francouzské revoluční války
) dala Francii jeden z jejích největších symbolů, kterou je bojovná píseň zvaná
Marseillaisa
, jež se nakonec stala národní hymnou.
34
Republika se však brzy propadla do spirály násilí, spory mezi
girondisty
jakobíny
vedly k
jakobínskému teroru
, který organizovali především
Maximilien Robespierre
Georges Danton
. Danton sám se však brzy stal obětí teroru.
22. srpna
1795
byla vyhlášena
ústava roku III
a vlády se chopilo
direktorium
, které popravilo Robespierra a ukončilo nejkrvavější část revoluce.
Francouzský císař
Napoleon Bonaparte
po návratu z exilu na Elbě
V nastalém chaosu republiku ovládl roku 1799
Napoleon Bonaparte
. Během
brumairového převratu
9. listopadu 1799 se stal nejprve prvním
konzulem
18. května
1804
se prohlásil císařem a založil
první francouzské císařství
. Rozhodl se též k mohutné expanzi za hranice. Jím vedené
napoleonské války
zásadně ovlivnily celý evropský kontinent. Napoleon na krátkou dobu ovládl většinu Evropy, bojoval se
Spojeným královstvím
Pruskem
Rakouskem
Ruskem
, založil nová království, do jejichž čela dosadil členy své rodiny (
Bonapartské Španělsko
Holandské království
Varšavské knížectví
Italské království
Rýnský spolek
ad.). Velký kulturní a vědecký dopad mělo
jeho tažení do Egypta a Sýrie
35
Po neúspěšné
invazi do Ruska
a porážce v
bitvě u Lipska
však Napoleon už nebyl schopen čelit aliančním armádám a v dubnu
1814
abdikoval. Byl vyhoštěn na ostrov
Elba
, odkud se mu však během
Vídeňského kongresu
podařilo uniknout a opět se nakrátko zmocnit vlády (období
Sto dnů
). Definitivně poražen byl v
bitvě u Waterloo
36
Poté došlo k
restauraci
bourbonského
království.
Napoleon ovlivnil Evropu i duchovně, například svým občanským zákoníkem zvaným
Code civil
, jenž se jako pokrokový výdobytek udržel v mnoha částech Evropy i po Napoleonově pádu.
37
Podobně Napoleonova expanze rozšířila do Evropy
metrickou soustavu
38
19. století
editovat
editovat zdroj
Francouzská koloniální říše
kolem roku 1939
V roce
1830
vypukla
červencová revoluce
, jejímž hrdinou byl především
Adolphe Thiers
39
Dala vzniknout konstituční monarchii v čele s
vedlejší větví Bourbonů
, tzv.
červencové monarchii
. V témže roce francouzská vojska vstoupila do
Alžírska
a založila francouzskou koloniální přítomnost v Africe, která se rychle rozšiřovala na jih od Alžíru do celé severovýchodní Afriky. V 19. a 20. století se francouzská koloniální říše značně rozšířila a stala se druhou největší na světě, za
Britským impériem
. Pokrývala asi 8,6 procent povrchu planety. Červencová monarchie byla smetena
únorovou revolucí
roku 1848 a vznikla
druhá republika
. K největším revolučním výdobytkům únorové revoluce patřilo zrušení
otroctví
svoboda tisku
a zavedení všeobecného volebního práva (pro muže).
Napoleon III.
pověřuje
barona Haussmanna
přestavbou Paříže
Existence druhé republiky byla již roku 1852 ukončena zvolením dosavadního prezidenta Ludvíka Bonaparta (Napoleonova synovce) císařem pod jménem
Napoleon III.
Za jeho vlády došlo k
velké přestavbě Paříže
, při které mj. vznikly tzv.
Haussmannovy
bulváry
40
41
Napoleon III. zavedl Francii do
krymské války
, v níž spolu se spojenci porazil Rusko
42
, úspěšně
intervenoval v Mexiku
43
, anektoval
Savojské vévodství
Nice
, avšak po prohrané
prusko-francouzské válce
z roku 1870 byl zajat a svržen.
Bismarckem
sjednocené
Německé císařství
odebralo Francii území
Alsaska
Lotrinska
44
V roce 1871 vznikla
třetí francouzská republika
, která prošla mnoha krizemi (např.
pařížská komuna
45
Dreyfusova aféra
46
panamská aféra
47
). Přinesla novou kolonizační vlnu, především v
Severní Africe
. Ta měla i svou temnou tvář, jen při dobývání
Alžírska
(dovršeno 1875) bylo zabito 825
000 Alžířanů.
Stavba
Eiffelovy věže
, 1888
Konec 19. století a začátek století dvacátého, éra někdy zvaná
belle époque
či
fin de siècle
, také znamenala vrchol francouzského (a evropského) kulturně-politického vlivu.
48
Francie spolu s Německem dominovala světově vědě, čehož symbolem byla kupříkladu unikátní konstrukce
Eiffelovy věže
(postavena 1889 pro
světovou výstavu
),
Pasteurovy
první
vakcíny
, objevy v oblasti
radioaktivity
Henri Becquerela
či
Marie Curie-Skłodowské
, nebo
kinematograf
bratří Lumièrů
. Ještě větší vliv pak měla francouzská kultura, ať už ta vysoká (
Guy de Maupassant
Émile Zola
Marcel Proust
Arthur Rimbaud
), nebo nízká, populární, symbolizovaná kabaretem
Moulin Rouge
či
kankánem
. Vývoj světového malířství se v té době odehrával téměř výlučně v Paříži, v proslulé pařížské
bohémské
čtvrti
Montmartre
V roce 1905 byl ve Francii oficiálně ustanoven
sekulární stát
Světové války
editovat
editovat zdroj
Francouzský útok v
druhé bitvě na Marně
Třetí republika přežila i
první světovou válku
, k jejímž hlavním aktérům Francie patřila, jakožto člen
trojdohody
. Tato válka vedla k
dosud nejkrvavějšímu střetu se sousedním Německem. Francie tentokrát zvítězila a po
versailleském míru
dostala zpět Alsasko a Lotrinsko. Ovšem za cenu 1,4
milionu životů, jež představovaly čtyři procenta populace.
Charles de Gaulle
, triumfální návrat do Paříže roku 1944
Meziválečná éra
byla ve znamení sociálního pokroku (uzákonění dovolené, osmihodinová pracovní doba), jenž byl především dílem koalice
Lidová fronta
, vedené
Léonem Blumem
49
Po zahájení
druhé světové války
nebyla Francie schopná účinně čelit dalšímu německému útoku. Část francouzského území, a to celý sever země včetně Paříže, byla od roku 1940
okupována Německem
. Na zbytku francouzského území vznikl kolaborantský, tzv.
vichistický režim
. V listopadu 1942 byla okupována také jižní část země. Čest Francie zachraňovalo hnutí odporu (
Svobodná Francie
), jemuž velel generál
Charles de Gaulle
50
Osvobodit však museli francouzské území
Američané
Britové
(viz
operace Overlord
operace Dragoon
).
V celé válce Francie ztratila asi 600 000 životů, více než polovina z nich padá na vrub nacistickým represím civilistů, včetně zabití asi 80 000 francouzských Židů.
51
Bezprostředně po válce
prozatímní vláda
vedená de Gaullem dala volební právo ženám a založila systém sociálního zabezpečení.
Po roce 1945
editovat
editovat zdroj
Francouzští vojáci zajatí u
Dien Bien Phu
Po válce vznikla
čtvrtá republika
. Připojila se k
západnímu bloku
a byla zakládajícím členem
NATO
. Francie po válce zažila na jednu stranu šťastnou éru ekonomickou (tzv.
Trente Glorieuses
, třicet slavných let),
52
na druhou stranu stále zřetelněji ztrácela své bývalé velmocenské postavení. Projevem toho byl i rozpad její koloniální říše. Snaha o její udržení byla provázena krvavými konflikty.
Indočínská válka
(1946–1954), v níž se Francouzi snažili udržet
Vietnam
, skončila jejich drtivou porážkou (rozhodující byla
bitva u Dien Bien Phu
).
53
Krátce po ní začala další válka o udržení koloniálního panství –
alžírská
(1954–1962). I v ní nakonec Francie prohrála (byť ústup byl způsoben především tlakem francouzského veřejného mínění, rozčileného milionem obětí na straně povstalců a zveřejněnými krutostmi francouzských jednotek).
54
Tyto konflikty zmítaly i vnitřní francouzskou politikou, události Alžírské války například bezprostředně vedly k vytvoření
páté republiky
, do jejíhož čela se postavil válečný hrdina De Gaulle. Politický systém byl pozměněn, daleko větší roli začala hrát osoba prezidenta.
55
De Gaulle volil často nečekanou a osobitou politiku (stažení se z vojenské části NATO,
56
zahraniční politika „všech azimutů“,
57
výroba
jaderné zbraně
58
). Část společnosti však neuspokojila, čehož projevem byla v roce 1968 vzpoura zvaná
pařížský květen
, která měla i generační charakter. Ačkoli byla rozdrcena, z dlouhodobého hlediska se řada jejích požadavků prosadila (
sexuální revoluce
, práva žen, dekriminalizace
homosexuality
ekologické
požadavky).
59
Gaullistické
strany přesto ve francouzské politice dominovaly až do začátku 21. století, pocházeli z nich prezidenti
Georges Pompidou
Jacques Chirac
Nicolas Sarkozy
, které střídali u moci občas socialisté (
François Mitterrand
François Hollande
).
François Mitterrand
Helmut Kohl
, 1987
Francie stála u kořenů evropského integračního procesu a
Evropské unie
, jež vznikla roku 1993. V posledních desetiletích dvacátého století se Francie znovu zapojila do NATO a smířila se s Německem, s nímž vytváří dlouhodobě tandem, jenž Evropské unii dominuje a tlačí na prohloubení integrace. Tomuto tandemu se někdy říká „francouzsko-německý motor“.
60
61
Francie byla v čele států podporujících vznik a rozšíření
měnové unie
. Cílem francouzské politiky je prohloubit společnou zahraniční politiku EU a její obranu. V referendu o přijetí
Smlouvy o Evropské ústavě
však 55
% francouzských občanů hlasovalo proti.
62
K problémům Francie počátku 21. století patří především nezvládnuté přistěhovalectví (zejm.
Arabů
muslimů
ze severu Afriky), a z něho plynoucí
islámský fundamentalismus
, jehož nejviditelnějším projevem byly
teroristické útoky v Paříži v listopadu 2015
, při nichž
islamisté
zabili 130 lidí.
63
Šlo o nejtragičtější útok na francouzské půdě od druhé světové války. Problém menšin, které odmítají přijmout evropský kulturní model, dlouho ve Francii artikulovala zejména radikální pravice reprezentovaná nejprve Národní frontou a později
Národním sdružením
Marine Le Penové
, ovšem od 20. let 21. století je to rovněž velké téma prezidenta
Emanuela Macrona
64
65
66
Nástup centristy Macrona byl také příznakem rozpadu bipolárního politického systému ve Francii – socialisté byli zcela marginalizováni a také gaullisté se jen obtížně vkliňují do souboje lepenistů a macronistů.
Státní symboly
editovat
editovat zdroj
Podrobnější informace naleznete v článku
Státní symboly Francie
Vlajka
editovat
editovat zdroj
Podrobnější informace naleznete v článku
Francouzská vlajka
Francouzská vlajka je tvořena listem o poměru stran 2:3, se třemi svislými pruhy – modrým, bílým a červeným.
67
Znak
editovat
editovat zdroj
Podrobnější informace naleznete v článku
Státní znak Francie
Francouzský státní znak, jako oficiální
státní symbol
v současnosti neexistuje. Ale například na francouzských
konzulátech
pasech
je možno spatřit neoficiální státní znak. Tento emblém (nejde o znak, nerespektuje
heraldická
pravidla) nemá žádný právní status.
Hymna
editovat
editovat zdroj
Podrobnější informace naleznete v článku
Francouzská hymna
Francouzská hymna je
revoluční
píseň
La Marseillaise
[la marsejéz] (
česky
Marseilleská píseň
). Píseň složil důstojník
Claude Joseph Rouget de Lisle
v noci z 25. na 26. dubna
1792
jako pochod pro francouzské jednotky hájící východní hranice země proti rakouským intervenčním jednotkám. Původně se proto jmenovala
Chant de guerre de l'Armée du Rhin
česky
Bojová píseň rýnské armády
). Nový název dostala 30. července, kdy do
Paříže
za zpěvu této písně dorazily vojenské posily dobrovolníků z
Marseille
Geografie
editovat
editovat zdroj
Podrobnější informace naleznete v článku
Geografie Francie
Osídlení s počtem obyvatel přesahujícím 100 000
Mapa Francie
Největší část území Francie (
metropolitní Francie
) se nachází v
západní Evropě
, kde hraničí na severovýchodě s
Belgií
(délka hranic 620
km) a
Lucemburskem
(73
km), na východě s
Německem
(450
km) a
Švýcarskem
(572
km), na jihovýchodě s
Itálií
(515
km) a na jihu se
Španělskem
(649
km),
Andorrou
(56,6
km) a
Monakem
(4,5
km). Francouzská republika je tvořena i tzv.
zámořskou Francií
, která sestává z území v
Severní
Jižní Americe
(kde má
Francouzská Guyana
673
km dlouhou hranici s
Brazílií
a 520
km se
Surinamem
), v
Indickém
Tichém oceánu
Karibiku
(ostrov
Svatý Martin
je rozdělen na francouzskou a
nizozemskou
část hranicí o délce 10,2
km) a
Antarktidě
(suverenita deklarovaná v Antarktidě nebyla uznána většinou jiných zemí — viz
Antarktický smluvní systém
).
Hornatá krajina kolem
Moustiers-Sainte-Marie
v jihofrancouzské
Provence
Evropská část Francie zaujímá plochu 543
965
km². Na severu a západě je krajina rovinatá s mírným vlněním, na zbytku území převážně pahorkatá a hornatá. Ve
francouzských Alpách
se nachází nejvyšší bod západní Evropy
Mont Blanc
(4
810 m). Další hornaté kraje země zahrnují
Pyreneje
Centrální masív
Jura
Vogézy
Armorický masiv
Ardeny
. Největšími francouzskými řekami jsou
Loira
Rhône
(pramenící ve
Švýcarsku
),
Garonna
(ve
Španělsku
),
Seina
a část toku
Rýnu
. Loira je zároveň také nejdelší francouzskou řekou
68
Města
editovat
editovat zdroj
Podrobnější informace naleznete v článku
Seznam měst ve Francii
Kromě hlavního města
Paříže
, v jejíž aglomeraci žije přes 12 milionů lidí, jsou největšími městy
Marseille
Lyon
Toulouse
Nice
Nantes
Štrasburk
Montpellier
Bordeaux
Lille
Rennes
Vláda a politika
editovat
editovat zdroj
Podrobnější informace naleznete v článku
Politický systém Francie
Ústava a státní zřízení
editovat
editovat zdroj
Základní principy, které musí Francouzská republika respektovat vychází z
Deklarace práv člověka a občana
z roku
1789
Ústava
Páté republiky
byla schválena 28. srpna 1958. Výrazně posílila autoritu
výkonné moci
ve vztahu k
parlamentu
. V minulosti měl parlament značné možnosti, jak premiéra a vládu sesadit, což ústava roku 1958 omezila, takže během existence páté republiky padl premiér pouze jednou, v roce 1962. Na druhou stranu ústava páté republiky oslabila vládu na úkor prezidenta.
Francie je
zastupitelská demokracie
poloprezidentská republika
. Podle ústavy je
francouzský prezident
volen přímo na období pěti let (původně sedm let). Prezidentská rada zabezpečuje regulérní fungování moci lidu a kontinuitu státu. Prezident jmenuje
předsedu vlády
, předsedá kabinetu, velí ozbrojeným silám a uzavírá
mezinárodní smlouvy
. Prezident předsedu vlády jmenuje, ale nemůže odvolat, může jen požádat o jeho rezignaci. Premiéra, i celou vládu, může odvolat
Národní shromáždění
(dolní komora
francouzského parlamentu
). Poměr toho, co rozhoduje předseda vlády a co prezident, často závisí na tom, zda jsou ze stejné politické strany. Pokud ano, prezident může působit jako faktická hlava vlády, zatímco předseda vlády je jen jeho zástupcem. V opačném případě dává ústavní konvence premiérovi primát ve vnitřních záležitostech, zatímco prezident dominuje v zahraničních záležitostech. Taková situace, kdy je prezident nucen spolupracovat s premiérem, který je politickým protivníkem, se ve Francii nazývá
cohabitation
(soužití)
69
70
Premiér nemusí v Národním shromáždění žádat o vyslovení důvěry, ale zvyklost je taková, že to udělá.
Národní shromáždění
Assemblée Nationale
) je dolní komorou
parlamentu
. Jeho členové jsou voleni přímo na pětileté období a všechna křesla jsou volena v jediných volbách. Národní shromáždění má právo rozpustit vládu a tím tedy většinová volba Shromáždění určuje rozhodování
vlády
. Senátoři jsou vybíráni volební akademií na dobu devíti let a jedna třetina
Senátu
se mění každé tři roky (počínaje rokem 2007). Legislativa Senátu je omezená; pokud se tyto dvě komory neshodují v nějakém bodě (s výjimkou
ústavních práv
), Národní shromáždění má poslední slovo. Vláda má silný vliv na utváření programu Parlamentu.
Zahraniční vztahy
editovat
editovat zdroj
Francouzský prezident
Emmanuel Macron
, předsedkyně Evropské komise
Ursula von der Leyenová
a čínský prezident
Si Ťin-pching
v Pekingu v dubnu 2023
Francie je zakládajícím členem
Evropské unie
a to velikou měrou definuje francouzskou zahraniční politiku. 29. května 2005 Francie odmítla v referendu ratifikování
Evropské ústavy
, když přibližně 55
% obyvatel vyslovilo své „ne“. Francie je členem
SPC
Sekretariát Pacifické komunity, Secretariat of the Pacific Community
) a COI (
Komise Indického oceánu, Indian Ocean Commission
). Francie je vedoucím členem
Mezinárodní organizace frankofonie
La Francophonie, International Organisation of Francophonie
), která sdružuje 51 francouzsky mluvících států.
Ve Francii sídlí
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj
UNESCO
Mezinárodní úřad pro míry a váhy
Interpol
Administrativní dělení
editovat
editovat zdroj
Podrobnější informace naleznete v článku
Administrativní dělení Francie
Podrobnější informace naleznete v článcích
Regiony ve Francii
Francouzské departementy
Zámořská Francie
Území tvořící Francouzskou republiku zobrazené ve stejném měřítku
Do roku 1790 se Francie dělila na
provincie
, které byly změněny na
regiony
. Od poslední reformy v roce 2016 je regionů 18. Ty jsou dále děleny do 101
departementů
, které jsou očíslovány (podle pořadí v abecedě), což má následně význam např. pro
směrovací čísla
nebo
poznávací značky aut
. 13 regionů leží v evropské části Francie (
France métropolitaine
), z nichž jeden tvoří
Korsika
se zvláštním statutem (
collectivité territoriale
), a zbylých pět je tvořeno vždy jen jedním departmentem a bývají tak označovány jako
zámořské departementy
zámořské regiony
Départements et régions d'outre-mer
, zkratka DOM-ROM, jmenovitě se jedná o
Réunion
Mayotte
Francouzskou Guyanu
Martinik
Guadeloupe
).
Departmenty se dále rozdělují na 342
arrondisementů
, do kterých se nevolí žádné
zastupitelstvo
a které mají smysl pouze pro zařazení a administraci. Arrondisementy se člení na 2054
kantonů
, ale ty opět slouží jen k administraci a rozdělení voličů. Poslední článek tvoří
obce
, kterých je ve Francii 36 700. Obce jsou samosprávné s voleným zastupitelstvem (
obecní rada
).
Původně měly arrondisementy i kantony určité pravomoci a vlastní zastupitelstva, v případě městských obvodů tento stav skončil rokem 1940 díky vládě ve
Vichy
a definitivně odstraněn založením
Čtvrté republiky
v roce 1946. V případě kantonů tomu tak bylo mnohem dříve.
Kromě 18 regionů a 101 departmentů pod francouzskou suverenitu spadají
Nová Kaledonie
Wallis a Futuna
Francouzská Polynésie
Clippertonův ostrov
Saint Pierre a Miquelon
Svatý Bartoloměj
Svatý Martin
Francouzská jižní a antarktická území
. Teritoria v
Pacifiku
nadále používají
frank
jako svou měnu, i když byla v Evropě nahrazena eurem.
Polynéský frank
má však kurs
vázaný
na euro.
Obrana a bezpečnost
editovat
editovat zdroj
Podrobnější informace naleznete v článku
Ozbrojené síly Francie
Příklady francouzského vojenství po směru hodinových ručiček: letadlová loď
Charles de Gaulle
; stíhačka
Dassault Rafale
; „horský myslivec“ (Chasseurs Alpins) v Afghánistánu; tank
Leclerc
na přehlídce v Paříži.
Francouzské
ozbrojené síly
mohou být rozděleny do čtyř skupin:
Pozemní vojsko
Armée de Terre
Chasseurs Alpins
– horská divize armády
Cizinecká legie
Námořní pěchota
Lehké letectvo
(ALAT –
Aviation Légére de l'Armée de Terre
Technikové (
Génie
) – včetně Pařížského požárního sboru
Námořnictvo
Marine Nationale
Námořní letectvo
Fusiliers de Marine
– ochrana námořních objektů na zemi
Commandos Marines
– speciální jednotka francouzské armády – včetně požárního praporu města Marseille
Letectvo
Armée de l'Air
Teritoriální letecká obrana
Letectvo
Četníci
Gendarmerie Nationale
), armádní policie, která funguje částečně i jako policie, zejména v některých venkovských oblastech (ve velkých městech tuto roli plní
Police nationale
).
Do armády se může vstoupit v 17 letech. Od
Alžírské války o nezávislost
byla branná povinnost omezena a úplně zrušena byla roku 1996
Jacquesem Chiracem
Francii se v oblasti výdajů na vojenskou obranu v
Evropské unii vyrovnají jen
Německo
Spojené království
. Francie ročně utratí na armádu, letectvo a vojenské námořnictvo bezmála 50 mld.
dolarů
71
což je 2,6
HDP
(podle statistik
NATO
z roku 2003) a v absolutních číslech třetí místo na světě za
USA
Čínou
. Spolu se Spojeným královstvím platí 40
% z celkových výdajů na obranu celé EU. Francie je jedním z pěti států světa, které vlastní
jaderné
termojaderné zbraně
Ekonomika
editovat
editovat zdroj
Podrobnější informace naleznete v článku
Ekonomika Francie
První vyrobený
Airbus A380
při jeho představení v
Toulouse
roku 2005
Jaderná elektrárna Golfech. Až 75% elektrické energie ve Francii pochází z jádra - co do procent nejvíce na světě.
72
Ekonomika Francie kombinuje rozsáhlé soukromé společnosti (přibližně 2,5 milionu registrovaných) se společnostmi se značnou měrou intervence
vlády
. Vláda si ponechala velký vliv na klíčové segmenty sektorů infrastruktury, což znamená, že rozhoduje v otázkách
železnice
energetiky
letectví
telekomunikace
. Tento stav byl výhodný asi do 90. let, v posledních letech vláda pomalu odprodává své podíly ve společnostech
Orange (France Télécom)
Air France
, stejně jako pojišťovny, banky a zbrojní průmysl.
Francie je členem skupiny
G7
. Francouzská ekonomika je 5. největší ekonomikou na světě.
73
V roce 2002 úplně přestala používat svou historickou měnu
francouzský frank
a v rámci
Evropské měnové unie
užívá společnou měnu
euro
Podle údajů
OECD
za rok 2007 je Francie 5. největší exportér výrobků na světě po
Německu
Číně
USA
Japonsku
74
Je šestý největší dovozce výrobků za USA, Německem, Čínou,
Spojeným královstvím
a Japonskem.
75
Dále podle statistiky OECD byla v roce 2007 Francie na třetím místě v získávání přímých zahraničních investic. S téměř 158 miliardami
USD
zahraničních investic se Francie zařadila za USA (237,5 mld. USD investic) a Spojené království (185,9 mld. USD).
76
Na druhou stranu francouzské společnosti investovaly ve stejném období 224,6 miliard USD v zahraničí, což zařazuje Francii na třetí místo žebříčku největších zahraničních investorů po USA (333,2 mld. USD) a Spojeném království (229,8 mld. USD).
77
Francie je také druhou nejvíce produktivní zemí v OECD (nepočítaje
Norsko
, kde jsou hodnoty zvýšeny uměle tržbami z
ropy
, a
Lucembursko
, kde velkými offshorovými investicemi bank). V roce 2003 byl průměrný
hrubý domácí produkt
na jednu hodinu práce 47,2 USD.
Francie se stala v prvním čtvrtletí roku 2019 v absolutních číslech
nejzadluženější
zemí eurozóny.
78
Její veřejný dluh činil téměř 100
% HDP.
79
TGV Duplex v Paříži,
Gare de Lyon
Mezi příklady technologické vyspělosti francouzského průmyslu patří mj.
vysokorychlostní vlaky
TGV
(výrobcem společnost
Alstom
) a letadla
Airbus
. K největším firmám patří i národní letecký dopravce
Air France
. Tradičně je rozvinutý automobilový průmysl, k nejproslulejším značkám patří
Renault
Peugeot
Citroën
Michelin
je druhým největším světovým výrobcem pneumatik. Mocností je Francie v oblasti módy, kosmetiky a luxusního zboží (
Dior
Louis Vuitton
Chanel
Lacoste
L'Oréal
LVMH
Cartier
Boucheron
Kering
Givenchy
Yves Saint Laurent
Hermès
Chloé
Le Coq Sportif
Guerlain
Sephora
Yves Rocher
). Další ikonický francouzský trh, s vínem, ovládá společnost
Pernod Ricard
. Vývojářská společnost
Ubisoft
dala světu například herní klasiku
Assassin's Creed
Carrefour
je druhým největším
maloobchodním
řetězcem na světě. Petrochemickým gigantem je
Total
, farmaceutickým
Sanofi
. Největšími francouzskými bankami jsou
BNP Paribas
Crédit Agricole
Crédit Lyonnais
Société Générale
(vlastní i českou
Komerční banku
), pojišťovnou
Axa
. V potravinářství hraje velkou roli společnost
Danone
, v telekomunikacích
Orange
, v médiích
Vivendi
, elektrotechnice
Schneider Electric
Kabelka
Louis Vuitton
Časopis
Forbes
v roce 2025 zařadil do seznamu
Global 2000
, který hledal 2000 největších firem světa, 47 francouzských společností. V první tisícovce byly krom výše jmenovaných ještě stavebnické firmy
Vinci
Saint-Gobain
Bouygues
Eiffage
, letecké společnosti
Thales Group
Safran
Dassault Aviation
, energetické korporace
TotalEnergies
Engie
a dále firmy
Air Liquide
(chemie),
Essilor
(zdravotnictví),
Veolia
(infrastruktura),
Publicis
(reklama),
Capgemini
(digitální služby),
Compagnie de l'Odet
(doprava a logistika),
Legrand
(elektroinstalace) a
Dassault Systèmes
(software).
80
V prestižním indexu
CAC 40
, který vytváří
Pařížská burza
, a který zahrnuje akcie největších francouzských firem, je krom uvedených ještě společnost
Accor
(hotelnictví),
ArcelorMittal
(ocelářství; sídlí v
Lucemburku
),
Bureau Veritas
(certifikace),
Edenred
(zaměstnanecké benefity),
Eurofins Scientific
(biotechnologie),
Stellantis
(automobily; sídlo v Nizozemsku),
STMicroelectronics
(polovodiče, sídlo ve Švýcarsku),
Teleperformance
(outsourcing) a
Unibail-Rodamco-Westfield
(nemovitosti).
81
Doprava
editovat
editovat zdroj
Terminal 1 na letišti Charlese de Gaulla
Železniční
síť Francie, která k roku 2008 spojuje 29 473
km,
82
je nejdražší železniční sítí v západní Evropě a spravuje ji společnost
RFF
. Po Německu jde o druhou nejrozsáhlejší železniční síť v západní Evropě.
83
Vlaky
osobní dopravy provozuje společnost
SNCF
. Mezi vysokorychlostní vlakové spojení ve Francii patří
Thalys
Eurostar
TGV
, které za komerčního využití na vysokorychlostních tratích dosahují rychlosti 270–320
km/h.
Eurostar
, společně s
Eurotunnel Shuttle
, spojuje Francii se Spojeným královstvím přes
Eurotunel
. Francie má železniční spojení do všech sousedních států, kromě
Andorry
. Vnitrostátní spojení je také velmi dobře rozvinuté a nachází se zde také několik
podzemních železnic
tramvají
, které doplňují autobusovou dopravu.
Ve Francii se nachází přibližně 893 300 kilometrů funkčních vozovek.
Dálniční síť
měří přibližně 12 000 kilometrů. Nejsou zde pravidelné registrační poplatky, či
daně
, ale za použití dálnic se vybírá
mýtné
, kromě blízkosti velkých obcí. Na novém trhu s automobily převládají národní značky, jakými jsou
Renault
(27
% ze všech aut prodaných v roce 2003),
Peugeot
(20,1
%) a
Citroën
(13,5
%).
84
Přes 70
% nových prodaných aut v roce 2004 bylo na
naftový pohon
, což je znatelně více než těch
benzínových
LPG
85
Ve Francii se také nachází nejvyšší most na světě –
viadukt Millau
a několik důležitých mostů, například
Pont de Normandie
V Francii se nachází přibližně 477
letišť
a přistávacích ploch.
86
Největším a nejdůležitějším letištěm je
letiště Charlese de Gaulla
poblíž Paříže, které je také centrem francouzských národních aerolinek –
Air France
Ve Francii se nachází 10 větších
přístavů
– největší z nich v
Marseille
Demografie
editovat
editovat zdroj
Podrobnější informace naleznete v článku
Demografie Francie
Francouzský odkaz: mapa frankofonních zemí
rodný jazyk
úřední jazyk
druhý nebo neoficiální jazyk
frankofonní menšina
Už od pravěku byla Francie křižovatkou obchodu, migrace obyvatelstva a invazí. Ve starověku území Francie obývali
Keltové
Galie
Bretaň
) a Aquitánci (
Baskicko
), později se zde usazovali
Římané
Germáni
(Frankové, Vizigótové, Burgunďané a Vikingové). Tyto kmeny a národy se mezi sebou po staletí mísily a výsledkem je dnešní populace. Kromě dávných dob zde byla ještě vlna migrace v 19. století a to hlavně lidí těchto národností
Belgičané
Italové
Španělé
Portugalci
Poláci
Arméni
, a
Židé
Východní Evropy
Maghrebu
. Od 60. let 20. století se do Francie stěhují
Arabové
Berbeři
, černoši z
Afriky
a Karibiku,
Číňané
a Vietnamci. Do Francie se vracejí také francouzští kolonisté z Alžírska a dalších bývalých kolonií tzv.
Černé nohy
Zjišťovat rasu, etnickou příslušnost a náboženství při sčítání lidu je zákonem zakázáno. Je ale odhadováno, že 40
% francouzské populace má předka, který pochází z nějaké
migrační
vlny, což dělá z Francie etnicky nejrůznorodější zemi v Evropě (úroveň je srovnatelná např. s
USA
či
Kanadou
). Dále jsou známa data z testování novorozenců na
srpkovitou anémii
, které se provádí pouze u osob s původem v rizikových oblastech mimo Evropu. Podle těchto údajů bylo v roce
2012
34
% novorozenců nebílých, což představovalo zvýšení z 27
% v roce
2006
87
Od 19. století byl historický vývoj populace Francie velmi atypický oproti zbytku Západního Světa. Na rozdíl od zbylé Evropy nemá Francie zkušenosti se silným populačním růstem v 19. století a na počátku 20. století. Na druhou stranu v druhé polovině 20. století zažila mnohem větší
populační explozi
než kterýkoliv jiný evropský stát.
Imigrace
editovat
editovat zdroj
Na přelomu čtyřicátých a padesátých let 20. století přicházely do Francie především italské pracovní síly. Do konce roku
1962
se jejich počet zvýšil na 630 000. V roce
1945
byl založen Státní migrační úřad, jehož činnost spočívala v náboru a zprostředkování zahraničních pracovních sil. V šedesátých letech 20. století se prostřednictvím dvoustranných smluv se
Španělskem
Portugalskem
Jugoslávií
a zeměmi bývalých kolonií, tj.
Marokem
Tuniskem
, silněji rozvinula snaha o najímání pracovní síly z jižní a jihovýchodní Evropy a také ze
severní Afriky
. V polovině padesátých a šedesátých let 20. století dosáhl počet úředně hlášených cizinců (bez Alžířanů) 2,3 milionu. V letech prudkého rozvoje se imigrace vymkla kontrole. Migranti přicházeli stále častěji spontánně nebo na osobní výzvy. Ztráta kontroly nad imigrací na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století a zvýšený nárůst nelegálních pracovních poměrů vedly k tomu, že došlo k omezování možností jak přiblížit způsoby zprostředkování práce a pracovní či bytové možnosti minimálním sociálním požadavkům.
Nelegální práce a vysoká nezaměstnanost vedly ke stupňování napětí mezi domácími obyvateli a imigranty, především severoafrickými, ale také mezi jednotlivými etnicko-kulturními skupinami přistěhovalců. Počátkem osmdesátých let 20. století začalo docházet k otevřeným vzpourám a pouličním bitkám s policií. Ukončení náboru pracovních sil změnilo charakter imigrace, který se projevil zvýšeným příchodem dalších rodinných příslušníků především z mimoevropských oblastí (ze severní Afriky a
Turecka
). V polovině devadesátých let 20. století odvozovalo svůj původ z celkového počtu 55 milionů Francouzů asi 18 milionů alespoň částečně od rodičů nebo prarodičů pocházejících ze zahraničí.
88
Jazyk
editovat
editovat zdroj
Podle článku 2 ústavy je úředním jazykem Francie francouzština,
89
románský jazyk
odvozený z
latiny
. Dále je používána
němčina
arabština
. V zámořských území existují
kreolské jazyky na bázi francouzštiny
(např.
antilská kreolština
guaynština
či
réunionská kreolština
).
Náboženství
editovat
editovat zdroj
Katedrála Notre Dame
Remeši
, místo korunovace francouzských králů.
Mešita ve městě
Fréjus
Sunnitská
větev
islámu
je největší náboženskou menšinou ve Francii.
Tradičně dominantní římskokatolická země se znatelným protiklerikálním vlivem. Svoboda náboženství je dána ústavou; inspirace pochází ze
Všeobecné deklarace lidských práv
. Dominantní koncept vztahu mezi veřejnou sférou a věřícími zabezpečuje, že vláda a vládní instituce (jako například školy) by neměly zasahovat do věcí víry a stejně tak
církev
by se neměla žádným způsobem angažovat v politické činnosti.
Vláda samotná neudržuje statistiky o víře svých občanů. Statistiky
The World Factbook
ukazují následující čísla: Římskokatolické
křesťanství
83–88
%,
islám
5–10
%,
protestantismus
%,
židovské náboženství
%. Žijí zde též velmi početné menšiny miafyzitních Arménů z Arménské apoštolské církve (cca 300–500 tisíc), a také desetitisícové komunity rumunských, ruských, ukrajinských, běloruských a gruzínských pravoslavných (mnohdy jde o potomky uprchlíků před komunistickými diktaturami z těchto zemí ve 20. století). Avšak podle průzkumu z roku 2003 považuje 41
% lidí existenci boha za vyloučenou, 33
% se považuje spíše za
ateisty
a 51
% lidí o sobě řeklo, že jsou
křesťané
Na počátku 20. století žilo ve Francii mnoho lidí na venkově a řídili se podle křesťanských tradic. Během tohoto století nastalo ale mnoho změn: došlo k vylidnění venkova a mnoho lidí se odvrátilo od křesťanství. To vedlo k mnoha změnám ve společenských zvycích.
Mnoho mladých
muslimů
ve Francii čelí vysoké nezaměstnanosti, která na předměstích Paříže dosahuje přes 50
%,
90
a na jejich komunitu mají stále větší vliv radikální islamističtí
salafisté
91
Podle analýzy z roku 2016 zavedení islámského práva
šaría
podporuje 72
% francouzských muslimů a 35
% muslimů ve Francii považuje za ospravedlnitelné použití násilí na ochranu víry.
92
Věda a vzdělání
editovat
editovat zdroj
Podrobnější informace naleznete v článku
Vzdělání ve Francii
Louis Pasteur
, stojící u zrodu
mikrobiologie
a lékařské
imunologie
Bratři Lumièrové
Přírodní
a technické vědy mají ve Francii mimořádnou tradici. Zvláště v 18. a 19.
století Francouzi v
oblasti
exaktních věd
dominovali.
Louis Pasteur
objevil
vakcíny
proti
sněti slezinné
vzteklině
93
Marie Curie-Skłodowská
, vědkyně
polského
původu působící ve Francii, objevila
radium
a techniku dělení
radioaktivních
izotopů
94
Auguste a Louis Lumièrové
vynalezli
kinematograf
95
Denis Papin
vynalezl
Papinův hrnec
a položil základy pro průmyslové využití
páry
a tedy vynález
parního stroje
96
Antoine Lavoisier
vyvrátil
flogistonovou
teorii hoření a založil tak moderní
chemii
97
Blaise Pascal
již v roce 1642 sestrojil první mechanický
kalkulátor
98
André-Marie Ampère
vybudoval základy
elektrodynamiky
99
Gaspard-Gustave de Coriolis
objevil
Coriolisovu sílu
, a způsobil tak revoluci v
meteorologii
100
Léon Foucault
proslul sestrojením
Foucaultova kyvadla
v pařížském
Pantheonu
, kterým ukázal, že
Země
je v důsledku své rotace
neinerciální vztažnou soustavou
101
Louis Daguerre
vyvinul první praktickou metodu
fotografování
102
, další krok na cestě k moderní fotografii udělal
Nicéphore Niépce
svou
heliografií
Charles-Augustin de Coulomb
založil
elektrostatiku
Joseph Fourier
objevil
skleníkový efekt
103
Astronom
Pierre Gassendi
roku 1631 jako první pozoroval
přechod Merkuru
přes
Slunce
Pierre-Simon Laplace
je autorem
mlhovinové hypotézy
, doposavad nejvlivnější teorie o
vzniku hvězd
a jejich
planetárních soustav
Nicolas Appert
vyvinul metodu
konzervace potravin
104
Biolog
Jean-Baptiste Lamarck
zformuloval první ucelenou
evoluční teorii
lamarckismus
).
Louis Braille
vytvořil
Braillovo písmo
pro
nevidomé
105
„Otcem
akustiky
“ se stal
Marin Mersenne
Georges Cuvier
počal srovnávat soudobé živočišné druhy s
fosiliemi
a založil tak moderní
paleontologii
. Archeolog
Jean-François Champollion
založil
egyptologii
106
Charles Messier
sestavil průlomový
Messierův katalog
a objevil
krabí mlhovinu
Joseph Louis Gay-Lussac
významně posunul výzkum
plynů
Urbain Le Verrier
propočítal přesné
souřadnice
osmé planety
sluneční soustavy
Neptunu
Nicolas Léonard Sadi Carnot
byl zakladatelem
termodynamiky
Georges Louis Leclerc de Buffon
se jako jeden z prvních vědců pokusil o exaktní odhad
stáří Země
, a to pomocí měření doby zchladnutí železné koule.
Augustin-Jean Fresnel
zdokonalil vlnovou teorii
světla
Siméon Denis Poisson
naopak teorii korpuskulární.
François Arago
odhalil mnoho zákonitostí vztahu
elektrického proudu
magnetismu
Nicolas-Louis de Lacaille
pojmenoval 14 z
88
souhvězdí
Jean-Baptiste Biot
dokázal existenci
meteoritů
a studoval
polarizaci světla
Jean-Martin Charcot
založil vědecký výzkum
hypnózy
hysterie
. Průkopník experimentální medicíny
Claude Bernard
vyložil fungování
nervového systému
slinivky břišní
jater
John James Audubon
objevil mnoho nových druhů ptáků.
Joseph Marie Jacquard
vynalezl děrnými štítky programovatelný mechanický stav.
Jacques-Yves Cousteau
je legendou výzkumu (a také ochrany) oceánů.
107
Gérard Mourou
Ve 20. a 21. století získali Francouzi také řadu vědeckých Nobelových cen, za
fyziku
Gérard Mourou
Serge Haroche
Albert Fert
Claude Cohen-Tannoudji
Georges Charpak
Pierre-Gilles de Gennes
Louis Néel
Alfred Kastler
Louis de Broglie
Jean Baptiste Perrin
Antoine Henri Becquerel
Pierre Curie
, za
chemii
Jean-Pierre Sauvage
Yves Chauvin
Jean-Marie Lehn
Luis Federico Leloir
Frédéric Joliot
Irène Joliot-Curie
Paul Sabatier
Victor Grignard
Henri Moissan
, za
fyziologii
Jules A. Hoffmann
Luc Montagnier
Françoise Barré-Sinoussi
Jean Dausset
Roger Guillemin
François Jacob
Jacques Monod
André Lwoff
André Frédéric Cournand
Charles Nicolle
Charles Richet
Alexis Carrel
Alphonse Laveran
Henri Poincaré
Významná je francouzská
matematická
škola. Již v 16.-17. století razili francouzští matematici jako
François Viète
Abraham de Moivre
Pierre Louis Maupertuis
nebo
Pierre de Fermat
cestu celému oboru.
Évariste Galois
položil základy moderní
algebry
teorie grup
108
Gaspard Monge
je otcem
deskriptivní geometrie
Jean-Victor Poncelet
projektivní geometrie
Jean le Rond d'Alembert
posunul studium
diferenciálních rovnic
Charles Hermite
dokázal, že
Eulerovo číslo
je
trascendentní
. Jeho žák
Henri Poincaré
založil
algebraickou topologii
109
Augustin Louis Cauchy
byl průkopníkem
matematické analýzy
. Matematik
Adrien-Marie Legendre
významně přispěl ke studiu
polynomů
. Ústřední postavou matematiky 20. století byl
Henri Lebesgue
110
Průlomy v bádání o
Lieových grupách
učinil
Élie Cartan
. K významným matematikům 20. století nutno počítat i
Jacquese Hadamarda
. Prestižní
Fieldsovu medaili
získali matematici
Laurent Schwartz
Jean-Pierre Serre
René Thom
Alexander Grothendieck
Alain Connes
Pierre-Louis Lions
Jean-Christophe Yoccoz
Laurent Lafforgue
Wendelin Werner
Cédric Villani
Abelovu cenu
obdržel
Yves Meyer
111
René Descartes
, otec moderní filosofie
V oblasti
humanitních
sociálních věd
si Francouzi dlouhodobě udržují ještě mnohem větší vliv. Již
scholastičtí
filozofové
Jean Buridan
Pierre Abélard
Mikuláš Oresme
byli velmi uznávaní.
Michel de Montaigne
založil žánr
eseje
. Francouzi stáli u samého zrodu moderní filozofie – za její zakladatele bývají někdy považováni
Jean-Jacques Rousseau
René Descartes
. K tzv.
osvícencům
patřili
Voltaire
Denis Diderot
či
Charles Louis Montesquieu
. Na přelomu 19. a 20. století zpochybnil dědictví osvícenců
Henri Bergson
. K významným představitelům
fenomenologie
patří
Emmanuel Lévinas
Paul Ricoeur
Maurice Merleau-Ponty
. V
Nietzscheho
stopách ve Francii šel
Georges Bataille
. Od
marxismu
k islamismu se dostal
Roger Garaudy
. Na
Freuda
zcela originálně navázal
Jacques Lacan
Jungovské
inspirace měl
Gaston Bachelard
. Z křesťanských pozic se s moderní vědou originálně vyrovnával
Pierre Teilhard de Chardin
. Oba klíčoví myslitelé
existencialismu
Jean-Paul Sartre
Albert Camus
, byli Francouzi. Podobné je to u postmodernismu, kde jsou otci
Jean Baudrillard
Jean-François Lyotard
. Za nejvýznamnější
feministickou
filozofku bývá považována
Simone de Beauvoir
. Nejcitovanějšími filozofy konce 20. století byli představitelé tzv.
poststrukturalismu
a dekonstruktivismu:
Michel Foucault
Jacques Derrida
Gilles Deleuze
. Marxistické ingredience k jejich dílu přidávali
Louis Althusser
Alain Badiou
, o
feministické se zasloužila
Julia Kristeva
. Ideologem extravagantního
situacionismu
byl
Guy Debord
112
Auguste Comte
Také francouzská
sociologická
škola je silná, Francouzi byli ostatně dva ze zakladatelů sociologie:
Auguste Comte
Émile Durkheim
. Důraz na data do sociologie vnesl
Pierre Guillaume Frédéric le Play
. Mezi jejich nástupci vynikl
Pierre Bourdieu
nebo sociolog vědy
Bruno Latour
Claude Lévi-Strauss
je zřejmě nejslavnějším
kulturním antropologem
všech dob.
113
Ferdinand de Saussure
je zakladatelem
sémiotiky
Roland Barthes
jejím významným představitelem. Dějiny
politologie
se sotva obejdou bez
Alexise de Tocqueville
Gustava le Bona
či
Raymonda Arona
. Významným politickým filozofem byl již
Jean Bodin
, autor teorie
suverenity
114
Raným politologem byl i
Nicolas de Condorcet
, který jako vůbec první použil termínu
zastupitelská demokracie
. K nejvlivnějším historikům, zejména svou interpretací Francouzské revoluce, patří
Adolphe Thiers
. Zakladatelem proslulé
školy Annales
byl
Fernand Braudel
. K prvním literárním teoretikům patřil
Nicolas Boileau-Despréaux
115
François Quesnay
byl hlavní představitel první
ekonomické
školy
fyziokratů
a tvůrce prvního modelu ekonomického koloběhu, tzv. ekonomické tabulky.
Nobelovu cenu za ekonomii
získali
Jean Tirole
Maurice Allais
Gérard Debreu
Esther Duflová
. V posledních letech se velmi rychle stal jedním z nejcitovanějších ekonomů
Thomas Piketty
Systém francouzského vzdělání je vysoce centralizovaný, organizovaný a rozvětvený. Dělí se na tři části:
primární vzdělání (
enseignement primaire
sekundární vzdělání (
enseignement secondaire
terciární nebo akademické vzdělání (
enseignement supérieur
Sorbonna
Primární a sekundární vzdělání je převážně veřejné (soukromé školy také existují jako celonárodní síť jednotlivých primárních a sekundárních katolických škol), zatímco akademické vzdělání je otázkou státních i soukromých škol.
Univerzita Paris-Saclay
Pařížská univerzita
, zvaná většinou Sorbonna podle své
nejvýznamnější, původně teologické koleje
, byla nejstarší univerzitou ve Francii, založenou okolo roku
1150, patrně čtvrtou nejstarší v Evropě (datum vzniku nejstarších univerzit je většinou dosti nejisté).
116
Ve středověku byla centrem evropské vzdělanosti, působili zde
Tomáš Akvinský
Albert Veliký
Svatý Bonaventura
Erasmus Rotterdamský
Mistr Eckhart
Ignác z Loyoly
Jan Kalvín
, později třeba
Henri Bergson
Jean-Paul Sartre
Claude Lévi-Strauss
nebo
Jacques Derrida
. V roce 1968, po studentských nepokojích, byla univerzita rozbita na menší části a ve své původní podobě už neexistuje. Roku 2018 byla sloučením několika institucí založena
Sorbonne Université
, výzkumná univerzita, která svůj původ odvozuje od založení sorbonnské koleje. Podle
Šanghajského žebříčku
(k roku 2021) je ovšem v
současnosti nejkvalitnější francouzskou vysokou školou
Univerzita Paris-Saclay
, výzkumná univerzita založená roku 2019 (13.
celosvětově). Následují zmíněná Sorbonne Université (35.),
Univerzita Paris sciences et lettres
(38.),
Université de Paris
(73.),
Aix-Marseille Université
(101.-150.),
Université Grenoble-Alpes
(101.-150.) a
Université de Strasbourg
(101.-150.).
117
minulosti byla za prestižní vzdělávací instituci považována také například
École Normale Supérieure
Nejvýznamnější neuniverzitní vědeckou institucí v zemi je
Centre national de la recherche scientifique
(CNRS). Bývá označováno za největší výzkumnou evropskou instituci vůbec. Vyvinulo například vakcínu proti
hepatitidě typu B
. V
Nature Indexu
(za rok 2020), který hierarchizuje veškeré vědecké instituce podle počtu článků v časopise
Nature
, se umístilo na 4. místě na světě (za
Čínskou akademií věd
Harvardem
Společností Maxe Plancka
).
118
Velkou tradici má také
Pasteurův ústav
založený roku 1887, který kontroluje výskyt infekčních onemocnění na celém světě a radí
Světové zdravotnické organizaci
v otázkách
epidemií
a pandemií.
Kultura
editovat
editovat zdroj
Podrobnější informace naleznete v článku
Francouzská kultura
Francouzská kultura je ovlivněna rozdílností a posledními vlnami
imigrace
. Francie hrála po celá staletí velmi důležitou roli jako kulturní centrum celé Evropy v čele s Paříží. Mnoho architektonických stylů západní civilizace vzniklo ve Francii; většina
výtvarných
stylů novověku se zrodila v pařížské umělecké komunitě. Systematickou propagací francouzské kultury a francouzského jazyka v zahraničí se zabývá
Institut français
Výtvarné umění
editovat
editovat zdroj
Související informace naleznete také v článku
Francouzské výtvarné umění
Francouzské umění existovalo společně s německým, až do rozdělení
Franské říše
, pod názvem „
karolinské umění
“. Vlastní vývoj zaznamenalo v
11. století
s šířením
románského slohu
. Přibližně od roku 1100 se datuje rozkvět
architektury
a sochařství spojeného převážně s regionem
Provence
, kde bylo stavitelství silně ovlivněno
římskou
kulturou. O padesát let později se střediskem umění stává sever země, tedy oblast
Normandie
, převážně
Burgundsko
. Zde se objevují počátky
gotiky
. První ryze gotickou stavbou je
Bazilika Saint-Denis
u Paříže. Od
13. století
je již umělecká tvorba spojena s Paříží a oblastí
Île-de-France
, odkud se gotika rozšířila do celé Evropy. Nejvýznamnějšími francouzskými památkami tohoto slohu jsou
katedrály
(hlavně v městech
Paříž
Remeš
Chartres
Amiens
aj.),
vitráže
a sochařská díla.
Jean-Honoré Fragonard
Le collin maillard
Eugène Delacroix
La Barque de Dante
S nástupem
renesance
ztrácí Francie výsadní postavení nejen v oblasti umění. Typické je přejímání vzorů z Itálie. Gotika se dále drží pouze v
Burgundsku
jako
pozdní gotika
. Nejvýznamnějším uměleckým skvostem této doby je zřejmě
zámek ve Fontainebleau
, kde se projevil vliv pozdní renesance a
manýrismu
. Známé jsou i
zámky na řece Loiře
Blois
Chambord
),
zámek Montsoreau
zámek Chenonceau
nebo
Lucemburský palác
v Paříži. Během rozvoje
baroka
17. století
se díky podpoře francouzských králů dostává do Francie řada umělců, kteří tvoří opět model umění pro celou Evropu. Tento standard si Francie udržela až do pozdního
18. století
, kdy vládlo
rokoko
. Centrálními osobnostmi malířského rokoka ve Francii byli
Antoine Watteau
François Boucher
Jean-Honoré Fragonard
Klasicismus
reprezentují malíři
François Gérard
Nicolas Poussin
nebo architekt
François Mansart
. Klasicistními portréty, mj. známým Napoleonovým, proslul
Jean Auguste Dominique Ingres
. Neoklasicismus zosobnili
Jacques-Louis David
a také
Camille Corot
. V éře romantismu se prosadil
Eugène Delacroix
Théodore Géricault
, klíčovými realisty byli
Gustave Courbet
William-Adolphe Bouguereau
Jean-François Millet
barbizonská škola
. Později i
Honoré Daumier
, jehož dílo rovněž dalo impulz ke vzniku moderního umění.
Paul Gauguin
Žlutý Kristus
Auguste Renoir
Bal du moulin de la Galette
V moderním umění je velmi důležitá francouzská
secese
art nouveau
) a to hlavně v architektuře (vchody
metra v Paříži
Hector Guimard
). Vzniká mnoho malířských směrů v čele s
impresionismem
Édouard Manet
Auguste Renoir
Claude Monet
Camille Pissarro
Edgar Degas
Henri de Toulouse-Lautrec
Berthe Morisotová
), proti kterému se v roce 1880 postavil
Paul Cézanne
se svým osobitým stylem. Tzv. neoimpresionismus představují
Georges Seurat
Paul Signac
. Malíř
Paul Gauguin
dále rozvíjel malbu s důrazem na plošnost a jasné ohraničení jednotlivých barevných polí. Tento styl byl dále rozvíjen
skupinou Nabis
fauvisty
Henri Matisse
André Derain
Maurice de Vlaminck
). V sochařství vyniká
Auguste Rodin
(hra světla) a
Aristide Maillol
(ženský akt).
Rok
1907
se nese v duchu založení
kubismu
Georges Braquem
Fernand Légerem
(kubismus převádí předměty na geometrické prvky). Dalšími směry této doby jsou
dadaismus
surrealismus
(inspirace psychoanalýzou
Sigmunda Freuda
, hlavní otázky
nevědomí
).
Konceptualismus
reprezentuje zejména
Marcel Duchamp
. Jakýmsi protipólem avantgardních experimentátorů je klasik
naivního malířství
Henri Rousseau
. Ke konci druhé světové války se do popředí dostává
abstraktní umění
díky
Pařížské škole
École de Paris
) a
akčnímu umění
Jean Dubuffet
zavedl do malby používání netradičních materiálů jako sádra, dehet nebo štěrk. Vzniká
op-art
s hlavním představitelem
Victorem Vasarelym
. K novějším směrům patřil
nouveau réalisme
(nový realismus) a
pop art
Yves Klein
Arman
César Baldaccini
). V 80. a 90. letech se Francie ztotožňuje s charakterem soudobého umění např. proudy jako
land art
body art
minimalismus
konceptualismus
Christian Boltanski
),
neoexpresionismus
ad. Proslulými moderními architekty byli
Gustave Eiffel
Eugène Viollet-le-Duc
Jean Nouvel
, nebo
Christian de Portzamparc
, autor sídla
Cité de la musique
, nebo budovy Lucemburské filharmonie.
Především jako ilustrátor získal uznání
Gustave Doré
. Králem karikatury 19. století byl
Honoré Daumier
Henri Cartier-Bresson
patří ke klasikům žurnalistické fotografie.
Literatura
editovat
editovat zdroj
Související informace naleznete také v článku
Francouzská literatura
Molière
François Villon
Francouzská literatura vznikla jako pokračování latinsky psané literatury. Nejstarší písemnou památkou jsou tzv.
Štrasburské přísahy
z roku
842
. V průběhu dějin zaznamenala francouzská literatura bouřlivý rozvoj a určovala po mnoho století světový trend. Mnoho literárních směrů 20. století má svůj původ ve Francii (např.
dadaismus
kubismus
surrealismus
). Díky uvolněnějšímu prostředí zde mohlo vzniknout spousta děl, která byla jinde zavrhována (např. v USA díla
Henryho Millera
). Svůj vliv nezapře ani v dnešní době.
Molière
je klasikem světového dramatu, v poezii hraje stejnou roli
François Villon
, v dětské literatuře
Antoine de Saint-Exupéry
, ve sci-fi
Jules Verne
, v erotické literatuře
Markýz de Sade
či
Octave Mirbeau
, nejslavnějším bajkařem je
Jean de la Fontaine
François Rabelais
byl zakladatelem žánru románu,
Michel de Montaigne
žánru eseje.
Krom Molièra patří do učebnic světového dramatu i
Jean Racine
Pierre Corneille
Edmond Rostand
či
Pierre Beaumarchais
. Z moderních dramatiků zejména
Jean Anouilh
či
Jean Genet
Alfred Jarry
představil svébytnou podobu
dramatu absurdního
Jules Verne
Honoré de Balzac
I v próze se celosvětově proslavila hned celá série jmen:
Guy de Maupassant
Alexandre Dumas starší
Victor Hugo
Honoré de Balzac
Stendhal
Gustav Flaubert
Émile Zola
Anatole France
Charles Perrault
ovlivnil celoevropskou kulturu sesbíráním nejslavnějších lidových pohádek,
Chrétien de Troyes
rozpracováním
artušovské
legendy. Francouzi milují poetická díla
Marcela Pagnola
. Ke klasikům bývají řazeni též
François-René de Chateaubriand
George Sandová
Alfred de Musset
Théophile Gautier
Alphonse Daudet
Prosper Mérimée
či kontroverzní
Louis-Ferdinand Céline
. Za základní stavební kámen světové moderní prózy je považováno dílo
Marcela Prousta
Alain Robbe-Grillet
Michel Butor
Marguerite Durasová
či
Claude Simon
založili tzv.
nový román
Romain Rolland
André Malraux
Françoise Saganová
či
Robert Merle
vsadili naopak na klasické vyprávění.
Henri Barbusse
proslul především demaskováním hrůz první světové války. K nejuznávanějším současným romanopiscům patří
Michel Houellebecq
Arthur Rimbaud
Prototypem básníka byl dlouho
Pierre de Ronsard
. Ikonickými postavami poezie se stali také tzv.
Prokletí básníci
Charles Baudelaire
Paul Verlaine
Arthur Rimbaud
. Francouzská poezie však neztratila sílu ani ve 20. století – většina se vydala cestou avantgardních experimentů, někteří u nich zůstali jako
André Breton
či
Guillaume Apollinaire
, někteří se vrátili ke klasické skladbě jako
Paul Eluard
či
Louis Aragon
, jiní byli klasickému verši věrni vždy jako
Jacques Prévert
. Zcela zvláštní, „hermetickou“ či „neoklasicistní“ linii reprezentují
Stéphane Mallarmé
Paul Valéry
. Všestrannými talenty, kteří krom literatury zasáhli i do mnoha jiných oborů, byli
Jean Cocteau
Boris Vian
Krom některých uvedených získali
Nobelovu cenu za literaturu
též
Patrick Modiano
Jean-Marie Gustave Le Clézio
Saint-John Perse
François Mauriac
André Gide
Roger Martin du Gard
Frédéric Mistral
Jean-Paul Sartre
Albert Camus
Sully Prudhomme
. K nejprestižnějším francouzským literárním cenám patří
Goncourtova cena
119
Hudba
editovat
editovat zdroj
Související informace naleznete také v článcích
Francouzská hudba
Francouzská opera
Hector Berlioz
Francie byla dlouhou dobu považována za centrum evropského umění a hudby. Země se chlubí širokým spektrem tradiční lidové hudby, ale i hudbou přinesenou imigranty z Afriky, Latinské Ameriky a Asie. Co se týče klasické hudby, pochází z Francie několik legendárních skladatelů, stejně tak jako v dnešní době řada umělců hrajících
rock
hip hop
techno
funk
pop
. Francie se také považuje za zemi
klarinetu
Nejslavnějšími francouzskými skladateli vážné hudby jsou
Jean-Baptiste Lully
Claude Debussy
Georges Bizet
Jacques Offenbach
Hector Berlioz
Maurice Ravel
. Důležitými jmény jsou též
Camille Saint-Saëns
Jean-Philippe Rameau
Erik Satie
Charles Gounod
Jules Massenet
Francis Poulenc
Olivier Messiaen
Adolphe Adam
Édith Piaf
V oblasti filmové hudby patří k nejoceňovanějším autorům
Maurice Jarre
. V moderní populární hudbě se Francouzi dlouho snažili konkurovat svým osobitým žánrem –
šansonem
. Uznání světa v něm získali zejména
Édith Piaf
Charles Aznavour
Gilbert Bécaud
Yves Montand
Mireille Mathieu
Dalida
či
Juliette Gréco
Do historie
rokenrolu
se zapsal
Johnny Hallyday
Serge Gainsbourg
se stal symbolem eroticky nabitého popu. V klasickém globálním popu se Francouzi prosazují méně, v posledních letech se to podařilo
Vanesse Paradis
Alizée
či
Nolwenn Leroy
. Zdaleka nejvíce se to však podařilo klávesistovi a skladateli
Jean-Michel Jarrovi
. V oblasti
elektronické hudby
se prosadil též DJ
David Guetta
Maurice Béjart
či
Marius Petipa
byli proslulými
baletními
choreografy
Film
editovat
editovat zdroj
Velkou tradici má francouzské filmové umění,
Georges Méliès
stál u jeho samého zrodu. Režiséři
60.
let 20.
století
Jean-Luc Godard
François Truffaut
patří ke klasikům světového filmu. K tzv.
Nové vlně
Nouvelle Vague
) krom nich patřili též režiséři
Claude Chabrol
Alain Resnais
Eric Rohmer
. Navazovali přitom na originální tvůrce předchozích dekád, jakými byli
Jean Renoir
či
Jacques Tati
Oscara
mají krom výše uvedených
Maurice Cloche
René Clément
Marcel Camus
Serge Bourguignon
Claude Lelouch
Bertrand Blier
Régis Wargnier
Richard Dembo
Michel Hazanavicius
či
Jean-Jacques Annaud
. Annaud je mj. tvůrce slavných snímků
Jméno růže
Sedm let v
Tibetu
Luc Besson
pracuje v
Hollywoodu
. Tomuto filmovému centru dokázali Francouzi, jako jedni z mála na světě, v 60.-
80.
letech 20.
století
konkurovat, zejména v žánru
komedie
Louis de Funès
Jean-Paul Belmondo
Francouzský film měl a má herecké hvězdy světového formátu:
Louis de Funès
Jean Gabin
Jean-Paul Belmondo
Alain Delon
Brigitte Bardotová
Gérard Philipe
Yves Montand
Lino Ventura
Michel Piccoli
Catherine Deneuve
Jean-Louis Trintignant
Jean Rochefort
Gérard Depardieu
Pierre Richard
Jean Marais
Philippe Noiret
či
Jeanne Moreau
. Ve
30.
40.
letech 20.
století
se v Hollywoodu proslavila
Claudette Colbertová
. V
50.
letech se dokázali prosadit také
Simone Signoretová
či
Fernandel
. Ještě mnohem dříve vytvořila
Sarah Bernhardtová
prototyp herecké a filmové hvězdy. V
posledních letech už se světový věhlas francouzským hercům získává hůře. V
některých případech je k tomu zapotřebí angažmá v
Hollywoodu – důkazem jsou biografie hereček a
herců jako jsou
Sophie Marceau
Isabelle Adjani
Juliette Binoche
Audrey Tautou
Marion Cotillard
Jean Dujardin
či
Jean Reno
Navzdory jistému ústupu ze slávy točí Francie stále nejvíce filmů v Evropě a je zemí, kde americká filmová produkce získává nejmenší procento příjmů z promítání (okolo 50
procent, proti tomu například v Německu je to 77
procent).
120
Francie je také stále ještě druhým největším vývozcem filmů na světě, po Spojených státech.
121
Filmový festival v Cannes
, založený roku 1946, patří k největším filmovým událostem světa. Jeho hlavní cena
Zlatá palma
Palme d'or
), udělovaná od roku 1955, patří k nejprestižnějším oceněním ve světovém filmu. Nejdůležitější francouzskou národní filmovou cenou je
César
, uděluje se od roku 1976.
Kuchyně
editovat
editovat zdroj
Související informace naleznete také v článku
Francouzská kuchyně
Paul Bocuse
Francouzská kuchyně
je charakteristická svou velikou rozmanitostí. Je označována za jeden z nejvíce kultivovaných a elegantních stylů vaření na světě. Mnoho nejlepších světových
šéfkuchařů
jako
Taillevent
François Pierre La Varenne
Marie-Antoine Carême
(zakladatel
haute cuisine
),
Auguste Escoffier
nebo
Paul Bocuse
byli mistry této kuchyně. Francouzské způsoby vaření ovlivnily bezmála celou Západní Evropu a mnoho kulinářských škol užívá francouzskou kuchyni jako základ všech ostatních forem evropského vaření. V
listopadu roku 2010 byla francouzská
gastronomie
přidána na
seznam nemateriálního světového kulturního dědictví UNESCO
. I
pojem
restaurace
má francouzský původ (avšak ve formě
restaurant
).
Francouzský
croissant
Ve Francii vznikly mnohé kuchařské postupy (
marinády
suflé
tapenáda
bešamelová omáčka
hranolky
). Ke známým francouzským specialitám patří
foie gras
(ztučnělá
játra
vodních ptáků). Oblíbenými surovinami jsou
lanýže
žampiony
hlíva ústřičná
mušle
ústřice
. Slavným pokrmem je
kohout na víně
coq au vin
). Pro ostatní Evropany jsou dosti exotickými specialitami žabí stehýnka (
grenouille
) a
šneci
escargot
). Do celého světa se rozšířil lehký sladký rohlík
croissant
, který Francouzi často snídají s kávou, stejně jako
bageta
nebo
palačinky
crêpe
). K regionálním specialitám patří alsaský
šukrut
, lotrinský slaný koláč
quiche
, nebo
hovězí po burgundsku
boeuf bourguignon
). V Provence má původ rybí polévka
bouillabaissa
, v celé Francii je milována
cibulačka
. Okolo Nice vznikl zeleninový pokrm
ratatouille
, v Gaskoňsku konfitovaná kachna (
confit de canard
). Nejoblíbenějším francouzským sendvičem je
croque monsieur
. Známými francouzskými dezerty jsou
crème brûlée
, obrácený koláč (
tarte tatin
) nebo
makronky
Šampaňské
Roquefort
Specifickou roli ve francouzské gastronomii hrají sýry.
122
Ve francouzských
Alpách
se vyrábí sýr
beaufort
, v kraji
Aveyron
plísňový sýr
roquefort
, v
Normandii
byl vynalezen
camembert
, v
oblasti
Seine-et-Marne
sýr
brie
. Z
Burgundska
pochází
dijonská hořčice
Významnou úlohu v celé francouzské kultuře hraje vinařství. Celosvětově proslulé je
šampaňské víno
– šumivé, sekundárně kvašené víno z oblasti
Champagne-Ardenne
. Některé odrůdy byly vyšlechtěny přímo ve Francii, například
sauvignon
. Velmi ceněna jsou rovněž červená vína z oblasti
Bordeaux
burgundské víno
chardonnay
pinot noir
), nebo
beaujolais
(viz též
Vinařské oblasti ve Francii
).
Ale známé jsou i jiné francouzské alkoholické nápoje, z Normandie pochází pálenka z
jablek
calvados
, z
Alp likér
Chartreuse
a z
Gaskoňska
možná nejstarší brandy světa zvané
armaňak
. Ze západní Francie (z
okolí města
Cognac
), pochází zvláštní typ brandy, světově známý
koňak
, k
nejznámějším jeho značkám patří
Hennessy
Velkou tradici mají také francouzské kavárny. Francie dala světu též
Michelinova průvodce
, nejprestižnějšího knižního průvodce po světových restauracích, který systémem hvězdiček oceňuje ty nejkvalitnější.
123
André Michelin
vydal první tuto publikaci již roku 1900, hodnocení hvězdičkami vzniklo roku 1926. Dlouho byly hodnoceny jen restaurace evropské, po roce 2005 průvodce zahrnul i velká města mimo Evropu.
Móda
editovat
editovat zdroj
Christian Dior
Významným kulturním jevem ve Francii je
móda
, a to od 17. století, kdy se král
Ludvík XIV.
rozhodl být ochranitelem a určovatelem krásy a stylu. V 19. století vznikla v Paříži tzv.
haute couture
. A i dnes je Paříž, spolu s
Londýnem
Milánem
New Yorkem
, jednou z největších světových módních metropolí. Vzniklo zde několik proslulých módních (a kosmetických) domů, založených osobnostmi jako
Coco Chanel
Christian Dior
nebo
Hubert de Givenchy
124
125
126
Revoluci v módním průmyslu způsobil
Yves Saint Laurent
, když se rozešel se zavedenými normami haute couture a vsadil na
prêt-à-porter
(konfekční módu všedního dne).
127
V mnohém ho následovala další generace návrhářů jako
Jean-Paul Gaultier
Christian Lacroix
nebo
Sonia Rykielová
. Francie je též světovým lídrem ve výrobě parfémů a jiné kosmetiky (
L'Oréal
Yves Rocher
). Korporace
LVMH
sdružuje mnoho známých značek, kosmetických i módních, například značku
Louis Vuitton
, proslulou výrobou luxusních kabelek.
128
Sport
editovat
editovat zdroj
Tour de France
Nejpopulárnějším sportem ve Francii je fotbal. Dalšími populárními sporty jsou
cyklistika
(ve Francii se každoročně pořádá světoznámá
Tour de France
),
ragby
lehká atletika
automobilový sport
Grand Prix Francie
Magny-Cours
24 hodin Le Mans
) a tenis (
French Open
v Paříži). Nejhranějším sportem ve Francii je
pétanque
. Různé formy pétanque jsou hrány přibližně 17 miliony Francouzů.
Federation Française de Pétanque et Jeu Provençal
eviduje 480 000 licencovaných hráčů. Další známou hrou, která pochází z Francie, je
stolní fotbal
. Mezi Francouzi je velmi populární, což dokazují četnými vítězstvími na světových šampionátech.
Martin Fourcade
Francouzi několikrát pořádali
olympijské hry
letní
v letech
1900
1924
v Paříži a
zimní
v roce
1924
Chamonix
1968
Grenoble
1992
Albertville
. Roku
2024
se budou letní olympijské hry znovu konat v Paříži.
129
Pierre de Coubertin
byl klíčovou postavou při obnovování tradice olympijských her na konci 19. století.
130
Francie se zúčastňuje olympijských her již od těch prvních v Athénách roku
1896
, kde získala pět zlatých. K roku 2018 činil počet zlatých medailí na letních i zimních olympiádách 248, což Francii řadilo na páté místo v historické tabulce národů.
131
V cyklistice Francouzi historickou tabulku dokonce vedou (mj. díky jménům jako
Paul Masson
Robert Charpentier
Daniel Morelon
Florian Rousseau
či
Félicia Ballangerová
). Nejúspěšnějším francouzským olympionikem je biatlonista
Martin Fourcade
, který vybojoval pět zlatých a dvě stříbrné.
132
Čtyři zlaté mají šermíři
Christian d'Oriola
Lucien Gaudin
. Tři nejcennější kovy si z olympiády odvezli běžkyně na krátkých tratích
Marie-José Pérecová
, legendární sjezdař
Jean-Claude Killy
, nebo vodní slalomář
Tony Estanguet
. Vynikající bilanci tří individuálních medailí mají i sjezdařka
Marielle Goitschelová
a meziválečný vzpěrač
Louis Hostin
Michel Platini
Francouzská fotbalová reprezentace
dvakrát vyhrála
mistrovství světa
1998
2018
), dvakrát získala stříbro (
2006
2022
) a dvakrát bronz (
1958
1986
). Dvakrát též triumfovala na
mistrovství Evropy
1984
2000
). Jediné dva francouzské kluby,
Olympique Marseille
Paris St. Germain
, dokázaly vyhrát nejprestižnější evropskou klubovou soutěž,
Ligu mistrů
. PSG zvítězil v
Poháru vítězů pohárů
. Na těchto úspěších se podílela řada osobností. Generaci 50. let dominovali
Raymond Kopa
Zlatý míč 1958
) a
Just Fontaine
(nejlepší střelec
MS 1958
). Té z 80. let zejména
Michel Platini
Zlatý míč 1983
1984
1985
),
Alain Giresse
či
Jean Tigana
. Největšími hvězdami 90. let byli
Zinedine Zidane
Zlatý míč 1998
),
Jean-Pierre Papin
Zlatý míč 1991
),
Eric Cantona
či
Thierry Henry
. Pilíři mužstva, jež triumfovalo na mistrovství světa v Rusku roku 2018, byli
N´Golo Kanté
Antoine Griezmann
Kylian Mbappé
Nikola Karabatić
Od 90. let 20. století Francouzi zažívají sérii úspěchů v házené.
Mužský tým
dvakrát vyhrál olympijský turnaj (
2008
2012
) a šestkrát
mistrovství světa
1995
2001
2009
2011
2015
2017
),
ženský
dvakrát vyhrál
světový šampionát
2003
2017
).
Nikola Karabatić
byl třikrát zvolen
nejlepším házenkářem
světa (2007, 2014, 2016).
133
Stejného ocenění se mezi ženami dostalo
Allison Pineauové
134
Thierry Omeyer
byl zvolen nejlepší házenkářským brankářem všech dob.
135
Francouzská mužská basketbalová reprezentace
zažívá po roce 2000 nejlepší éru své historie, v roce
2013
vyhrála
mistrovství Evropy
136
, na olympijských hrách brala stříbro (
2000
), na světovém šampionátu bronz (
2014
).
137
Největší osobností této éry je
Tony Parker
, který byl již dvakrát (2007, 2013) vyhlášen nejlepším basketbalistou Evropy (v anketě
Euroscar
).
138
Antoine Rigaudeau
je členem síně slávy
Mezinárodní basketbalové federace
139
Podobný vzestup zažil v novém tisíciletí ženský basketbal, Francouzky poprvé vyhrály mistrovství Evropy (
2001
2009
140
a získaly stříbro na OH (
2012
).
141
Symboly tohoto vzestupu jsou hráčky jako
Sandrine Grudaová
nebo
Céline Dumercová
, jež byly obě vyhlášeny nejlepšími basketbalistkami Evropy. Členkou síně slávy FIBA je
Jacky Chazalonová
139
Také
volejbalisté
se ve 21. století vyšvihli mezi světovou špičku a vyhráli
olympiádu
2020
) i
evropský šampionát
2015
).
142
143
Alain Prost
Světovou tenisovou jedničkou i vítězkou Wimbledonu byla
Amélie Mauresmová
144
Wimbledon vyhrála i
Marion Bartoliová
145
Mary Pierceová
vyhrála
Australian Open
a domácí grandslam na
Roland Garros
, v tom druhém ji dokázal napodobit
Yannick Noah
Suzanne Lenglenová
byla hvězdou tenisového pravěku, získala dvě olympijská zlata (
1920
) a 21 grandslamových titulů.
146
Alain Prost
je čtyřnásobným mistrem světa
Formule 1
Sébastien Loeb
drží rekord v počtu titulů
mistra světa v závodech rallye
, pronásledován svým krajanem
Sébastienem Ogierem
Johann Zarco
je dvojnásobným
mistrem světa v závodech silničních motocyklů
. K legendárním profesionálním cyklistům patřili
Jacques Anquetil
Bernard Hinault
nebo
Louison Bobet
Turismus
editovat
editovat zdroj
Eiffelova věž
Zámek Versailles
Muzeum
Louvre
Zámek Chenonceau
Mont-Saint-Michel
Francie patří k turisticky nejzajímavějším cílům. V roce 2012 ji kupříkladu navštívilo 83
milionů turistů, což bylo nejvíce na světě (s odstupem následovaly mnohem větší země Spojené státy a Čína). Zdaleka nejpopulárnější turistickou atrakcí je
Eiffelova věž
v Paříži, která se stala symbolem celé Francie. Každoročně si ji přijede prohlédnout přes 6
milionů návštěvníků jak z
tuzemska tak ze zahraničí. Byla postavena v letech 1887 až 1889 a až do roku 1930 byla s výškou 300,6 metru nejvyšší stavbou světa. Dnes měří včetně antény na vrcholu 324 metrů. Je pojmenována po svém konstruktérovi
Gustavu Eiffelovi
147
Druhou nejnavštěvovanější památkou ve Francii je
zámek Versailles
, v letech 1682–1789 sídlo francouzských králů. Z dalších architektonických památek přitahují nejvíce pozornosti
Pont du Gard
, antický
akvadukt
v jižní Francii ležící asi 25
km severovýchodně od města
Nîmes
148
, pařížský
Vítězný oblouk
, který dal postavit
Napoleon Bonaparte
na paměť svého vítězství v
bitvě u Slavkova
149
, klášter na
Mont-Saint-Michel
v Normandii
150
, gotická kaple
Sainte-Chapelle
v Paříži (součást komplexu
Justičního paláce
) nebo pevnost
Carcassonne
151
V hlavním městě jsou to dále chrámy
Notre Dame
Sacré-Cœur
152
, či známé bulváry jako
Boulevard Saint-Michel
nebo
Avenue des Champs-Élysées
(kde se nachází i
Elysejský palác
, rezidence francouzských prezidentů). Mimo metropoli pak
katedrála v Chartres
klášter Vézelay
katedrála v Amiens
klášter Fontenay
klášter Saint-Savin-sur-Gartempe
katedrála v Remeši
nebo
katedrála v Bourges
. Velký zájem budí i muzea a galerie.
Louvre
je nejnavštěvovanějším muzeem na světě a třetím největším na světě.
153
Mnoho milovníků kultury míří však i do galerie moderního umění
Centre Georges Pompidou
, do
Muzea Orsay
, kde lze nalézt unikátní sbírku francouzských impresionistů, a do
Musée du quai Branly
, které se specializuje na neevropské umění. Dalšími významnými institucemi jsou technické muzeum
Cité des sciences et de l'industrie
a přírodopisné muzeum
Muséum national d'histoire naturelle
. V
Invalidovně
se nachází, mimo jiné, i
vojenské muzeum
. Francie disponuje také řadou historických hradů a zámků:
Château du Haut-Kœnigsbourg
zámek ve Fontainebleau
zámek Amboise
zámek Ussé
zámek Villandry
zámek Chenonceau
zámek Montsoreau
zámek Chantilly
, zámek
Vaux-le-Vicomte
. Mnoho turistů míří také do zábavního parku
Disneyland Paris
. Za letními radovánkami pak míří turisté z celého světa na
Francouzskou Riviéru
Côte d'Azur
).
154
Ve Francii lze rovněž nalézt řadu významných míst pro věřící a křesťanské poutníky, vede tudy značná část
Svatojakubské cesty
. Mnoho poutníků míří i do městečka
Lurdy
, spojeného s nejznámějším mariánským zjevením, klíčovým místem zde je
Svatyně Panny Marie Lurdské
, která byla zapsána, jako mnoho dalších výše jmenovaných památek, na seznam
světového dědictví
UNESCO. Zápisu se dočkaly krom toho i antické památky v
Arles
Orange
královské solné doly v Arc-et-Senans
, historická centra
Avignonu
Le Havru
Bordeaux
Lyonu
a proslulé jeskynní malby v
Lascaux
a v
Chauvetově jeskyni
. Z přírodních památek je to například skalní masiv
Monte Perdido
155
Odkazy
editovat
editovat zdroj
Poznámky
editovat
editovat zdroj
Francouzská území v Oceánii (Nová Kaledonie, Francouzská Polynésie a Wallis a Futuna) používají
CFP frank
, který je
pevně navázán
na euro
Tyto zámořské regiony a
společenství
jsou součástí francouzského telefonního číselného systému, ale mají své vlastní předvolby:
Guadeloupe
+590;
Martinik
+596;
Francouzská Guyana
+594;
Réunion
Mayotte
. +262;
Saint Pierre a Miquelon
+508. Tyto zámořská území nejsou součástí francouzského telefonního číselného systému a jejich volací čísla jsou následující:
Nová Kaledonie
+687;
Francouzská Polynésie
+689;
Wallis a Futuna
+681.
území tvořící tzv.
Zámořskou Francii
používají kromě .fr vlastní domény:
.re
.yt
.gp
.gf
.mq
.bl
.mf
.pf
.nc
.pm
.wf
.tf
Francouzská Guyana
leží v Jižní Americe,
Guadeloupe
Martinik
v Karibském moři a
Réunion
Mayotte
v Indickém oceánu u pobřeží Afriky. Všech pět
je považováno za nedílnou součást Francouzské republiky
. K Francii patří také
Saint Pierre a Miquelon
v Severní Americe;
Svatý Bartoloměj
Svatý Martin
v Karibiku;
Francouzská Polynésie
Nová Kaledonie
Wallis a Futuna
ostrov Clipperton
v Tichém oceánu; a
Francouzská jižní a antarktická území
Reference
editovat
editovat zdroj
V tomto článku byl použit
překlad
textu z článku
France
na anglické Wikipedii.
Field Listing
:: Area
[online]. CIA [cit. 2015-11-01].
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
dne
31 January 2014.
Je zde použita šablona
Cite web
}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Estimation de la population au 1ᵉʳ Janvier 2025 - Séries par région, département, sexe et âge
[online].
INSEE
, 14 January 2025 [cit. 2025-01-26].
Dostupné online
. (francouzsky)
Je zde použita šablona
Cite web
}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Memory, Empire, and Postcolonialism: Legacies of French Colonialism
. Redakce Hargreaves, Alan G.. [s.l.]: Lexington Books, 2005.
Dostupné online
ISBN
978-0-7391-0821-5
. S.
1.
Je zde použita šablona
Cite book
}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“.
R.R. PALMER; JOEL COLTON.
A History of the Modern World
. 5th. vyd. [s.l.]: [s.n.], 1978.
Dostupné online
. S.
161
Je zde použita šablona
Cite book
}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“.
France posts new tourist record despite Yellow Vest unrest
[online]. 17 May 2019.
Dostupné online
Je zde použita šablona
Cite web
}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Jack S. Levy,
War in the Modern Great Power System, 1495–1975
, (2014) p. 29
Europa Official Site
– France
[online]. EU [cit. 2014-10-28].
Dostupné online
Je zde použita šablona
Cite web
}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Francouzské ministerstvo zahraničí.
www.diplomatie.gouv.fr
[online]. [cit. 2008-03-21].
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
dne
2015-06-04.
MAUROIS, André: Dějiny Francie, Praha, NLN, 1994.
ISBN
80-7106-098-4
. (str. 10)
Tuto skutečnost uvádí téměř každá literatura zabývající se přístupem k imigrantům, např. tedy viz
rozhovor s Catherine de Wenden
, uznávanou politoložkou a odbornicí na imigrační politiku
Joseph Anglade,
Grammaire de l'ancien provençal ou ancienne langue d'oc
, 1921:
La Langue d'Oc est parlée actuellement par douze ou quatorze millions de Français
("Okcitánsky v současné době mluví 12 až 14 milionů francouzských občanů").
ARDAGH, John:
Svět Francie
, Praha, Knižní klub a Balios, 1998.
ISBN
80-7176-718-2
. (str. 17)
UNIVERSUM.:
Národy světa
, Praha, Knižní klub, 2004.
ISBN
80-242-1222-6
. (str. 15)
Nad řadou motivů paleolitických kreseb v jeskyni Lascaux si vědci stále lámou hlavy.
Hospodářské noviny
[online]. 2010-09-17 [cit. 2019-06-28].
Dostupné online
KONEČNÝ, Vratislav. Carnac: detektivka tisícovek menhirů.
Novinky.cz
[online]. Borgis [cit. 2021-05-31].
Dostupné online
HACKETT, Olwen.
Roman Gaul
. [s.l.]: Bell 290
s.
Dostupné online
. (anglicky) Google-Books-ID: fARoAAAAMAAJ.
BURY, J. B. The End of Roman Rule in North Gaul.
Cambridge Historical Journal
. 1924, roč. 1, čís. 2, s. 197–201.
Dostupné online
[cit. 2021-05-31].
ISSN
1474-6913
HUPEL, Erwan. What is Celtic in Breton culture? The case of the flooded city of Ys.
Proceedings of the Harvard Celtic Colloquium
. 2017, roč. 37, s. 124–134.
Dostupné online
[cit. 2021-05-31].
ISSN
1545-0155
Ropucha proměněná v lilii: Proč se král Chlodvík obrátil ke křesťanství?.
100+1 zahraniční zajímavost
[online]. 2018-12-26 [cit. 2019-06-28].
Dostupné online
. (anglicky)
Muž jménem Kladivo zachránil Evropu před muslimy.
tn.nova.cz
[online]. 2009-10-22 [cit. 2019-06-28].
Dostupné online
Renesance karolínská – Arts Lexikon.
www.artslexikon.cz
[online]. [cit. 2019-06-28].
Dostupné online
nedostupný zdroj
Západofranská říše.
leporelo.info
[online]. [cit. 2019-06-28].
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
dne
2020-06-09.
Templáři: vzestup a pád v pátek třináctého.
TÝDEN.cz
[online]. 2007-10-12 [cit. 2019-06-28].
Dostupné online
Albigenští chtěli křísit padlé anděly, papež herezi léčil ohněm a mečem.
iDNES.cz
[online]. 2016-11-27 [cit. 2019-06-28].
Dostupné online
Jana z Arku: Ako obyčajné dievča zachránilo Francúzsko..
Historická Revue
[online]. [cit. 2019-06-28].
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
dne
2020-06-09.
LADURIE, Emmanuel Le Roy.
The French Peasantry, 1450-1660
. [s.l.]: University of California Press 452
s.
Dostupné online
ISBN
978-0-520-05523-0
. (anglicky) Google-Books-ID: VT9rIMQFt2MC.
VIGARIÉ, A. C. France and the Great Maritime Discoveries - Opportunities for a New Ocean Geopolicy.
GeoJournal
. 1992, roč. 26, čís. 4, s. 477–481.
Dostupné online
[cit. 2021-05-31].
ISSN
0343-2521
Krvavý střet katolíků a hugenotů: V Paříži se odehrála Bartolomějská noc.
100+1 zahraniční zajímavost
[online]. 2016-08-23 [cit. 2019-06-28].
Dostupné online
. (anglicky)
Padouch, nebo hrdina? Šedá eminence kardinál Richelieu.
Dvojka
[online]. 2014-10-20 [cit. 2021-06-01].
Dostupné online
BONNEY, Richard. Cardinal Mazarin and the Great Nobility during the Fronde.
The English Historical Review
. 1981, roč. 96, čís. 381, s. 818–833.
Dostupné online
[cit. 2021-06-01].
ISSN
0013-8266
ANDERSON, Fred.
The War That Made America: A Short History of the French and Indian War
. [s.l.]: Penguin 329
s.
Dostupné online
ISBN
978-1-101-11775-0
. (anglicky)
CORWIN, Edward S.
French Policy And The American Alliance Of 1778
. [s.l.]: Literary Licensing, LLC 442
s.
Dostupné online
ISBN
978-1-4978-5808-4
. (anglicky) Google-Books-ID: MPjYoAEACAAJ.
Uplynulo 220 let od pádu Bastily - Devítky (Český rozhlas).
www.rozhlas.cz
[online]. [cit. 2019-06-28].
Dostupné v
archivu
pořízeném dne
2017-04-09.
Ať krev nečistá naplní brázdy našich polí. Nejznámější hymna světa budí kontroverze už 225 let.
ČT24
[online]. [cit. 2019-06-28].
Dostupné online
GOMBÁR, Eduard. Napoleon u egyptských pyramid.
Hospodářské noviny (iHNed.cz)
[online]. 1998-06-26 [cit. 2021-05-31].
Dostupné online
Když i garda utíkala. Jak probíhala bitva u Waterloo.
iDNES.cz
[online]. 2015-06-21 [cit. 2019-06-28].
Dostupné online
AMOS, Maurice. The Code Napoléon and the Modern World.
Journal of Comparative Legislation and International Law
. 1928, roč. 10, čís. 4, s. 222–236.
Dostupné online
[cit. 2021-05-31].
ISSN
1479-5949
BLUM, HAMILTON S. Introducing the metric system.
The Arithmetic Teacher
. 1975, roč. 22, čís. 3, s. 214–216.
Dostupné online
[cit. 2021-05-31].
ISSN
0004-136X
ALLISON, John M. S. Thiers and the July Days.
The Sewanee Review
. 1921, roč. 29, čís. 3, s. 300–313.
Dostupné online
[cit. 2021-06-02].
ISSN
0037-3052
Před 150 lety se Paříž stala moderním velkoměstem.
www.archiweb.cz
[online]. [cit. 2021-06-02].
Dostupné online
. (anglicky)
PINKNEY, David H.
Napoleon III and the Rebuilding of Paris
. [s.l.]: Princeton University Press 275
s.
Dostupné online
ISBN
978-0-691-65682-3
. (anglicky) Google-Books-ID: cVmYDwAAQBAJ.
SAAB, Ann Pottinger.
The Origins of the Crimean Alliance
. [s.l.]: University Press of Virginia 278
s.
Dostupné online
ISBN
978-0-8139-0699-7
. (anglicky) Google-Books-ID: cABpAAAAMAAJ.
BLACK, Shirley Jean.
Napoleon III and the French Intervention in Mexico: A Quest for Silver
. [s.l.]: University of Oklahoma 634
s.
Dostupné online
. (anglicky) Google-Books-ID: pDzInQEACAAJ.
WETZEL, David.
A Duel of Giants: Bismarck, Napoleon III, and the Origins of the Franco-Prussian War
. [s.l.]: Univ of Wisconsin Press 268
s.
Dostupné online
ISBN
978-0-299-17494-1
. (anglicky) Google-Books-ID: Lhp9xj9GjWIC.
SCHOFIELD, Hugh. Paris Commune: The revolt dividing France 150 years on.
BBC News
. 2021-03-18.
Dostupné online
[cit. 2021-06-02]. (anglicky)
Dreyfusova aféra začala nenápadně.
ČT24
[online]. Česká televize, 15. 10. 2009 [cit. 2021-06-02].
Dostupné online
The Panama Scandals; An Exciting Scene in the French Chamber of Deputies..
The New York Times
. 1897-03-30.
Dostupné online
[cit. 2021-06-02].
ISSN
0362-4331
. (anglicky)
SYRUČEK, Milan. Belle époque - báječná doba.
Hospodářské noviny (iHNed.cz)
[online]. 1999-04-09 [cit. 2021-06-02].
Dostupné online
Ecce Homo - Léon Blum.
Brno
[online]. Český rozhlas, 2005-03-30 [cit. 2021-05-31].
Dostupné online
KRUPKA, Jaroslav. Legendární De Gaulle: Fandil Čechům a bojoval o velmocenské postavení Francie.
Deník.cz
. 2020-11-22.
Dostupné online
[cit. 2021-06-02].
FRUMKIN, Grzegorz.
Population Changes in Europe Since 1939: A Study of Population Changes in Europe During and Since World War II, as Shown by the Balance Sheets of Twenty-four European Countries
. [s.l.]: Allen & Unwin 200
s.
Dostupné online
. (anglicky) Google-Books-ID: aBYYAAAAIAAJ.
Encyclopédie Larousse en ligne - Trente Glorieuses.
www.larousse.fr
[online]. [cit. 2019-06-28].
Dostupné online
. (francouzsky)
ŠAJTAR, Jaroslav. Dien Bien Phu: Rozhodující bitva indočínské války. Francouzi dostali výprask, Vietnamci nezávislost.
Reflex.cz
[online]. 13. března 2019 [cit. 2021-06-02].
Dostupné online
Před 60 lety vypukla alžírská válka.
Reflex.cz
[online]. [cit. 2019-06-28].
Dostupné online
Před 60 lety zažehnal de Gaulle občanskou válku a uvedl Francii do páté republiky.
ČT24
[online]. Česká televize, 5. 10. 2018 [cit. 2021-06-02].
Dostupné online
BLAKEMORE, Erin. When France Pulled the Plug on a Crucial Part of NATO.
History.com
[online]. [cit. 2021-06-02].
Dostupné online
. (anglicky)
DAMON, Julien. De Gaulle tous azimuts.
Les Echos
[online]. 2020-06-19 [cit. 2021-06-02].
Dostupné online
. (francouzsky)
Před šedesáti lety Francie odpálila svou první jadernou zbraň.
E15.cz
[online]. [cit. 2021-05-31].
Dostupné online
„Pařížským jarem“ studenti před 50 lety změnili Francii, revolta se teď vrací do ulic.
ČT24
[online]. Česká televize, 3. 5. 2018 [cit. 2021-05-31].
Dostupné online
Francouzsko-německý motor EU se vrací na scénu. Merkelová a Macron podepsali smlouvu o spolupráci.
E15.cz
[online]. [cit. 2021-05-31].
Dostupné online
MACHÁČEK, Jan. Realita a německo-francouzský motor EU.
Plus
[online]. Český rozhlas, 2017-10-31 [cit. 2021-05-31].
Dostupné online
Francouzi jako první odmítli ústavu EU.
iDNES.cz
[online]. 2005-05-30 [cit. 2019-06-28].
Dostupné online
HUMPÁLOVÁ, Jolana. Tři hodiny, 130 mrtvých. Před čtyřmi lety útočili teroristé v Paříži.
Seznam Zprávy
[online].
Seznam.cz
, 13. 11. 2019 [cit. 2021-05-31].
Dostupné online
Ultimátum Macrona: republikánský islám.
Novinky.cz
[online]. Borgis [cit. 2021-05-31].
Dostupné online
Francie zahájila tažení proti radikálním mešitám. Podle Macrona to není nic proti islámu.
ČT24
[online]. Česká televize, 4. 12. 2020 [cit. 2021-05-31].
Dostupné online
FINGERLAND, Jan. Macron táhne do války.
iROZHLAS
[online].
Český rozhlas
[cit. 2021-05-31].
Dostupné online
Francouzská vlajka
na
Flags of the World
atlas.netway.cz
[online]. [cit. 17-12-2005].
Dostupné v
archivu
pořízeném dne
21-03-2006.
GEOFFROY, Romain. Cohabitation in France: is the risk of political paralysis real?.
Le Monde.fr
. 2022-05-09.
Dostupné online
[cit. 2023-10-26]. (anglicky)
Cohabitation | Britannica.
www.britannica.com
[online]. [cit. 2023-10-26].
Dostupné online
. (anglicky)
Countries Compared by Military > Expenditures > Dollar figure. International Statistics at NationMaster.com.
www.nationmaster.com
[online]. [cit. 2019-06-24].
Dostupné online
ENERPUB. France: Energy profile.
Spero News
. 8 June 2007.
Dostupné v
archivu
pořízeném dne
2007-10-04.
Je zde použita šablona
Cite news
}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Exports of goods
- OECD Factbook 2009: Economic, Environmental and Social Statistics -
ISBN
92-64-05604-1
Imports of goods
- OECD Factbook 2009: Economic, Environmental and Social Statistics -
ISBN
92-64-05604-1
Inflows of foreign direct investment
- OECD Factbook 2009: Economic, Environmental and Social Statistics -
ISBN
92-64-05604-1
Outflows of foreign direct investment
- OECD Factbook 2009: Economic, Environmental and Social Statistics -
ISBN
92-64-05604-1
Dluh EU i eurozóny dál roste, nejzadluženější zůstává Řecko.
Novinky.cz
[online]. Borgis, 20. července 2019 [cit. 2019-07-20].
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
dne
2019-07-20.
Francie předstihla Itálii. V absolutních číslech se stala nejzadluženější zemí eurozóny.
Česká televize
[online]. 19. července 2019.
Dostupné online
SCHIFRIN, Matt; MURPHY, Andrea. Forbes' 2025 Global 2000 List - The World’s Largest Companies Ranked.
Forbes
[online]. [cit. 2025-09-05].
Dostupné online
. (anglicky)
CAC 40.
Euronext
[online]. [cit. 2025-09-24].
Dostupné online
Chiffres clés du transport 2010
[PDF]. [cit. 2010-10-07].
Dostupné v
archivu
pořízeném dne
2010-06-01. (francouzsky)
Site officiel
du
Ministère de l'Écologie, de l'Énergie, du Développement Durable et de la Mer
Country comparison
: railways – The World Factbook
[online]. CIA [cit. 2013-10-01].
Dostupné v
archivu
pořízeném dne
2013-10-04.
L'automobile magazine, hors-série 2003/2004
; strana 294
Guide pratique de l' ADEME, la voiture
[online]. Ademe.fr [cit. 2008-10-22].
Dostupné v
archivu
pořízeném dne
2008-10-06.
The World Factbook: France
[online]. Central Intelligence Agency [cit. 2013-01-23].
Dostupné v
archivu
pořízeném dne
2018-12-24.
The Africanization of France: Medical data suggests one-third French births are non-White
BADE, Klaus L.
Evropa v pohybu
. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 497
s.
ISBN
80-7106-559-5
. S.
321–326.
(francouzsky)
La Constitution- La Constitution du 4 Octobre 1958
– Légifrance
Is France failing its Muslim youths?
".
Al-Džazíra
. 14. ledna 2015.
Radikalizace muslimů. Francii straší sílící vliv salafistů
". Týden. 5. dubna 2016.
Zavedení islámského práva šaría podporuje 72 procent muslimů ve Francii
".
Security magazín
. 26. května 2016.
Muž, který porazil vzteklinu. Příběhy slavných: Louis Pasteur.
Český rozhlas Dvojka
[online]. 2018-06-15 [cit. 2020-01-04].
Dostupné online
Žena, která změnila svět a zůstala přitom sama sebou.
www.prirodovedci.cz
[online]. [cit. 2020-01-04].
Dostupné online
Bratři Lumièrové - první archiváři pohybu.
ČT24
[online]. Česká televize [cit. 2020-01-04].
Dostupné online
Denis Papin: vynálezce, jehož (hrnec) zná každá hospodyňka.
www.i60.cz
[online]. [cit. 2020-01-04].
Dostupné online
Antoine Laurent de Lavoisier | Technický týdeník.
www.technickytydenik.cz
[online]. [cit. 2020-01-04].
Dostupné online
Blaise Pascal - výzkum atmosférického tlaku, mechanický počítací stroj, pascalův trojúhelník | životopis.
www.converter.cz
[online]. [cit. 2020-01-04].
Dostupné online
Výročí 22. 1. 1775 – narodil se André Marie Ampére, zakladatel elektrodynamiky.
Zoom magazin
[online]. [cit. 2020-01-04].
Dostupné online
Kterým směrem se točí vír ve vaně?.
Český rozhlas Dvojka
[online]. 2016-04-09 [cit. 2020-01-04].
Dostupné online
Pred 200 rokmi sa narodil Foucault, ktorý zviditeľnil rotáciu Zeme.
www.skolske.sk
[online]. [cit. 2020-01-04].
Dostupné online
Otec fotografie. Louis Daguerre vyvinul první praktický způsob fotografování.
Náš region
[online]. 2019-10-12 [cit. 2020-01-04].
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
dne
2020-06-09.
Jak jsme objevovali globální oteplování? - Meteocentrum.cz.
www.meteocentrum.cz
[online]. [cit. 2020-01-04].
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
dne
2017-07-02.
Konzervace potravin vznikla před 200 lety.
www.vetweb.cz
[online]. [cit. 2020-01-04].
Dostupné online
Narodil se vynálezce slepeckého písma Louis Braille.
ČT24
[online]. Česká televize [cit. 2020-01-04].
Dostupné online
Jean-François Champollion
[online]. Egypotologie.cz, 2010-12-24 [cit. 2020-01-04].
Dostupné online
Jacques-Yves Cousteau: Neunavný podmořský dobrodruh.
Reflex.cz
[online]. [cit. 2019-12-12].
Dostupné online
Évariste Galois | French mathematician.
Encyclopedia Britannica
[online]. [cit. 2020-01-04].
Dostupné online
. (anglicky)
Henri Poincaré a jeho domněnka.
www.scienceworld.cz
[online]. [cit. 2020-01-04].
Dostupné online
Henri Lebesgue | Eduportál Techmania.
edu.techmania.cz
[online]. [cit. 2019-12-12].
Dostupné online
Teorie vlnek pomohla zmenšit data na minimum. Její autor za ni obdrží matematickou nobelovku.
Český rozhlas Plus
[online]. 2017-05-23 [cit. 2019-12-12].
Dostupné online
BARTOŠEK, Pavel. Nejradikálnější umělecká avantgarda.
www.advojka.cz
[online]. [cit. 2019-12-12].
Dostupné online
Claude Lévi-Strauss, symbol jedné epochy západního myšlení, se dožil 100 let.
iDNES.cz
[online]. 2008-12-01 [cit. 2019-12-12].
Dostupné online
ROTHBARD, Murray N. Dějiny 6.9. - Jean Bodin - vrchol absolutistického myšlení ve Francii.
Mises.cz
[online]. [cit. 2019-12-12].
Dostupné online
Nicolas Boileau a jeho Umění básnické.
www.ceskaliteratura.cz
[online]. [cit. 2019-12-12].
Dostupné online
Dějiny evropského vzdělání: Pět nejstarších univerzit.
100+1 zahraniční zajímavost
[online]. 2017-06-25 [cit. 2019-06-28].
Dostupné online
. (anglicky)
ShanghaiRanking's Academic Ranking of World Universities.
www.shanghairanking.com
[online]. [cit. 2022-01-04].
Dostupné online
2020 tables: Institutions | Annual tables | Nature Index.
www.natureindex.com
[online]. [cit. 2022-01-05].
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
dne
2021-03-05.
Goncourtova cena mění život spisovatelů.
NEWTON Media
[online]. [cit. 2019-12-12].
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
dne
2019-12-12.
Pochoutková mapa: Podívejte se, odkud pocházejí nejznámější francouzské sýry.
Reflex.cz
[online]. [cit. 2019-06-24].
Dostupné online
Michelin hvězdy: Jak funguje nejznámější gastro hodnocení a kdo jsou vítězové 2018?.
SPIRIT Magazín by Storyous & Barlife
[online]. 2018-03-26 [cit. 2019-06-24].
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
dne
2019-06-24.
Coco Chanel: dáma s perlami, jejíž arogance byla legendární.
TÝDEN.cz
[online]. 2019-03-09 [cit. 2019-06-26].
Dostupné online
Christian Dior: muž, který navrátil Paříži zašlou slávu.
TÝDEN.cz
[online]. 2019-03-16 [cit. 2019-06-26].
Dostupné online
Zesnulý návrhář Givenchy byl symbolem pařížské elegance.
Novinky.cz
[online]. Borgis [cit. 2019-06-26].
Dostupné online
Yves Saint Laurent: křehký muž, na kterém se podepsala služba v armádě.
TÝDEN.cz
[online]. 2019-01-05 [cit. 2019-06-26].
Dostupné online
Louis Vuitton: Kam sahá módní historie této legendy, a které tváře nás donutily si jednu z ikonických kabelek zakoupit?
[online]. parizskaulice.cz, 2016-04-19 [cit. 2019-06-26].
Dostupné online
Rozhodnuto: letní olympiáda 2024 bude v Paříži, ta další v Los Angeles.
iDNES.cz
[online].
MAFRA
, 2017-09-13 [cit. 2019-12-12].
Dostupné online
Pierre de Coubertin: Muž, který vzkřísil moderní olympiády.
Aktuálně.cz
[online].
Economia
, 2012-12-30 [cit. 2019-12-12].
Dostupné online
French Results and Medals in the Olympic Games.
www.olympiandatabase.com
[online]. [cit. 2019-12-12].
Dostupné online
Martin Fourcade, French medal machine.
International Olympic Committee
[online]. 2019-02-28 [cit. 2019-12-12].
Dostupné online
. (anglicky)
Karabatic named Player of the Year 2016.
www.hballtransfers.com
[online]. [cit. 2019-12-12].
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
dne
2019-12-12.
European Handball Federation - Allison Pineau, the French handball genius / Article.
www.eurohandball.com
[online]. [cit. 2019-12-12].
Dostupné online
. (anglicky)
Voting of the IHF users: Omeyer world’s best goalkeeper.
www.ihf.info
[online]. [cit. 2019-06-24].
Dostupné online
. (anglicky)
Francouzi slaví premiérový titul mistrů Evropy, ve finále si poradili s Litvou.
www.denik.cz
[online]. 2013-09-22 [cit. 2019-12-12].
Dostupné online
Francouzští basketbalisté vydřeli světový bronz. Zvrátili duel s Litvou.
iDNES.cz
[online].
MAFRA
, 2014-09-13 [cit. 2019-12-12].
Dostupné online
Parker named 2013 European player of the year.
news.yahoo.com
[online]. [cit. 2019-12-12].
Dostupné online
. (anglicky)
FIBA Hall of Famers - Players.
FIBA.basketball
[online]. [cit. 2019-12-12].
Dostupné online
. (anglicky)
Basketbalistky Francie jsou mistryněmi Evropy. Na turnaji zůstaly neporažené.
iDNES.cz
[online]. 2009-06-20 [cit. 2019-12-12].
Dostupné online
Američanky popáté za sebou ovládly OH, Francii nedaly šanci.
www.denik.cz
. 2012-08-11.
Dostupné online
[cit. 2019-12-12].
Volejbalisté Francie mají první olympijskou medaili. A hned zlatou.
iDNES.cz
[online]. 2021-08-07 [cit. 2023-07-18].
Dostupné online
Volejbalisté Francie jsou poprvé mistry Evropy, ukončili senzační jízdu Slovinců.
Deník.cz
. 2015-10-18.
Dostupné online
[cit. 2023-07-18].
Mauresmová poprvé vyhrála Wimbledon, porazila Heninovou.
www.sport.cz
[online]. [cit. 2019-12-12].
Dostupné online
Bartoliová má první titul z grandslamu. Ve Wimbledonu zničila Lisickou.
iDNES.cz
[online]. 2013-07-06 [cit. 2019-12-12].
Dostupné online
Lok koňaku. A nahá stehna nestydaté víly. To byla doba Suzanne Lenglenové.
iDNES.cz
[online].
MAFRA
, 2016-06-04 [cit. 2019-12-12].
Dostupné online
Neměli ji v lásce, teď ji chrání před teroristy. Eiffelovka slaví 130 let.
iDNES.cz
[online].
MAFRA
, 2019-05-06 [cit. 2019-06-26].
Dostupné online
Akvadukt Pont du Gard: technický zázrak starý 2000 let.
iDNES.cz
[online].
MAFRA
, 2011-09-05 [cit. 2019-06-26].
Dostupné online
Tři vítězné oblouky nevynechá snad žádný návštěvník Paříže.
Novinky.cz
[online]. Borgis [cit. 2019-06-26].
Dostupné online
Magický Mont Saint Michel, druhé nejnavštěvovanější místo Francie.
iDNES.cz
[online]. 2009-10-22 [cit. 2019-06-26].
Dostupné online
Nejkrásnější památky světa: Francie – Středověký hrad Carcassonne.
Česká televize
[online]. [cit. 2019-06-26].
Dostupné online
Notre Dame slaví 850 let. Oslavy potrvají celý rok. Podívejte se.
iDNES.cz
[online]. 2012-12-22 [cit. 2019-06-26].
Dostupné online
Louvre je nejnavštěvovanějším muzeem světa.
Novinky.cz
[online]. Borgis [cit. 2019-06-26].
Dostupné online
Jedny z nejluxusnějších pláží Evropy i opuštěné hory. Francouzská riviéra.
iDNES.cz
[online]. 2010-05-27 [cit. 2019-06-26].
Dostupné online
Francie - dědictví UNESCO: Můj průvodce.
mujpruvodce.cz
[online]. [cit. 2019-06-26].
Dostupné online
nedostupný zdroj
Literatura
editovat
editovat zdroj
FERRO, Marc.
Dějiny Francie
. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011.
ISBN
978-80-7106-403-9
Související články
editovat
editovat zdroj
Dějiny Francie
Francouzské kolonie
Francouzská literatura
Zdravotní péče ve Francii
Externí odkazy
editovat
editovat zdroj
Obrázky, zvuky či videa k tématu
Francie
na Wikimedia Commons
Průvodce
Francie
ve Wikicestách
Slovníkové heslo
Francie
ve Wikislovníku
Téma
Francie
ve Wikicitátech
Francie
na
OpenStreetMap
Kategorie
Francie
ve Wikizprávách
Oficiální instituce státu
editovat
editovat zdroj
Prezident (Présidence de la République)
(francouzsky)
(německy)
(anglicky)
(španělsky)
Parlament (Assemblee Nationale)
(francouzsky)
(německy)
(anglicky)
(španělsky)
(italsky)
Senát (Sénat)
(francouzsky)
Vláda (Portail du Gouvernement)
(francouzsky)
(německy)
(anglicky)
(španělsky)
Oficiální informace
editovat
editovat zdroj
Service Public (Le portail de l´administration Française)
Vie Publique (Un site propose par la documentation Francaise)
Oficiální turistické informace (Tourisme en France)
(francouzsky)
(anglicky)
Oficiální stránky francouzského telefonního seznamu (Pages Jaunes)
(francouzsky)
Další informace
editovat
editovat zdroj
(anglicky)
CIA.
France - The World Factbook
[online].
Dostupné online
Zastupitelský úřad ČR v Paříži.
Francie (MZV: Souhrnná teritoriální informace)
[online]. Businessinfo.cz.
Dostupné online
Francie
– France – (
Regiony metropolitní Francie
a jejich správní centra
Auvergne-Rhône-Alpes
Lyon
) •
Burgundsko-Franche-Comté
Dijon
) •
Bretaň
Rennes
) •
Centre-Val de Loire
Orléans
) •
Grand Est
Štrasburk
) •
Hauts-de-France
Lille
) •
Île-de-France
Paříž
) •
Korsika
Ajaccio
) •
Normandie
Rouen
) •
Nová Akvitánie
Bordeaux
) •
Okcitánie
Toulouse
) •
Pays de la Loire
Nantes
) •
Provence-Alpes-Côte d’Azur
Marseille
Zámořské regiony
Guadeloupe
Basse-Terre
) •
Martinik
Fort-de-France
) •
Francouzská Guyana
Cayenne
) •
Réunion
Saint-Denis
) •
Mayotte
Mamoudzou
Zámořské společenství
Francouzská Polynésie
Papeete
) •
Svatý Bartoloměj
Gustavia
) •
Svatý Martin
Marigot
) •
Saint Pierre a Miquelon
Saint-Pierre
) •
Wallis a Futuna
Matāʻutu
Zvláštní statut
Nová Kaledonie
Nouméa
Neobydlená území
TAAF
Crozetovy ostrovy
Kergueleny
Ostrovy Svatý Pavel a Amsterdam
Adélina země
Roztroušené ostrovy
) •
Clippertonův ostrov
Geografická lokalizace
Státy a
území v
Evropě
Suverénní státy
Albánie
Andorra
Arménie
Ázerbájdžán
Belgie
Bělorusko
Bosna a Hercegovina
Bulharsko
Černá Hora
Česko
Dánsko
Estonsko
Finsko
Francie
Gruzie
Chorvatsko
Irsko
Island
Itálie
Kazachstán
Kypr
Lichtenštejnsko
Litva
Lotyšsko
Lucembursko
Maďarsko
Malta
Moldavsko
Monako
Německo
Nizozemsko
Norsko
Polsko
Portugalsko
Rakousko
Rumunsko
Rusko
Řecko
San Marino
Severní Makedonie
Slovensko
Slovinsko
Spojené království
Srbsko
Španělsko
Švédsko
Švýcarsko
Turecko
Ukrajina
Vatikán
Státy bez plného uznání
Abcházie
Jižní Osetie
Kosovo
Podněstří
Severní Kypr
Závislá území
Dánsko
Faerské ostrovy
autonomní země
Spojené království
Akrotiri a Dekelia
Gibraltar
zámořská území
Guernsey
Jersey
Ostrov Man
korunní závislá území
Zvláštní oblasti vnitřní suverenity
Finsko
Alandy
autonomní oblast
podléhající
Alandské úmluvě z roku 1921
Norsko
Špicberky
nezařazené území
podléhající
Špicberské dohodě
Spojené království
Severní Irsko
země Spojeného království
podléhající
britsko-irské dohodě
Oceánské ostrovy v blízkosti Evropy jsou obvykle zařazeny ke kontinentu, i když se nenacházejí na jeho kontinentálním šelfu.
Některé země zcela mimo konvenční geografické hranice Evropy jsou běžně spojovány s kontinentem kvůli etnologickým vazbám.
Stát leží větší částí v Asii.
Státy
ležící na břehu
Středozemního moře
Albánie
Alžírsko
Bosna a Hercegovina
Černá Hora
Egypt
Francie
Chorvatsko
Itálie
Izrael
Kypr
Libanon
Libye
Malta
Maroko
Monako
Palestina
Řecko
Slovinsko
Sýrie
Španělsko
Tunisko
Turecko
Státy a území ležící na břehu
Indického oceánu
Afrika
Džibutsko
Egypt
Eritrea
Francie
Mayotte
Réunion
Jihoafrická republika
Keňa
Komory
Madagaskar
Mauricius
Mosambik
Seychely
Somálsko
Somaliland
Súdán
Tanzanie
Asie
Bahrajn
Bangladéš
Britské indickooceánské území
Spojené království
Indie
Indonésie
Irák
Izrael
Írán
Jemen
Jordánsko
Katar
Kokosové (Keelingovy) ostrovy
(Austrálie)
Kuvajt
Malajsie
Maledivy
Myanmar
Omán
Pákistán
Saúdská Arábie
Spojené arabské emiráty
Srí Lanka
Thajsko
Timor Leste
Vánoční ostrov
(Austrálie)
Další
Antarktida
Australské antarktické území
Francouzská jižní a antarktická území
Heardův ostrov a McDonaldovy ostrovy
Austrálie
Členství v mezinárodních organizacích
Členské státy
Evropské unie
Belgie
Bulharsko
Česko
Dánsko
Estonsko
Finsko
Francie
Chorvatsko
Irsko
Itálie
Kypr
Litva
Lotyšsko
Lucembursko
Maďarsko
Malta
Německo
Nizozemsko
Polsko
Portugalsko
Rakousko
Rumunsko
Řecko
Slovensko
Slovinsko
Španělsko
Švédsko
Severoatlantická aliance
(NATO)
Albánie
Belgie
Bulharsko
Černá Hora
Česko
Dánsko
Estonsko
Finsko
Francie
Chorvatsko
Island
Itálie
Kanada
Litva
Lotyšsko
Lucembursko
Maďarsko
Německo
Nizozemsko
Norsko
Polsko
Portugalsko
Rumunsko
Řecko
Severní Makedonie
Slovensko
Slovinsko
Spojené království
Španělsko
Švédsko
Turecko
USA
G7
(G8)
Evropská unie
Francie
Itálie
Japonsko
Kanada
Německo
Rusko
(členství pozastaveno) •
Spojené království
Spojené státy americké
G20
Jihoafrická republika
Argentina
Brazílie
Kanada
Mexiko
Spojené státy americké
Indonésie
Saúdská Arábie
Indie
Čína
Japonsko
Jižní Korea
Rusko
Turecko
Evropská unie
Francie
Německo
Itálie
Spojené království
Austrálie
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj
(OECD)
Austrálie
Belgie
Česko
Chile
Dánsko
Estonsko
Finsko
Francie
Island
Irsko
Itálie
Izrael
Japonsko
Jižní
Korea
Kanada
Kolubie
Kostarika
Litva
Lotyšsko
Lucembursko
Maďarsko
Mexiko
Německo
Nizozemsko
Nový
Zéland
Norsko
Polsko
Portugalsko
Rakousko
Řecko
Slovensko
Slovinsko
Spojené
království
Španělsko
Švédsko
Švýcarsko
Turecko
USA
Členové
Evropského hospodářského prostoru (EHP)
Členské státy ESVO
Island
Lichtenštejnsko
Norsko
Členské státy EU
Belgie
Bulharsko
Česko
Dánsko
Estonsko
Finsko
Francie
Chorvatsko
(prozatímní člen)
Irsko
Itálie
Kypr
Litva
Lotyšsko
Lucembursko
Maďarsko
Malta
Německo
Nizozemsko
Polsko
Portugalsko
Rakousko
Rumunsko
Řecko
Slovensko
Slovinsko
Španělsko
Švédsko
Autoritní data
Biblio
00e4cc53-5b5d-4636-a60e-addf9f452f94
46d426e3-f17c-4136-9a95-87a579b73975
NKC
ge129152
BIBSYS
90292000
BNF
cb152383070
(data)
CiNii
DA00567886
GND
4018145-5
HDS
003354
KulturNav
029e1223-8805-4fc9-af42-c20bdb27523d
LCCN
n79006404
LNB
000040596
MBAREA
08310658-51eb-3801-80de-5a0739207115
NARA
10035788
NDL
00563689
NGV
19862
12367
NLA
35098056
NLI
987007552533205171
SUDOC
026378329
TDVİA
fransa
Trove
825932
UKPARL
wn5bayLr
VIAF
264091107
WorldCat Entities
E39PBJd8gD4vdtqQMdQHvYqbBP
Portály
Francie
Citováno z „
Kategorie
Francie
Státy Evropy
Státy NATO
Státy EU
G8
Republiky
Transkontinentální státy
Státy Unie pro Středomoří
Státy Mezinárodní organizace frankofonie
Skryté kategorie:
Údržba:Stránky s nečíselnými parametry formatnum
Monitoring:Články s výpočty
Údržba:Hodnota není číslo
Údržba:Články s dočasně použitou šablonou
Údržba:Články obsahující odkazy na nedostupné zdroje
Monitoring:Články přeložené z enwiki
Údržba:OSM relace se liší od Wikidat
Monitoring:Články s identifikátorem Biblio
Monitoring:Články s identifikátorem NKC
Monitoring:Články s identifikátorem BIBSYS
Monitoring:Články s identifikátorem BNF
Monitoring:Články s identifikátorem CINII
Monitoring:Články s identifikátorem GND
Monitoring:Články s identifikátorem HDS
Monitoring:Články s identifikátorem KulturNav
Monitoring:Články s identifikátorem LCCN
Monitoring:Články s identifikátorem LNB
Monitoring:Články s identifikátorem MusicBrainz oblast
Monitoring:Články s identifikátorem NARA
Monitoring:Články s identifikátorem NDL
Monitoring:Články s identifikátorem NGV
Monitoring:Články s identifikátorem NLA
Monitoring:Články s identifikátorem NLI
Monitoring:Články s identifikátorem SUDOC
Monitoring:Články s identifikátorem TDVİA
Monitoring:Články s identifikátorem Trove
Monitoring:Články s identifikátorem UKPARL
Monitoring:Články s identifikátorem VIAF
Monitoring:Články s identifikátorem WorldCat Entities
Portál Francie/Zapojené články
Monitoring:1000 nejdůležitějších článků/dlouhé
Francie
Přidat téma